Vágner vítězem DH poháru

Letos popáté a naposled se čeští sjezdaři vydali na cestu za českým pohárem. Finálové stanoviště Astra Zeneca Cupu bylo pro tento rok přesunuto do moravské Bystřice pod Hostýnem na trať, která si každoročně vysluhuje mnoho kritiky. 

Letos poprvé se začaly ale ve větší míře objevovat i názory, že design trati je v pohodě a mnozí si pochvalovali "narovnání" trati na několika místech a tím její zrychlení.

Významných změn týkajících se trati sice na Hostýně mnoho neproběhlo, nicméně jak se zdá i přesunutí paleťáku z louky do lesa a vyškrtnutí několika retardérů může kladně přispět v hodnocení této trati. Na několika místech se museli závodníci hodně opřít do pedálů a na konci sezóny tak mnohým mohla chybět tolik potřebná fyziička.

Díky zrychlení se ale trať stala i víc nebezpečnou a to jak závodníkům, tak jejich strojům. Hned první den si výlet do nemocnice udělali tři fraktury a celkový počet zlomených přehazovaček a patek by se dal zřejmě počítat na desítky. Nekompromisní schody a skoky s dopadem na rovinu důkladně prověřovaly závodníky v horní části trati. Traverz, kterého se po sto metrech od startu všichni obávali asi nejvíc především v souvislosti se stále hrozícím deštěm, byl nakonec naprosto v pohodě a zněla slova jako že se letos jezdil nejlíp za poslední roky.

Těsně po semifinálové kvalifikaci se sice na zhruba hodinu rozpršelo, ale déšť nebyl naštěstí nijak vydatný a nezpůsobil na trati prakticky žádné významnější komplikace. Jediný úsek který dělal závodníkům velké problémy tak byl zřejmě u výjezdu z horního lesa na cestu kde se před dvěma skoky následujícími poměrně blízko za sebou zatáčelo na odkloněném svahu mírně doleva a po dešti to tam klouzalo dost nekompromisně. Problémy tu ostatně měl ve finále i Adam Vágner.

Velký souboj se na posledním letošním pohárovém sjezdu odehrával v kategorii Hardtail, kde nejen, že nebylo nic rozhodnuto, ale dokonce se schylovalo k naprosto vyrovnanému souboji i v posledním závodě a v poslední jízdě. Dopolední semi vyhrál želechovický Michal Červenka jezdící za Jiřičku v Českých Budějovicích. V odpoledním finále ale vyhrál místní Tomáš Musil (Remerx Manitou) a bylo hotovo. V historii sjezdu se snad nic podobného nestalo, ale závodníci na prvních dvou místech měli shodný počet bodů. Ke slovo tak přišlo pravidlo o lepším umístění na mistrovství republiky kde byl lepší Musil a to mu zajistilo nakonec i celkové prvenství v letos premiérové kategorii pevných rámů.

Ženy to letos neměly vůbec jednoznačné jako v předchozích letech. Navíc se jich na startu objevovalo víc než v předchozích letech a tak i zde nebylo do poslední chvíle jasné která ze slečen a paní si letos odveze celkové vítězství. Jeden závod vynechala, ale ve všech ostatních s přehledem vyhrála, taková je závěrečná bilance Slovenky Katariny Šiškové která se v Hostýně stala celkovou vítězkou letošního DH Poháru a vyfoukla tak titul nejvyšší soutěže domácím.

Naopak veteránská kategorie byla rozhodnuta již před posledním závodem. Martin Srba (Scott DH team) byl ve všech čtyřech závodech do kterých nastoupil stoprocentní, všechny jízdy až na jedno semi vyhrál a tak nemusel do Bystřice teoreticky vůbec jezdit a stejně by získal celkové vítězství. Martin nakonec opravdu nedorazil, takže ho nakonec na stupních vítězů zastupovala poměrně netradičně Bohdana Půlpánová, zřejmě díky podobné týmové scott-příslušnosti. Druhým masterem v pořadí se stal po zásluze vítěz závodu v Hostýně Leoš Mácha (901 bikes team) před Petrem Fulínem (N-Distribution Kona team) který se letos vyšvihl do špičky této kategorie díky poměrně vyrovnaným výkonům po celý rok.

