Handicapovaný biker Richard Štěpánek se vrací na 1000 Miles

Craft 1000 Miles Adventure 2014 startuje za necelý čtvrt rok, a tak přípravy závodníků už jsou v plném proudu. U závodu není radno něco zanedbat a je potřeba najezdit stovky a stovky kilometrů. Tohoto ultramaratonu napříč Českou republikou a Slovenskem se zúčastňuje celá škála lidí a zajímavých osobností. Každý tento člověk vnímá závod jinak.

Zeptali jsme se jednoho ze závodníků, Richarda Štěpánka, jemuž po vážné dopravní nehodě museli lékaři amputovat horní končetinu, jak vnímá závod on.

Richarde, loni jsi říkal, že už závod Craft 1000 Miles Adventure jet nechceš a letos opět tvé jméno září ve startovní listině. Co tě vedlo ke změně názoru?
Neříkal jsem, že jej jet nechci. Řekl jsem, že jej nepojedu! O to je teď těžší moje rozhodnutí vysvětlit. Ani nevím, jestli budu schopen svoje pocity vyjádřit slovy. Mělo to být poselství, které mělo ukázat lidem, že poprat se dá s osudem za každé situace, jen musíte chtít a hlavně něco pro to udělat. Odešel jsem ze scény s tím svým "nešťastným" prohlášením vědom si utrpení i rizik, kterými jsem prošel a přesvědčen, že to tak je. S přibývajícím časem mně docházelo, jak silný prožitek ten závod byl. Začal jsem se do závodu vracet a najednou jsem zjistil, že jsem tím prolezlej jak dřevo červotočem. Prožitek se rovná nákaze a jistému druhu závislosti. Hledal jsem všechny důvody, proč ten závod nejet a najednou nebyl ani jeden dostatečně pádný. Jsem si vědom všech rizik a i toho, že jsou mnohá, která ani netuším. Ale od té doby, co jsem Míle dojel, vím, že nic víc než Míle (co se týče spojení člověka a kola) pro mě není. Žádný závod mi toto nedá. Možná to zní trošku nadneseně, ale to je prostě v člověku. I letos mám svůj důvod, který je motem tohoto závodu, a věřím, že se mi to povede dotáhnout do konce. Uzavřít pomyslnou smyčku: Nová Sedlica - Skalná a zpět. Jako bych chtěl znát odpověď na otázku jaký to je jet i z Česka na Ukrajinu. :o) Doufám, že to tam nahoře nebudou brát jako rouhání. Pln respektu a pokory k tomuto závodu se těším a vlastně ani nevím na co, protože tento závod měří 1000 mil a to je na 1000 zážitků, situací a překvapení. 

Už začala příprava na závod? Pokud ano, jak probíhá?
Celá příprava probíhá hlavně v jezdění na kole. Myslím, že na Míle se až tak moc připravit nedá. Možná být pokorným a trénovat přijímání vzniklých situací. Po loňsku už vím, že moje každodenní náplň bude jet od rána až do večera co to půjde. Není to ani tak o rychlosti jako o vytrvalosti nejen těla, ale i mysli. Loňský rok byla velká lekce a tak když dnes jedu na kole a fouká silný vítr, prší nebo jedu tam, kde se normálně nejezdí, tak si vždy řeknu: "I toto jsou míle."  Jelikož mám možnost, testuji i světla a oblečení. Dá se na tom hodně získat.

Jak budeš letos řešit výbavu? A je něco, co bys rozhodně nechtěl zapomenout?
S odstupem času jsem si položil otázku, zda bych něco vyškrtl nebo přidal. Již nyní vím, že jsem sloučil nepromok a neprofuk do jedné 95-ti gramové bundičky. Řeším spíše uspořádání věcí v beznosičových brašnách a batohu. 100% povezu mapový průřez tratě. V loňském roce jsem mapy dostal po několika dnech od Štěpána Pachty a jeho otce a byly mi velkým pomocníkem i společníkem. Ještě jednou díky jim!

