Adrenalin — dobrý sluha, špatný pán?

Adrenalin Park, Adrenalin Cup, Adrenalin Centrum, Adrenalin Team — jak pěkně a drsně nám ten adrenalin v názvu akcí, firem i výrobků drnčí na patře. Podobný chilli papričkám v pokrmech dodává říz, tam kde je to v textech a názvech třeba. Co doopravdy adrenalin „dodává", co umí a co ne, nám jeho propagátoři ale většinou neřeknou.

Vy nevíte, že jsem hormon?
Adrenalin (epinefrin), někdy též označovaný jako stresový hormon nebo též hormon útěku, úleku či strachu, patří do početné rodiny hormonů tvořících se v dřeni nadledvin. Adrenalin byl objeven roku 1901 a postupně se stával nejen objektem vědeckého bádání, ale také velice účinným léčivem při některých život ohrožujících stavech. Adrenalin se uvolňuje do krevního řečiště během stresových situací a při zvýšené fyzické aktivitě, a to takřka okamžitě. Hladina může stoupnout až desetinásobně oproti normálu. Zpět do klidového stavu se ale naopak vrací až několik desítek minut.

Shrneme-li to (a hodně zjednodušíme); adrenalin se společně s dalšími „nadupanými“ hormony — např. kortizolem, podílí na zajištění chodu organismu při zátěžové, stresové situaci. Zatímco se adrenalin snaží tělo „nabudit“ k maximálnímu výkonu, opatrný kortizol jej brání před eventuelním poškozením ohromujícími účinky tohoto pruďase.

Občas si také pleteme působení adrenalinu a endorfinu, jenž je odpovědný za ony kýžené (a vpravdě návykové) libé pocity z toho, že jsme náročnou situaci zvládli. Endorfin se nám v krevním řečišti neobjeví tak bleskově jako adrenalin, vyplaví se postupně, coby opojná odměna za výkon. Endorfin na určitý čas pomůže v organismu mírnit bolest a pozitivně ovlivňuje i psychické rozpoložení; tlumí pocit strachu a upevňuje naší víru ve vlastní schopnosti. V konečném důsledku je oním tolik vyhledávaným nosičem radosti a euforie po náročném fyzickém výkonu.

Dá se říci, že adrenalin i endorfin jsou přírodními drogami, jež si tělo samo vytváří. Zatímco adrenalin spouští v organismu totální mobilizaci sil, endorfin organismus utlumuje a dočasně zabraňuje vnímání bolesti. Působení endorfinu tvoří jakousi následnou protiváhu „adrenalinovému šoku“. Endorfin v žilách si vychutnáváme po déle trvajícím tréninku a hlavně po jeho skončení.

Něčím potěším, něčím ne. Účinky adrenalinu, ač si to možná neuvědomujeme, všichni velice důvěrně známe: - Zrychluje tep, srdeční činnost a zvyšuje tlak. - Rozšiřuje průdušky, zlepšuje ventilaci. - Zužuje povrchové cévy, což souvisí s tzv. centralizací oběhu, krev se soustřeďuje v životně důležitých centrálních orgánech (srdce, mozek, plíce). - Stimuluje činnost mozku. - Zvyšuje aktivitu potních žláz. - Zvyšuje hladinu cukru v krvi, neboť spouští štěpení zásobního glykogenu v játrech (ve svalech dochází k upřednostnění anaerobního metabolismu). - Naše oči činí vnímavější k detailům, ale bohužel může negativně ovlivnit koordinační schopnosti. - Krátkodobě se zvětšuje se svalová síla.

Shrnuto a podtrženo; adrenalin mobilizuje naše rezervy, doluje až ze samého dna organismu sílu i schopnosti, o kterých takřka netušíme. Ale bohužel umí hrát jen „vabank“, všechno nebo nic — což pro sportovce není zrovna vítaná situace. Po vyčerpání rezerv a možná i jakémsi volnoběhu se dostavuje obrovské vyčerpání.

Jak to probíhá v akci
Mozek (přesněji hypotalamus) zaznamenává nebezpečí, stres, zvyšující se fyzickou aktivitu, informaci předává hypofýze, ta dá pokyn nadledvinám, aby začaly s produkcí a vylučováním adrenalinu. Uběhne jen několik vteřin a adrenalin je transportován krevním řečištěm do orgánů — tělo je připraveno ihned reagovat (ono po prapředcích zděděné „zaútoč či uteč“). Zorničky se nám rozšíří, oči jsou schopné zachytit více světla a rozpoznat více detailů.

Celý organismus je zkrátka připraven na rychlou fyzickou reakci — zvyšuje se rychlost srdečního tepu a stoupá krevní tlak. Svaly jsou připravené k akci. Průdušky se rozšiřují, ventilace se zefektivňuje. Zvyšuje se hladina glukózy v krvi. A to není zdaleka všechno; například eventuelní poranění vede k ještě intenzivnější produkci tohoto stresového hormonu, jenž nám kdysi tolik pomáhal v boji o holý život.

Adrenalin jako lék
Zahrávat si u zdravého člověka s adrenalinem v lékové formě se nevyplácí, je to potencionálně zdraví nebezpečné. Ve sportu patří adrenalin (za určitých podmínek) mezi zakázané látky. Své takřka nezastupitelné místo však adrenalin našel jako naprosto nepostradatelný lék při neodkladné resuscitaci; např. během srdeční zástavy, anafylaktického šoku, bronchospasmu i při dalších závažných stavech.

A na závěr?„Zklidni hormon..."
„Zklidni hormonຯ", je v tomto případě vcelku trefnou radou. Pokud nechcete, aby byl adrenalin vaším výhradním sportovním parťákem, neboť sport není boj o holý život, a jezdit v adrenalinovém „rauši“ může být v konečném důsledku kontraproduktivní, učte se mít své tělo pod kontrolou — a to nejen svaly, ale také hlavu a ducha.

Vyplavování adrenalinu do krevního řečiště při sportu je s největší pravděpodobností závislé také na trénovanosti sportovce. Libé „přitréninkové a potréninkové“ pocity se léty tréninku dostavují i bez výraznější předchozí pomoci adrenalinu, přesněji řečeno — endorfiny se vylučují i bez jeho přispění.

Foto: Michal Červený, iStockphoto.com