Bylo to jako na koncertě Lunetiků, řekl Kulhavý

Původně jsi říkal, že v Novém Městě nepojedeš za každou cenu na vítězství. Ale od začátku jsi do toho šel?
To je pravda, ale včera před závodem na slavnostním předávání čísel, když jsem tam viděl tolik lidí a jak všichni křičí, tak jsem si řekl, že do toho půjdu. Nakonec mi nic jinýho ani nezbývalo, vždyť Schurter byl druhý.

Ujížděl jsi od začátku všem, vypadalo to neuvěřitelně jednoduše. Taková časovka na horských kolech.
Ale nebylo to tak jednoduché. Neskutečně mě bolely nohy. Naštěstí mě diváci hnali v kopcích tak, že jsem si to ani neuvědomoval, ale vždycky jsem věděl, že mi to v tom kopci bude strašně bolet - to bylo asi nejtěžší. Ale fakt mě hnali ti diváci neskutečně. Hrozně jim za to děkuju, to bylo fantastický.

Jak se asi cítili soupeři, když jeli minutu a půl za tebou a tebe bolely nohy?
Asi se cítili špatně, ale oni samozřejmě nevěděli, jak na tom jsem. To bylo jedině dobře, kdybychom jeli ve skupině, možná by něco odhalili a něco zkusili. Ale to byla moje taktika a dokonale vyšla. Naštěstí za mnou začal jezdit José Antonio Hermida, který mě neohrožoval v celkovém světovém poháru, což mě docela uklidnilo. A pak už jsem se rozjel a začal si náskok hlídat.

Jak těžké bylo s takovým náskokem udržet koncentraci?
Hodně těžké. Ale já se snažil tolik neriskovat a jel ty sjezdy pod svojí hranici, takže jsem to ohlídal vcelku dobře a neměl tam absolutně žádný problém. Jen jednou mi to trochu sklouzlo, ale to bylo minimální, většinou ty problémy jsou větší. Ale tady jsem si to fakt ohlídal a ta technika mi vyšla na sto procent.

Kdy jsi doopravdy uvěřil ve vítězství?
Někde na vršku nebo pětset metrů před cílem, kdy už jsem jen sjížděl do cíle a věděl, že i kdybych měl defekt, tak už s tím kolem nějak do cíle doběhnu.

Cítíte se neporazitelný?
Určitě ne. Momentálně možná jsem nejlepší, ale takoví lidé už tu dřív byli, byl tu Absolon nebo dřív Hermida. Nejde to udržet celou dobu. Já doufám, že to udržím co nejdýl. Brzo mě možná někdo porazí, možná už příští závod, ale já doufám, že ty hlavní cíle jako mistrovství světa nebo olympiádu - že na ně se připravím a zkusím tam být neporazitelný. Ale udržet se na špičce je těžké pro každého.

Jak jsi si vychutnával vyhlašování před zaplněnou tribunou?
To bylo něco neskutečného. I ostatní závodníci mi říkali, že to byl nejlepší letošní svěťák. Ale já už říkal před závodem, že to tady bude nejlepší. Potvrdilo se to.

Ukápla vám slza? Vypadalo to, že jsi byl na stupních naměkko.
Skoro ukápla. Málem. Ale já už byl naměkko před závodem, když jsem tu viděl těch neskutečně diváků a přátel.

Co pro tebe znamená celkové vítězství ve světovém poháru?
Zatím největší úspěch. Je to celoroční soutěž, něco neskutečného. Člověk nesmí vypadnout celý rok z formy, není prostor udělat chybu, proto si toho moc vážím. Čtyři vyhrané závody za sezonu je něco neskutečného.

Před startem jsi zůstával v klidu?
Ano. Asi mě uklidnil ten minulý týden. Věděl jsem, že po mistrovství Evropy jsem na tom dobře a že ta sezona dopadne dobře, ať už tady zajedu jakkoli. Ale sem přijelo spousta lidí kvůli mně, nechtěl jsem je zklamat.

Jak jsi to zvládal?
Bylo to těžký. Někdy se stane, že přijdou pády, defekty, to je sport.

Je to nová zkušenost, ten tlak, i směrem k olympiádě?
Jasně, jsou to nové zkušenosti letos, ať už nový tým nebo být takhle nahoře - a myslím, že bych je měl zúročit i příští rok.

Co nové kolo ? (poprvé jel 2012 model Specialized Epic S-works 29er, pozn. red.)
Perfektní jako vždycky. Možná ještě o kousek lepší. Ještě tam nejsem na stoprocentním nastavení a cítím, že by se něco mohlo poopravit. Mám na to teď tři týdny do mistrovství, tam je trať hodně podobná, hodně kořenů. Ale tady i na těch rovinkách kolo bylo strašně rychlé v přímém směru, přispělo mi, že jsem najel nějaké vteřiny.

Byla chvilka, kde jsi zaváhal, nějaké potíže?
Víceméně ne. Fakt jen jedno uklouznutí na kořenech, ale nic vážného. Jel jsem opatrně, pod své možnosti.

