Tam, kde cyklisti končí, bikeři začínají

Sedlo Stelvio (2758m). Právě toto pro silničáře snad nejznámější horské sedlo závodu Giro, je cyklisty hojně navštěvováno a jeho zdolání v sedle kola i ceněno. Nás však neláká polykat smrad motorek a aut při stoupání po asfaltových serpentýnách. Tam kde každý cyklista s vypětím sil dorazí a fotí se, tak tam my dojíždíme autem, parkujeme pod lanovkou, závidíme lyžařům, nasedáme na biky a vyrážíme ze sedla směrem vzhůru. Přímo nad sedlem je prudký výšvih s několika zatáčkami. Zkoušíme to vyjet. Aplikujeme horolezeckou výškovou techniku, jet od zatáčky k zatáčce, opřít se o skálu a pořádně to vydýchat. Odrazit se, vyjet další zatáčku a zase to vydýchat. Daří se nám takto zdolat výjezd k chatě Garibaldi na hranici Itálie a Švýcarska. Dále se táhne široký pohraniční hřeben, na kterém jsou patrné ještě dnes bunkry, kasárna a vojenské zákopy a cesty z první světové války. Je vidět, že Stelvio nebylo důležitým sedlem jen pro cyklisty. Našim cílem je projet Stelvio terénem mimo asfalt po vojenských chodnících s nádhernou expozicí, pod námi se klikatí asfaltka a naproti z mraků září magické ledovce Ortlesu. Expozice svahu v traverzu nás příjemně vzrušuje, je to nám tak dobře známý adrenalín ze skialpu a horského lezení. Některé úseky traverzu jsou hodně morálové. V jednom místě, kde i v létě bývá často sníh, je dokonce řetěz. Rozhodně to není běžná biková turistika. Sjíždíme do údolí a čím níž, tím je terén obtížnější, přibývá nesoucích pasáží. Od chaty nám místní kuchař, asi biker, radí krásný technický sjezd lesem. Protože jiný kuchař v jiné chatě tvrdí, že je tady národní park, nemůžeme prozradit, který sjezd je ten nejhezčí. Musíte se prostě zeptat toho správného kuchaře. Můžeme jen říct, že se nám podařilo projet celou trasu přes Stelvio terénem mimo asfalt, a že tato trasa patří k bikovým klenotům Alp.

Pak nezáživných něco přes 40 asfaltových serpentin zpátky. Jednou někdo řekl, že na lezení je nejhorší turistika. Já k tomu dodávám, že na bikování je nejhorší cyklistika. No, přežil jsem to. Balíme biky do přepravníku sportovního náčiní a přesunujeme se do rodných Beskyd.

Foto: Bob Damek