Czech-Check: Tom Pro - český stavitel trailů z Whistleru

Kanaďana českého původu Toma Pro alias Tomáše Procházku jsem poznal v roce 2007 při své první cestě do kanadského Whistleru, kde v té době řídil největší bikepark na světě. Během našeho rozhovoru v kanceláři se najednou zničeho nic zeptal: "Nejdem radši jezdit? Si to řeknem všecko na lanovce. Jsem teď postavil nový trail Dirt Merchant, tak jsem zvědavej, co na to řekneš." To byla osudová slova, protože pro mě to byla první jízda v bikeparku, a hned černý trail pro zkušené jezdce. Tom ještě nezapomněl přidat zásadní radu pro přežití první jízdy na neznámém trailu: "Musíš jet stejně rychle jako já, abys to všechno dal, jo? Jedem."

Devítihodinový časový posun, cestovní pojištění pouze na turistiku a vypůjčené kolo. Nic z toho nemluvilo v můj prospěch, ale co jsem mohl dělat. Tomova záda se stala mým průvodcem. "Hele, teď tam bude takovej malej schod a pak posílák do dálky, drž se mě a budeš v pohodě."

OK. Rozjezd, první drop půl metru vysoký, dopad do hladké klopenky, další skok, díra dlouhá jak "kjáva", ale aspoň jsou odrazy a dopady vždycky označené červenými praporky, takže po odrazu vidíš, kde máš přistát. Tomovo tempo je celkem rychlé, ale pomalu si na tu playstation jízdu zvykám.

Klopenka, odpal, skok, lavice, klopenka, drop, lávka, klopenka, zastavujeme. "Uf, to byl dobrej tobogán. Ale dobrý." Tom nic nekomentuje, ale vidím, jak mě sleduje. Já zatím nevím proč, ale jak zjistím později, stojíme právě na rozcestí nad největší skálou, za kterou následuje dlouhatánský výskok. Kdybych nezvládl předchozí část, je toto poslední místo, kde z černého trailu uhnout na nejjednodušší zelený trail Easy Does It.

Tom opět s totálním klidem pronese: "Teď tam bude taková skalka a za ní step up. Musíš jet rychle, abys doletěl do dopadu. Když to nedoskočíš, nevyškrábeš se nahoru, jo?" A jakoby nic se rozjede, ohlídne, jestli jsem to stihl a dupe. Najednou ho vidím, jak letí vzduchem dobrých šest metrů a mizí v hloubce. Málem si sám nevšimnu skály, ze které se odpálil do takové dálky. "Dyť to má aspoň dva metry na výšku!!! Tome, sakraaa auuuaaaa!!" Letím taky do dálky, přední kolo krásně kopíruje terén a řítím se jak Raška na dno. Přistání jak do peřin, žiju. Než se ale stihnu vzpamatovat, trail se opět zvedá a mně probleskne hlavou: "Ty vole, to je ten step up!" Odraz přichází dřív, než ho vůbec stihnu zaregistrovat, a tak ve vzduchu ze všech sil tahám za řídítka a mozek mi automaticky zavírá oči. Letím a čekám, zda přežiju. Let vzduchem trvá věčnost. Oči se otvírají až s rázem zadního kola o hranu dopadu. Setrvačnost mě vyflusne na vršku step upu. "Dobrý, jsem nahoře, žiju, kolo taky dobrý. Mazec!"

Srdce buší, jak vstřebává hektolitry adrenalinu. Tom čeká na plošině, opět si mě jen tak zlehka změří, a aniž by opět cokoli komentoval, rovnou popisuje další pasáž: "Je tam pár skoků a takovej potůček. Pojeď za mnou a drž moji rychlost." Po kombinaci - drop a step up - mě už přece nemůže nic překvapit. Jedem. Klopenka, třímetrová lavice, čtyřmetrová lavice a dva odpaly vedle sebe. Tom to bere zleva na ten kratší, letí vzduchem. Instinktivně tahám za řídítka, letím dobré tři čtyři metry vzduchem a kouknu dolů - vnímání se mi zpomalí jak v poslední minutě života: "No dopr.. dyť my letíme přes normální řeku! Tady se vyndat, tak mě sežerou medvědi místo lososů!" No dobře, samozřejmě to přeháním, kdo Dirt Merchanta jel, ví, že je to pěkně postavený trail s krásnými odpaly i dopady, a vždy je vidět, do čeho za hranou jdeme. Ovšem jet ho napoprvé bez předchozí prohlídky je celkem brutální zážitek. Tom Pro nehne ani brvou, asi si říká, že když jsem přežil Dirt Merchanta, přežiju i A-Line, nejslavnější trail, který proslavil bikepark po celém světě. Napojujeme se na poslední jeho část, kde nás čeká už jen onen slavný A-Line Drop, spousta klopenek a lavic a nakonec poslední GLC drop.

