Bikechallenge nabírá na obrátkách

Jaká byla druhá a třetí etapa závodu Glacensis Bikechallenge 2009? Z polních podmínek česko-polských hranic vám přinášíme reporty od Tomáše Čady ...

Autor: Miloš Lubas

Etapový závod MTB Chalenge nabral obrátek. Po prologu a první etapě, o které jsme vás informovali v předcházejícím reportu Etapák Bikechallenge odstartoval, se druhá etapa jela z Polska na české území. Značná náročnost tratí neklesá, spíše se mění jejich charakter. Sobota a neděle byly ve znamení vody.

Glacensis Bikechallenge 2009

Pondělním markatním znakem tratě se stalo bahno, polsky trefně nazvané czarne bagno a ve středu dominovaly hory, především potom výjezd na Králický Sněžník. Převýšení dosahovalo alpských hodnot, ale ty místní singletraily byly dle zahraničních účastníků jedinečné, úžasné, famózní. Žádné široké alpské cesty. Je zábavné sledovat lidi, jak se perou s tratí a přitom slastně halekají: „Crazy, Amazingຯ
I v tomto článku nechybí přímá zpověd učastníka závadu Tomáše Čady z týmu Red point — Pearl iZUMi, který se s vámi podělí o své zážitky z druhé a třetí etapy. Tady je:

Glacensis Bikechallenge 2009Etapa druhá aneb cesta za sebepoznáním

O druhé etapě MTB Chalenge se říká, že je přemisťovací. Z Duszniki Zdroj do Králík to mělo být necelých 80 km s celkovým převýšením 2120 metrů, ale před startem autor trati všechny varoval, že takový bahna, co nás čekaj, ještě neviděl a prej v nich dvakrát při značení s terénním autem zapadl. Naštěstí se počasí umoudřilo a dokonce ráno svítilo sluníčko. Generální opravy kol byly přes noc provedeny a na startu stáli všichni s úsměvem a v očekávání jaké to bude. 

Myslel jsem, že se budu přemisťovat ve skupině společně s ostatními, ale po pár kilometrech stoupání jsem si dobrovolně z první skupiny vystoupil a málem jsem neuvisel ani tu druhou. Po nájezdu do terénu jsem ze své skupiny nechtic odjel, ale efekt to mělo jediný, pokračoval jsem sám. Cestou jsem potkal předjezdce na motorce, totálně utopenýho v bahně, a postupně začal dojíždět i odpadlíky a defektáře. Zajímavým poznatkem bylo, že si každej jede za svý a moc se nespolupracuje. Výsledek je ten, že máte dost času přemýšlet o tom, proč tady vlastně jste. Ve dvojici to je určitě lepší, aspoň se můžou bavit spolu, jedotlivci se jenom pozdraví, maximálně prohodí pár slov při předjíždění. Zbytek času přemýšlí o sobě, o soupeřích, o trati a o tom koho dojet a jak mu ujet. Rozjímání mi trochu kazilo pomyšlení na závěrečný 10 km dlouhý výjezd na Suchý vrch. Začalo to nenápadně, silnice sice do kopce ale šlo to, pak se odbočilo na šotolinu a sklon se přiostřil a když už jsem toho měl dost tak se to ještě zvedlo a začaly volné kameny a na závěr klasický singletrack, prostě nádhera. Pak už jen sjezd do cíle, kde jsem dojel ambiciózní belgický tým Saeco s dalším Belgičanem Timem Haesevoetsem. Na bočák jsme rozjeli kolotoč, do cíle pár kiláčků a Tim se ptá jestli budem spurtovat. Dohodli jsme se že ne, ale za poslední zatáčkou Tim nastoupil, Saeco to samý a já poslední.
Nakonec to stačilo na 10. místo v jednotlivcích 15. celkově se ztrátou 31:42 na vítězného Pawla Urbancczyka (3:21:09). Druhý dojel opět Míra Hornych (-7:00) a třetí Dariusz Porosz (-16:24). V družstvech vyhrál Team LAS-RavX (3:27:59) před týmem Teplice nad Metují - Cyklomax (-2:01) a třetím Planja racing team (-9:38).   

