Rádes se loučí

Oderská Mlýnice, řeklo by se běžný závod na konci sezóny, kde se schází skvělá konkurence a parta. Letos a konkrétně již zítra to bude platit jakbysmet. Pro jednoho člověka však bude mít tento závod zcela jiný rozměr. Radim

Kořínek se v Odrách naposledy postaví na start coby aktivní závodník. Bude to rozlučkový závod, takový, jaký loni měli například Ján Svorada nebo Lubor Tesař.

Čtyřiatřicetiletý olomoucký rodák dokázal získat dres mistra ČR v cross country překvapivě pouze jednou, zato dvakrát ve sjezdu, jednou ve štafetách a jednou v marathonu. Startoval na Olympijských hrách v Sydney a v Aténách a za svůj největší úspěch považuje 14. místo na ME a dvě patnácté příčky v závodech světového poháru.

Naposledy jsme s Radimem sešli k rozhovoru pro MTBS v roce 2004, dnes uzrála ta správná doba sejít se znovu.

Radime, tohle byla tvoje poslední sezona. Vzpomínáš si na svoje začátky?
Tak s kolem jsem začínal tuším v roce 83, kdy jsem ještě koketoval s fotbalem, ale pořád mě nějak v tu dobu táhlo kolo. Lákalo mě to, ale neměl jsem kolo, tak jsem se přihlásil do nějakého náboru ve škole do cyklistického oddílu. Začátek byla všeobecná příprava, hrál se fotbal, běhalo se v tělocvičně a až na jaře přišlo období, kdy se začalo trénovat na kole a když sem tenkrát dostal prvního Favorita s blatníkama, tak jsem začal trénovat pravidelněji a potom přišly i závody. Vůbec první bylo Brno - Bítěš - Brno. Pršelo od začátku až do cíle. Je to fakt dávno...

Jaké jsou pocity po tolika letech? Je ti to líto? Jsi pevně rozhodnutý? Stává se, že závodníci rozhodnutí třeba po roce změní...

Co byl ten impulz skončit?
Bylo to letos po jarních závodech. Motivovalo mě sice jet na třetí olympiádu, ale jsem soudnej, takže pokud není člověk schopnej závodit se světovou špičkou, tak je jasný, že není šance o olympiádu bojovat. Prostě jsem se rozhodl, že po téhle sezoně skončím a pokud se tým povede zabezpečit, tak bych se do toho vrhnul jako manažer a dělal práci, která se motá kolem toho, co jsem celý život dělal. Vím, co mě čeká, poučil jsem se z chyb a chtěl bych to zase trochu posunout a hlavně ti kluci co v tom týmu budou, aby měli čistou hlavu a možnost závodit a nemuseli se starat o ty věci okolo, jako jsem třeba musel já ty poslední dva roky.

Jaké to bude loučení? Smutné nebo veselé?
Doufám, že to bude veselé, protože vím, že přijede Pavel Padrnos, Jánčí Svorada a další hromada lidí, kteří mě ten můj cyklistický život provázeli. V závodě asi nebudu bojovat o přední umístění, protože jsem se v poslední době tréninku moc nevěnoval, ale každopádně si to užiju.

Jaký je tvůj nejhorší a naopak nejhezčí zážitek z cyklistiky.
Žádnej katastrofickej zážitek nemám, ale samozřejmě pády a podobné věci jsou nepřijemné, ale naštěstí jsem z toho vyšel jen s odřeninama.
Pozitivních zážitků je daleko víc. Třeba účast na velkých závodech jako byly olympiády. Rád vzpomínám na zájezdy do zahraničí, kdy těch pěknejch zážitků bylo fakt moc.

Jaké byly tvoje nejoblíbenější závody?
Hrozně rád jsem závodil tady v Olomouci. Když se tu jezdil český pohár nebo mistrovství republiky, tak jsem se vždycky hrozně těšil a většinou se mi tady dařilo. Přišlo hodně lidí a byl jsem doma, takže bylo vždycky hrozně hezký tady závodit.

Úspěch byl probojovat se na Olympijské hry. Nebyl to vždy jen jeden závod, ale bylo těch akcí mnohem a mnohem víc a musel jsem se dostat skrz nějaký nominační síto. Poprvé si pamatuju, že sem soupeřil s Vencou Ježkem a Pavlem Štíchou, bylo to ve třech závodech světového poháru a já jsem byl před tím prvním závodem nemocnej, trošku sem se trápil a věděl jsem, že pokud ty závody neobjedu, tak na tu olympiádu nepojedu. Ale povedlo se to a měl jsem z toho pak strašnou radost, protože to nebylo vůbec zadarmo. Michal Pick pro mě tenkrát udělal hrozně moc, nechával mě samotnýho v Německu a jezdil za

mnou, protože se ty závody jeli po sobě. Rozhodl až závod v Belgii, kde se ukázalo, že sem o ten kousek lepší, takže to byl asi největší úspěch. Druhej potom asi když jsem měl nepříliš povedenou sezonu v Olpranu a poslední šance udělat výsledek bylo mistrovství republiky v maratonu v Mostě. Tvrdě jsem se připravoval a byť nejsem maratonec-specialista, tak jsem nakonec vyhrál. Po sjezdu a crosscountry sem získal další titul, takže z toho jsem měl taky velkou radost. Dneska už to někdo bude těžko dávat dohromady aby vyhrál sjezd, maraton a crosscountry....

Ze začátku jsem jezdil na Cannondalu a teď ke konci jsem se k němu zase vrátil, takže to je značka, která mě provází celý život, ale měl jsem řadu dobrejch kol a vždycky se to povedlo nějak skloubit. Ať už to bylo dlouhá leta Morati - titanové rámy, které jsme jezdili ve Spořitelně a na kterém jsem jel olympiádu v Sydney. Sídlili kousek od Olomouce, takže jsme měli blízký vztah. Pak přišel na řadu Superior a další olympiáda v Aténách. S tím kolem jsem furt v kontaktu, protože jsem ho pak prodal kamarádovi. Ještě je na něm ta

nálepka ze značení kol. Superior je nosná značka co prodávám ve svém obchodě, takže všechny značky co jsem v životě jezdil jsem se pak snažil tady prodávat.

Kdo byl tvým nejlepším parťákem?
Určitě Martin Kaňkovský. Byl u mého zrodu, jel na olympiádě v Soulu, pak přestal závodit a později s náma zase začal a vzal mě do té špičky sebou. To pro mně byl hodně zlomový okamžik, kdy mě Martin stáhl do té velké cyklistiky a otevřel mi cestu do Fiatu nebo potom do Spořitelny. Předával mi zkušenosti a byl největší osobností v mém cyklistickém životě, která mi nejvíc pomohla.

Máš v Olomouci spinning, obchod a tým. Jaká role ti bude sedět nejlíp?
Důležitý je, aby mě to bavilo a na druhou stranu, aby byl člověk schopen zabezpečit rodinu. Mám kolem sebe dobrou partu lidí, takže to dobře funguje. Spinning a tým musím dělat já na 100%, protože to na mě závisí. Tým je největším lákadlem a chtěl bych se tomu věnovat asi nejvíc.

Co říkáš letošním výsledkům Milana Spěšného, Jardy Kulhavého, holek a tak obecně?

Za MTBS ti Rádes přeju hodně zdaru ve tvých dalších působištích!

Foto: Michal Pick & Jan Němec