Exklusivně: Návštěva olympijského okruhu MTB v Londýně

Seznamte se: Olympijský okruh 2012

Pojďme si trať nejdříve představit slovem a v číslech. Kromě známých informací, jako je délka /5,1 kilometru/ a celkové převýšení /70 metrů/, jsme se také dozvěděli, že na okruh bylo navezeno 500 tun velkých kamenů a 3500 tun drcených kamenů a štěrku. A je to znát, tedy klobouk dolů. V případě deště to bude velká výhoda, žádné velké bahno se konat nebude. Snad jen kromě krátké, nejzašší části okruhu. Tady je dobré poznamenat, že z více jak 90ti % je trať uměle vytvořená! Revoluční přístup, ale takový si budou moci dovolit jen ty největší závody.

Start a cíl jsme shledali jako největší úskalí. Startovní rovinka se rozdvojuje po necelých sto metrech. Po výstřelu budou závodníci "nahnáni" do zaváděcího kola, do něj ale vede 180 stupňů zatáčka a samozřejmě mírně z kopce. Zaváděcí okruh je rovněž krátký, cca 400 metrů. Nutno ovšem počítat s tím, že v srpnu 2012 bude na startu stát jen 30 žen a 50 mužů.

Závodníci se podruhé ocitnou na startovní rovince a odtud již budou pokračovat do prvních serpentin, kterých je na okruhu jako máku. Na vrcholu je čeká první technická pasáž - sjezd kamenného pole. Když jsme ji viděli my poprvé, spadla nám čelist. Ten skok se nedá! Když ho dal Geoff Kabush jen tak tak se skřípěním zubů a převodníku, měli jsme srdce v kalhotech. Čekalo nás to totiž také. Naštěstí jsou tři možné stopy. Drop, který se musí skákat, a dvě delší cesty. Ovšem ani jedna není žádná nedělní vycházka parkem.

A znovu krátké stoupání s následným sjezdíkem a odkloněnou zatáčkou o 180 stupňů. Po několika metrech dojedete ke kamennému tobogánu. Vypadá strašidelně, ale těžký není. Prý. Sjely ho i polské juniorky. Pro slabší povahy, typu té mé, je k dispozici "B line". Kamenná klopenka vás vystřelí do pozvolného stoupání. Na jeho vrcholu si můžete vybrat dvě cesty. Obě po dřevěné lávce kolem mohutného dubu. Ta přímější je pro srdcaře. Ale ty, kteří ho mají na pravém místě. Rozjet se musíte na dvoumetrový gap vystlaný, jak jinak, kamením! Ta delší, vpravo kolem dubu, je pro ty s plovoucím uložením herzny.

Potom následuje asi nejnudnější část okruhu. Alespoň z pohledu diváka. Rovný sjezd přes louku a hustým porostem. Asi jediné místo, kde si závodníci budou moci trochu odfrknout. Po sjezdu musí následovat stoupání. To je možná asi nejdelší ze všech sedmi, které na okruhu naleznete. Není však vcelku, rytmus nabourá technická část plná velkých kamenů a volných drcených kamínků. V půlce se na chvíli stoupání zlomí a pokračuje závěrečnými serpentinami.

Klopenka a slušně prudký drop opět s možností lehčí varianty. Přejedete přes tunel a závodníci se ocitnou v prostoru feed zony, která je dle moderních standardů obousměrná. Z ní vyjedou tunelem a znovu stoupají serpentinami do míst, které před dvěmi minutami opustili…

Z vrcholu okruh pokračuje asi nejzábavnější částí. Ta začíná opět mohutným kamenným dropem do hravého singletrailu okořeněného klopenkami a občasnými skoky. Nabranou rychlost mohou bikeři využít v počátku stoupání. Odhadem 200 metrů přímého stoupání. Z vrcholu vede neuvěřitelně "vyšejpovaný" kaňon se třemi klopenkami a dvěma skoky.

To olympioniky přivede znovu do feedzóny, odtud je cíl nadosah. Předposlední stoupání serpentinami, prudký, ale lehký, sjezd, je "vyplivne" do smyčky zaváděcího okruhu. Čili posledních několik stovek metrů před cílem, krátké stoupání a mírný sjezd do cíle.