Co dělá zápěstí po loňském pádu v Orlických horách? Tehdy jsi i se zraněním nastoupil zpět do závodu a dojel ho. Nepotýkáš se s nějakými trvalými následky?
Popravdě řečeno se tomu moc nevěnuji. Víte jak to je, jakmile vám otrne, tak hurá, zase  jste "nesmrtelní"!!!  Sem tam se snažím zvýšit jeho hybnost a pohybový rozsah, ale jakmile můžu dělat to, co potřebuji, tak už se o to nestarám a užívám jeho funkčnosti v plném rozsahu. Díky této nepříjemnosti z loňska však mám v hlavě dvě takové poučky, které se vždy objeví v tu správnou chvíli.

Jaké poučky?
První mě krotí: "To, že je cíl blízko, neznamená, že jsi v cíli.“ Tu mám v hlavě nejen při závodech. Druhá dává naději i v těch těžkých chvílích: "Nevěřte na zázraky, spoléhejte na ně." - poučka, která funguje!

Letos se jede z ČR na východ Slovenska. Trasa je víceméně hotová. Už sis prohlížel její nástin? Je nějaký úsek, na který se těšíš a naopak, kterého se obáváš?
Prohlížel jsem si tu klikatici, nic víc to není. Těším se na celý závod a neřeším, kudy to pojede, beru trať tak, jak přichází. Po zkušenostech z loňského roku vím, že často ani nevnímám, kde jsem (smích). Obávám se míst, která v případě dešťů budou nesjízdná i desítky kilometrů, stejně jako zvednutých hladin řek. Vím, jakým problémem jsou padlé stromy rozeseté v různých výškách, které nejde obejít a na blízku nikdo, kdo by vám pomohl. Těším se na Novou Sedlici a obávám se celého závodu (smích).

Jak jsi byl v minulých letech spokojený s podporou na trase? Nejen ze strany našich dobrovolníků na checkpointech, ale i ze strany úplně cizích lidí (např. při hledání noclehu, vody, jídla)?
O checkpointech mluvit nebudu, to bylo jako dojet k mámě na venkov. Pohodička a fajn lidi, kteří by snad i nějaký ten kiláček jeli za tebe, kdyby to šlo. Mě velice překvapila informovanost a zápal lidí na Slovensku. Vítali nás a často i odchytávali ve snaze nám nabídnout pomoc. Připadalo mě, že k účastníkům tohoto závodu mají vztah jako ke svým blízkým. Popravdě si nestěžuji ani na Česko. Měl jsem taky tu "výhodu", že přede mnou již projela spousta účastníků závodu, takže lidé věděli, že v tomto čase probíhá tento závod. Potvrdilo se staré známé, že vše je o lidech. Někteří vás nechají ležet zakrvácené, špinavé na betonu před svým ohromným domem bez toho, aby se zeptali, jestli něco nepotřebujete, a jiní se s vámi rozdělí o svoje pohodlí a ještě si ráno přivstanou, aby vám mohli nachystat snídani. Někteří vás pozvou na pivo a jiní si nechají zaplatit za vodu z kohoutku. Kdo nic nečeká, může být jen příjemně překvapen.

Měl bys nějaký vzkaz pro potenciální závodníky, kteří stále ještě váhají, jestli se závodu 1000 mil v budoucnu zúčastní?
Už před prvním startem jsem se potkával s lidmi, kteří věděli, do čeho jsem se přihlásil. Poslouchal jsem řeči typu "na to nemám natrénováno" nebo "příští rok to zkusím taky, letos ne" nebo "až jednou..." a tak dále. Můj vzkaz je jednoduchý, pokud do toho chceš jít a můžeš, tak to udělej, a neunavuj okolí řečmi, co by kdyby. Míle ti ukážou, kdo vlastně jsi. Přeji všem štěstí při přihlašování i při samotném závodě. Respekt a pokora, lidskost a kamarádství to jsou věci, které si 100% nezapomeňte přibalit k povinné výbavě a hlavně nezapomeňte během závodu, kam jste si je dali, nikdy nevíte, kdy se budou hodit.

Díky za rozhovor a hodně sil na trati 1000 Miles 2014!

Více info o závodu na www.1000miles.cz.