Jaké byly reakce soupeřů?
Já myslím, že to byly upřímné gratulace, všichni už vyhlížejí hlavně mistrovství světa a počítali, že bych mohl celkově vyhrát. Možná už pár lidí vzdalo boj o celkové prvenství a připravovali se ve vysoké nadmořské výšce, takže budou mít oproti mě náskok. Ale uvidíme, pořád jsou tři týdny.

Pojedeš příští víkend finále světového poháru ve Val di Sole?
Určitě, samozřejmě, ale ten závod budu brát jako minulý týden Evropu, takže nebudu plýtvat silami, jako jsem to dělal teď. Pojedu ve skupině, zkusím vymyslet něco na závěr, jako se mi to povedlo minulý týden. Ty síly se budou hodit, nemá cenu teď nic vymýšlet

Na nadmořskou výšku už je pozdě, že?
Není na to prostor, tohle jsem zkoušel před lety a neosvědčilo se mi to, protože se nezávodí ve výšce. Je to nějakých 800 metrů, tak to nemá smysl, připravím se standardním způsobem, doma, tam mám nejlepší podmínky. Možná pár dní po svěťáku zůstanu v Itálii.

Dovolíš si dnešní triumf večer trošku oslavit?
Moc času na to není, možná se budu moct najíst, ale napít ne. Hlavně je neděle, všichni jdou do práce, abych někde seděl sám, to nemá smysl :-)

Nové kolo se ti napoprvé osvědčilo?
Jel jsem na fullu všechny závody, vyzkoušel jsem hardtail akorát na Pražských schodech a před čtrnácti dny na olympijské trati. Ale musím říct, že full je prostě nejlepší, v závodě vám po půl hodině sekne, pak to taháte celým tělem a začínáte odcházet. Ale na fullu si odpočinete, vždycky je to věc názoru, starší se mu asi budou vyhýbat.

Kdo má největší zásluhu na tvém triumfu?
Můj tým, rodina, přítelkyně.

Stihl jsi vnímat, co lidi křičí?
Bylo to jako na koncertě Lunetiků. Občas mi to tak fakt přišlo, řev, neslyšel jsem vůbec nic, vyjel jsem z té sekce a pískalo mi v uších. Slyšel jsem hlavně náskok, ale lišilo se to třeba o patnáct sekund, takže jsem si to kontroloval sám nebo jsem poslouchal týmového manažera Benna Willeita, který měl nejpřesnější informace.

Co říkali na atmosféru soupeři, stačili jste o tom prohodit pár slov?
Nechápali, co se tady děje. Byli nadšení. Kluci z týmu říkali, že se teď budou bát jet do Val di Sole, že tam bude pětina lidí...

Která se z technických pasáží se ti líbila nejvíc?
To první se mi líbilo nejvíc, před třemi týdny jsem tam měl problém, ale teď se mi to jezdilo v pohodě. Nejhorší pro mě byl tobogán, jak jsem vysoký, mám dlouhé kolo, mám problém se poskládat do těch zatáček. To mi celou kariéru dělá problém, tam vím, že jsem pomalejší.

Vynikající sezona, proč si myslíš, že takhle vychází?
Mám supr tým, skvělý materiál a za sebou loňskou sezonu, která mi ukázala, že na to mám, že tam patřím. To člověka psychicky posílí a dá se říct, že vítězství se pak rodí v hlavě.

Bude složité překonávat sám sebe?
Samozřejmě to bude těžké, ale zatím s tím nemám problém. Mám ještě olympiádu nebo mistrovství světa. Potom to může být třeba silnice, pořád toho mám před sebou docela dost, motivace bude jistě.

Jak bude složité porazit Švýcary doma, při mistrovství světa?
Vždycky je to padesát na padesát, buď je to požene dopředu nebo na ně bude takový tlak, že se složí. Ale těch špičkových Švýcarů je tam asi osm, takže se to rozloží, kdyby měli jen jednoho, tak by se všechno upíralo na něj jako tady doma na mě. Uvidíme, budou perfektně připravení, ale mě ta trať sedí.

Mohou se na tebe domluvit?
To asi nehrozí, můžou vymyslet něco po startu, abych nepředvedl to, co tady. Ale všichni vepředu jsou féroví, tam se závodí jinak, než na třicátém místě, kde je to loket na loket. Borci tam blázní, první desítka ví, že je to zbytečné, je tam respekt.

Podle Švýcarů o úspěšnosti sezony rozhodne mistrovství světa, souhlasíš?
To bych neřekl, sezona je dlouhá a je to jenom jeden závod. Samozřejmě mistr světa je vidět nejvíc, díky dresu. Je to otevřené, pro někoho je víc svěťák, pro druhého mistrovství světa.

A pro tebe?
Ten světový pohár. Ale duhový dres je vidět a je to můj další cíl.

Foto: Michal Červený, Miloš Lubas