Dopingová historie II

Starověcí i středověcí atleti a bojovníci bývali sice drsní a nelítostí, ale co do používání dopingu jsou proti soudobým sportovcům naprostí žabaři. V dnešní době už borci nevystačí s kostní dření divokých šelem či sklenkou alkoholu s medem, nýbrž jim jsou aplikovány nejrůznější hormonální, stimulační či jiné přípravky, podstupují krevní transfůze a někteří zacházejí a v budoucnosti pravděpodobně ještě více zajdou do světa sci-fi — alespoň tak se zatím běžnému smrtelníkovi jeví metody genetického dopingu.

Hlavní skupiny dopingových látek
Seznam zakázaných látek a metod ve sportu rozděluje tyto látky do několika skupin, seznam je samozřejmě každý rok aktualizován. Nejzákladnější dělení je pak na látky a metody zakázané stále (při soutěži i mimo soutěž), dále na látky a metody zakázané při soutěži a konečně také na látky zakázané v určitých sportech. Pro sportovního lékaře bývá též nezbytnou pomůckou seznam hromadně vyráběných léčivých přípravků obsahujících zakázané látky z hlediska dopingu. Seznam se sestavuje dle údajů poskytnutých Státním ústavem pro kontrolu léčiv, z čehož logicky vyplývá, že se vždy v dané zemi jedná o místně registrované medikamenty. Nedovedu si představit, jaká je to pak alchymie léčit sportovně velmi aktivního maroda.

Dopingová kontrola
Dopingové kontroly se provádí jak při soutěži, tak v podstatě kdykoliv mimo ní. Testovaný sportovec o kontrole předem neví. Samozřejmě, že pravděpodobně nejvíce testovaní bývají vítězové a borci z předních příček dané soutěže. Dopingovou kontrolu v České republice rovádějí dopingovými komisaři Antidopingového výboru ČR, nicméně sportovec může být vyzván k testům i komisařem z jiné země.

NĚKTERÉ nejznámější skupiny zakázaných látek

Stimulační prostředky
Kořeny používání těchto látek sahají přibližně do období mezi světovými válkami, značně oblíbené byly také v 60. letech minulého století. Velmi dlouhou dobu se užívaly bez jakýchkoliv omezení. V případě stimulačních přípravků se jednalo hlavně o okamžité povzbuzení výkonu a aktivaci sil. Používal se např. amfetamin, později efedrin apod.

Narkotika
Další oblíbenou a podobně působící skupinou zakázaných látek jsou narkotika. Mnoho sportovců se neštítila ani heroinu, morfinu a podobných „lahůdek“, jež jim mimo jiné pomáhaly překonávat vyčerpání. Někteří z nich, jako např. boxer Billy Bello za to zaplatili životem.

Anabolické látky
Anabolické steroidy, přesněji anabolické androgenní steroidy jsou látky příbuzné testosteronu podporující tvorbu bílkovin, tedy i svalů. Svůj boom zažily v 60. a 70. letech minulého století, v 70. letech se už na ně začíná testovat. Oblíbené bývají v kulturistice a atletice za účelem zesílení a nárůstu svalové hmoty.

Krevní doping
V době svého rozmachu v druhé polovině 70. let nebýval ničím jiným než těsně před závodem podanou transfúzí, či autotransfúzí v podobě okysličené krve odebrané v přípravném období. Postupně se však k němu započítávala i aplikace dalších krevních složek a preparátů ovlivňujících její vlastnosti. Krevní doping zvyšuje výkony při těch sportech, kdy razantně narůstá spotřeba kyslíku — především tedy u vytrvalostních sportů (více krvinek = přenos většího množství kyslíku z plic ke svalům). I krevní doping má svá rizika; alergické reakce, anafylaktický šok, uzávěr cév, selhání oběhového systému, přenos virové hepatitidy, AIDS apod.

Hormonální přípravky
Tato skupina opět zahrnuje početnou rodinu látek, mezi nejznámější a v posledních letech nejvíce skloňovanou pravděpodobně patří hGH (růstový hormon) zvyšující svalovou výkonnost, podporující odolnost vůči zátěži a urychlující regeneraci některých sportovců zhruba od 80. let minulého století. Růstové hormony nejenže rády jezdí Tour de France, ale také si např. zaplavaly s Číňankami na OH v Sydney. Jeho oblibu pravděpodobně ovlivňoval i fakt, že v krevním séru jej šlo prokázat pouze 24 hodin po podání. Nicméně existují již další metody, které ho pomáhají odhalit díky koncentracím dalších látek v krvi...

Hitem přelomu tisíciletí je erytropoetin (EPO), hormon vytvářející se v ledvinách a stimulující kostní dřeň k tvorbě červených krvinek. Nadměrné užívání EPO zvyšuje riziko vytváření krevních sraženin (a embolie), mrtvice a srdečního infarktu.

Genový doping
Genový doping je dopingovým strašákem blízké budoucnosti. Sportovec v tomto případě neužívá látku se specifickými účinky na organismus, ale zasahuje se přímo do genové struktury daného jedince a je mu pozměněn příslušný genotyp. Základ dědičnosti buněk nezbytných k lepší výkonnosti se tak převádí do tělesných buněk sportovce. Pro lepší pochopení si dovolím citovat sportovního lékaře Františka Jedličku, který v Listech jižní Moravy uvedl: „Nejrozšířenějšími přenašeči genu do organismu jsou viry. Postup je tedy do jisté míry srovnatelný s uměle navozenou virovou infekcí, přičemž virus nese informaci vedoucí k vyvolání určité požadované reakce.“

...jak je zřejmé z posledního odstavce neprobíhají závody jen na poli sportovním, ale též na poli vědeckém. Dvě skupiny „bílých plášťů“ vedou nelítostný boj o medaile...

Foto: ASADA