Nejběžnější antioxidanty ve sportovní výživě

V minulém článku o volných radikálech (Volné radikály zhoršují sportovní výkon) jsme si zhruba vysvětlili, jak tyto látky ovlivňují naše zdraví, kondici i sportovní výkon. Nejen Dr. Michael Colgan, kanadský odborník na výživu a sportovní medicínu tvrdí, že náročná fyzická aktivita kromě svých pozitivních efektů vede k nadměrné tvorbě škodlivých volných radikálů v organismu, jež mohou být jednou z příčin svalových zranění poškození svalů při sportu.

Dnes se proto podíváme na druhou stranu barikády — na antioxidanty, tedy látky, jež omezují působení volných radikálů a také snižují pravděpodobnost jejich vzniku.

Nejběžnější antioxidanty
Některé antioxidanty přijímáme z potravy, jiné si naše tělo samo vytváří. Některé v lékárně koupíme, jiné ne. Například látky s antioxidačním působením z kategorie enzymů, které náš organismus přirozeně produkuje — superoxid dismutáza, kataláza, glutathion peroxidáza, v žádném komerčním přípravku nenajdete, neboť v takové formě prý nejsou účinné.

Dostupné volně prodávané antioxidanty lze též rozdělit podle toho, zda jsou rozpustné ve vodě či v tucích, tedy na hydrofilní a lipofilní. Výhodnější se zdá užívání kombinovaných preparátů. Mezi nejčastěji zastoupené antioxidanty v nejrůznějších výživových doplňcích patří zejména vitamíny A, E, C, B2, B15, dále selen, mangan, zinek, karotenoidy (např. beta-karoten a lykopen ), bioflavonoidy (např., resveratrol z červeného vína a rybízu), některé druhy tříslovin (např. čínského čajovníku), enzymy (např. koenzym Q10 ) a také antioxidanty na bázi aminokyselin (např. taurin) a další.

Z přírody či z lékárny?
Některé publikace naznačují, že naše tělo umí lépe využívat přirozené antioxidanty obsažené ve stravě (ovoce, zelenina atd.) Na tuto formu přísunu je lidský organizmus díky dlouhému vývoji zvyklý, navíc obvyklé zdroje antioxidantů pravděpodobně obsahují jejich nejúčinnější formy. Mnohdy je také vstřebávání jedné látky, podmíněno přítomností jiné.

Zajímavým příkladem je kupříkladu vitamin E, jenž se vyskytuje v 8 izomerech. Antioxidačně nejúčinnějším izomerem vitaminu E je alfa-tokoferol, který je hojně zastoupený v např. v obilných klíčcích, rostlinných olejích, semenech, ořechách, vejcích atd. Ostatní, mnohem méně účinné, izomery v uvedených potravinách nalezneme samozřejmě také, problém však spočívá v tom, že nejúčinnější alfa-tokoferol bývá v syntetických preparátech přítomný v odlišné a pro organismus hůře zpracovatelné formě.

Jak je tomu s ostatními uvedenými antioxidanty, se lze jen domnívat, neboť existuje mnoho protichůdných studií. Faktem zůstává, že ani odborníci nejsou v tomto směru jednotní. Nicméně je třeba si uvědomit, že ne všechny přirozené zdroje jsou stejně kvalitní a vždy dostačující zásobárnou cenných látek. Zelenina, ovoce, obiloviny, ořechy apod. pěstované na vyčerpané a často značně kontaminované půdě v oblastech s velkým znečištěním spodních vod i ovzduší, mohou obsahovat méně biologicky účinných a více škodlivých látek. Proto bývá jako pojistka prospěšné i praktické, dopřát si v obdobích zvýšených nároků (vyčerpávající sportovní výkon, úraz, znečištěné ovzduší apod.) kvalitní směs antioxidantů.

Nebezpečí extrémního příjmu
Některé výzkumy z posledních let naznačují, že při dlouhodobém užívání vysokých dávek antioxidantů, což se nám povede především u syntetických preparátů, může dojít k zatím nepříliš probádanému jevu zvanému zvrat antioxidantu. V takovém případě se pak kladné účinky změní na negativní. Tato neblahá schopnost byla pozorována hlavě u provitaminu A, vitaminu E a vitaminu C. Je zajímavé, že antioxidanty přirozeně obsažené v dané potravině takové „psí kusy“ neumí. Z uvedených skutečností tedy vyplývá, že rčení „všeho s mírou“ má i v tomto případě něco do sebe.