Nebudu to popisovat, projeďte si to sami. Na youtube nebo v reálu, to už je na vás. Píšu to proto, že Tom Pro v té době byl manažerem bikeparku, hlavním stavitelem tratí, a tak místo kravaťáka u excelovských tabulek byl spíše bikerem, který ve volném čase zavítal do kanceláře. Tato moje první epizoda s ním mě však uvedla do zcela nového světa. Světa pana Procházky, kterému tady nikdo jinak neřekne, než "Hey Pro!"

Tato naše první společná jízda ve mně, neználkovi z Evropy, samozřejmě zanechala celoživotní zásek a taky obdiv k tomu, jak byl celý trail bezpečný a skvělý. Za léto 2007 jsem díky Tomovi stihl projet celý bikepark, a musel uznat, že je tak skvěle a bezpečně navržen, navíc si v něm zajezdí jak profíci, tak i rodiny s dětmi, protože Tomovým hlavním přínosem je to, že včas rozpoznal nutnost stavět i tratě pro začátečníky a ne jen pro profíky. Pět úrovní značení od zelené přes modrou, černou, dvojitou černou až po Pro-Line tak splní sny každého bikera.

Zlaté české ruce
Tom mluví plynně česky i přes to, že do Kanady s otcem emigrovali už v jeho 13 letech, v roce 1968. Tom emigraci popisuje relativně s nadhledem, i přes to, že tehdy to asi moc sranda nebyla. Komunisti by ven celou rodinu najednou prý nepustili, a tak otec odjel do zahraničí jen s třináctiletým Tomem, zatímco matka s Tomovou sestrou jakoby zůstaly v Československu. Naštěstí v té době však ještě nebyla žádná počítačová síť, a tak jejich matka s dcerou odjely jiným hraničním přechodem s tím, že Tom s tátou zůstali doma. Tímto trikem se jim podařilo obalamutit celníky a útěk se tak rodině povedl. Po krátkém čase stráveném v azylu v Německu se rodina Procházkových vydala rovnou do Kanady. Hlavně z toho důvodu, že otec Procházka v Čechách pracoval v lyžařském areálu, a tak se vydal hledat práci v oboru do Vancouveru. A tam ji hned dostal, v lyžařském středisku nad městem. Do roka stavěli dům a usadili se natrvalo.

Mladý Tom začal závodit na lyžích a jezdil zrovna v době, kdy světu kraloval Dave Murray a další Kanaďané, kteří si svým stylem jízdy získali jméno Crazy Canucs. Tom tak musel na závodech zůstat věrný tomuto jménu, a tak se dal na rychlostní lyžování. Díky své divokosti a chuti vše zkusit, ale také umění práce se dřevem a stavění tratí pro kola, dostal práci ve vznikajícím Bikeparku Whistler, kde pracoval od roku 2001 do roku 2007. Pod jeho vedením bikepark zažil největší rozvoj, co se stavby tratí týče a stal se největším a nejvytíženějším bikeparkem na světě. Dodnes patří k těm absolutně nejvyhledávanějším, i přes to, že Tom již dávno jezdí po světě a buduje nové bikeparky na zakázku v dalších zemích. Není divu, že poté, co se pod Tomovým osmiletým vedením bikepark rozrostl na 45 tratí o celkové délce 200 kilometrů, se Tom přesunul od kancelářské práce pouze ke stavění tratí a s kolegy Davem Kellym a Robem Coquetem založili firmu Gravity Logic. Ta využívá své know-how k budování nových tratí v dalších zemích světa, namátkou třeba v americkém Coloradu, ve Švédsku, Rakousku, ale i v ČR. Tom Pro pomáhal bratrům Lučanům navrhnout první trasování trailů v bikeparku Špičák.

Dost už ale psaní, během loňského roku jsme s Tomem točili tento časosběrný dokument, který existuje ve dvou jazykových mutacích - plně anglickou verzi jste mohli shlédnout na serveru Pinkbike.com a tady vám předkládáme upravenou česko-anglickou verzi pouze pro MTBS, kde Toma můžete slyšet jak česky, tak i anglicky s českými titulky.

V dokumentu Tom představí svůj domov - Whistler, BC, zalyžuje si v bikeparku, na jaře projede svého Commencala v nedalekém městečku Pemberton, v létě představí své dítě - trať Top of the World a na podzim promluví o své vizi budoucnosti MTB.

Příjemnou podívanou.

Foto: archiv Toma Pro