Rozhodnuto předem bylo i mezi juniory a v Hostýně svým vítězstvím jen Pavel Čep (AMK Bike Racing Team) potvrdil, že si letos naprosto zaslouženě odváží celkové vítězství ve sjezdovém poháru nejmladší kategorie. Poměrně velkým překvapením pak byl letošní "propad" formace Remerx Manitou, která obsadila na stupních vítězů juniorů celkově jen třetí místo prostřednictvím Patrika Kotrly. Stříbro totiž putuje do Cykloklubu v Havlbrodě díky Onrovi Bártovi, který se letos objevil i v repre a jeho výsledky nejsou vůbec špatné. Proslýchá se že formace Remerx Manitou letos končí v té podobě jako doposud.a že zůstane pouze elitní sekce bez juniorů vedená Vlastou Hynčicou. Zdeněk Florián se dál hodlá věnovat kolům, ale jeho aktivity budou spíše zaměřeny na pořádání vlastních závodů a nikoliv na koučing teamu.

Hobby kategorie je jediným 100% generátorem eliťáků a tak se každoročně sledují její vítězové a porovnávají s elitou. Jan Kratochvíl (Norcobikes) předváděl letos vyrovnané výkony, dvakrát vyhrál a vzhledem k tomu, že to byla jeho první sjezdová sezona nemůže být nespokojen. Je vidět, že nejenom ve fourcrossu, nacházejí bikrosáci uplatnění, ale i sjezd je pro ně zajímavou disciplínou. "Kdyby to příští rok bylo do desítky v elitě, nebyl bych proti" prozradil vítěz Hobíků a novopečený eliťák v cíli. Druhým v pořadí hobby kategorie byl vítěz Hostýnského finále, bývalý redaktor Cykloservisu Marek Pittl (RB) který si po prvních závodech v loňském roce sjezd oblíbil a to tak, že mu to vyneslo stupně vítězů. Celkově třetí místo si pak odváží Petr Machálek (AMK Mladost Hodonín). Velkou díru do světa která si zaslouží zmínku udělal letos David Anderle (Sfinx-Barták) Stále totiž ještě aktivní crossař který před lety vyhrál třeba Krále Šumavy a zatápí dodnes svým kolegům na XC scéně dokázal v celkovém pořadí DH hobby kategorie obsadit čtvrté místo a to je bezesporu ojedinělý počin. "Příští rok se všichni těšte, zatopím krosařům i sjezdařům" holedbal se David po vyhlášení vítězů s kytkou v ruce za třetí místo ve finálovém závodě.

Poslední a současně také nejočekávanější a nejsledovanější kategorií byli eliťáci. Tady letos s přehledem kontroloval situaci jak na domácí scéně, tak i na té mezinárodní Adam Vágner (Rock Machine - Cyklomax) Vyhrál čtyři závody z pěti a daleko za sebou tak nechal jak druhého Vlastu Hynčicu, tak celkově třetího Michala Marošiho, který se mimochodem posledního závodu neúčastnil kvůli freerideovému závodu Race to the lake v Německu, kde se nakonec v konkurenci top freeriderů umístil na 4.místě. Stejný důvod své absence na finále českého poháru udal i celkově čtvrtý Kamil Tatarkovič, který v Německu pro změnu skončil 10. Poslední českou akvizicí u jezera na Race to the lake byl Richard Gasperotti. Ten ovšem dopadl z našich nejhůř, protože si při prvním tréninku ustlal tak dokonale, že si s odštípnutým obratlem zřejmě chvíli poleží, ale to není u tohoto "bendera" nikterak neobvyklé. Gaspi, jak se zdá, staví svůj immage podobně jako jeho známější kolega na svých crashích a je vidět jezdec nemusí vyhrávat aby se stal známým ;-)

Ale zpět k nám do Čech. Letošní pohár je dalo by se říci úspěšně za námi a můžeme začít v klidu bilancovat a připravovat se na další sezónu. Ukázalo se, že zařadit pevné rámy byl určitě dobrý tah, který přilákal pravidelně desítky nových závodníků na start. Na to, jaké novinky si pro nás pořadatelé připraví na příští rok, si ale budeme muset ještě nějakou dobu počkat.

Kompletní výsledky finálového závodu najdete ZDE.