Glacensis Bikechallenge 2009    


Etapa třetí aneb jak jsem se podruhé narodil
Původně se to mělo jmenovat Najdi si svůj rytmus, ale  zážitek v závěru 3. etapy MTB Challenge mě donutil název změnit.    

Pořadatelé před startem 3. etapy dlouhé 78 km s celkovým převýšením 2500 metrů varovali, že je jedna z nejtěžších. Na trati z českých Králík do polského Ladek Zdroj nás čekaly 2 pětikilometrové a 3 desetikilometrové kopce z nichž nejtěžší mělo být hned první na přes 1200 metrů vysoký Králický Sněžník.      
Po pondělí jsem se rozhodl, že zkusím jet od startu trochu rychleji, abych se svezl s nějakou skupinkou a zase nejel sám. Místo rozjetí jsem si dal gelík a bylo to znát. Hned po startu odjel Poros s Urbanczikem a za nimi se vytvořilo několik skupinek, které jely více méně pohromadě. Bylo to úplně jiné než o den dřív. Skoro celý závod jsem s někým jel, hlídal jsem si tepy, povídal si se soupeři, docela pohoda. Konečně jsem asi i pochopil o čem to je. Chce to najít si svůj rytmus jízdy a užívat si to. Etapáky mají své kouzlo a je to úplně jiné než jednorázový závod a když vyjde počasí, tak to je fakt super. Všichni se během týdne poznají a je to vlastně taková jedna velká parta závodníků a pořadatelů.

Glacensis Bikechallenge 2009

Ale zpátky na trať. Po jednom z nejdelších stoupání, který jsem letos na biku jel, následovala lahůdka v podobě nekonečného down hill singl tracku, kde jeden z mých belgických spolujezdců až výskal radostí, to se prostě musí zažít.

Po druhém nekonečném výjezdu nás čekal neskutečně dlouhý sjezd korytem po divoké vodě s různě poskládaným volným kamením. Ale nejtěžší byl určitě až třetí výjezd do nebe. Celý po kulatých kamenech, kterým se nedalo vyhnout. Čím výš, tím větší sklon, prostě hrůza. Celopéro by se docela hodilo, ale já jel na svým starým dobrým optimu od Cannondalu. Právě tady jsem všem svým kámošům poodjel a dokonce se začal blížit těm před sebou. V následujícím sjezdu jsem jel trochu ostřeji než bylo zdrávo a až na poslední chvíli uviděl neoznačenou strouhu přes cestu. Ve zlomku sekundy jsem špatně vyhodnotil situaci a místo přeskočení jsem se snažil dobrzdit. Rychlost se sice snížila, ale projet to prostě nešlo. Po letu přes řidítka jsem se zapíchl hlavou do země a myslel, že mám zlomený vaz. Naštěstí to odnesly jen brýle, přilba a přední kolo, na kterým se ale dalo jet. Posbíral jsem se, poděkoval Bohu, že žiju a v menším deliriu dojel do cíle na pro mě výborném 8. místě celkově a 6. v jednotlivcích se ztrátou 18:06 na vítěze.     

Glacensis Bikechallenge 2009

První místo v jednotlivcích tentokrát obsadil Dariusz Poros (3:56:58), který dojel do cíle společně s Pawlem Urbanczikem. Pouhých 31 sekund za nimi dojela dvojice Žilák — Sulzbacher, která odpárala Team LAS-RavX až v závěrečném výjezdu, kde jeden z Belgičanů namotal přehazovačku. Slabší den si vybral Míra Hornych, který dojel na celkově 6. místě jako čtvrtý jednotlivec se ztrátu 12:14. Výborně jela i celkově 8. dvojice Demjanovič — Slabý, (-40:13) která sice už v kategorii masters 100 nemá soupeře, ale byla 2. i v masters 80.    
Podrobné on-line výsledky najdete na www.sportchallenge.cz.
Děkujeme všem za podpůrné SMS a gratulace.

Z Lodek Zdroj znovunarozený Tomáš Čada


Foto: Miloš Lubas

Přečteno - 5040x Tagy: maratony marathony xcm
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. PozvánkyOblíbená 24hodinovka Těžká Pohoda opět bude!
    Oblíbená 24hodinovka Těžká Pohoda opět bude!
  2. Český pohárJednadvacáté Rallye Sudety opět uzavřely Český pohár v maratonu
    Jednadvacáté Rallye Sudety opět uzavřely Český pohár v maratonu
  3. PozvánkySpecialized Rallye Sudety 2015: předzávodní informace
    Specialized Rallye Sudety 2015: předzávodní informace
  4. ZávodyFotogalerie: Mistrovství světa v maratonu 2015 - Sella Ronda Hero
    Fotogalerie: Mistrovství světa v maratonu 2015 - Sella Ronda Hero
  5. Mistrovství světaStaronovými světovými šampiony v maratonu jsou Lakata a Dahle Flesjaa
    Staronovými světovými šampiony v maratonu jsou Lakata a Dahle Flesjaa
  6. Ostatní závodyKrál Šumavy je letos z Německa, královna je hrdinka
    Král Šumavy je letos z Německa, královna je hrdinka

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #4 buf - vloženo: 29.07.2009 v 09:58:43

    kde jsou opravdoví bikeři ? - Myslím si , že opravdových bikerů ubývá. Je to patrné i na XC a náročných bikemaratonech. Naopak přibývá více turistů, kteří jezdí bikemarathony typu Praha - Prčice. Bohužel tyto turistické akce jezdí i elitní profesionální bikeři, které k tomu nutí jejich sponzoři. Na stejný problém narazila i ČEMBA a jejich terénní cyklostezky, které nikdo nechce a ani nepotřebuje. Navíc mladá generace raději zovluje v bikeparku nebo se zrakví při dirtech. Ale trénovat a makat a jet 5 hodin těžký závod???
    Etapové závody jsou pro ty pravé bikery, kteří chtějí hory, terén a poznat krajinu, lidi, kamarády. Nikde jinde není taková atmosféra, a nikde nepoznáš zemi a její lidi lépe, než když jezdíš s domorodci. To že je méně lidí není na škodu ( pokud to unese pořadatel),kvalita je mnohdy lepší než kvantita. Např Ironbike chce jen 120 bikerů a vloni na Sardinii bylo 25 závodníků a byla to pro mne jedna z nejkrásnějších akcí co jsem jel. Komerční německé akce typu Trans alp s tisícovkou startujících to je již mimo mísu, ty by jsem si určitě za vzor a cíl nedával. tam kde začne jít o byznys , tam se ztrácí pohoda....

    odpověz na tento komentář
  2. avatar
    #3 Aleš Procházka - vloženo: 25.07.2009 v 09:45:07

    Se vzpamatuj - cena startovného do 7.000 Kč na týden mi přijde v pohodě - v ceně máš komplet servis včetně jídla a základního ubytování. Pokud se podíváš na jakýkoliv závod v evropě, cena za týden začíná na 12.000, ale spíše 15.000 a často bez ubytování. Takový poježdění Ti nepřipraví žádná cestovka, možná soukromý průvodce. Je to ale celkově škoda, že účast klesá, v roce 2006 nás jelo 220 teamů a mělo to šťávu. To jsme ale jeli prolog a 5 etap, možná tady je problém - v náročnosti. Skloubit vydělávání peněz, rodinu a najít čas natrénovat na to, aby Tě to ještě bavilo a dal jsi to v pohodě - to je myslím hlavní problém. Problém nevidím v penězích, ale v hlavě (dám to? zvládnu to?) a v reálné kondici běžných lidí.

    odpověz na tento komentář
  3. avatar
    #2 mrauk - vloženo: 25.07.2009 v 00:01:20

    pocet ucastniku - trosku me pri pohledu do startovky zarazil pocet ucastniku. rok od roku jak stoupa startovne tak pocet klesa... sam mam na zavod super vzpominky, ale za tyhle penize uz ani nahodou

    odpověz na tento komentář
  4. avatar
    #1 buf - vloženo: 23.07.2009 v 21:57:24

    více fotek - Více fotek je již i na http://www.mtbchallenge.com/index.php?action=foto09&id=00

    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744