Karel Hartl - rozhovor

Devětadvacetiletý biker Karel Hartl, rodák z Hranic (okres Přerov), začínal na silničním kole, nicméně po „pádu“ týmu Favorit přešel k MTB. Nyní má za sebou dvě sezóny v sedle horského kola a především ta poslední, kterou absolvoval v dresu celku Kelly?s Racing Teamu, se mu velmi povedla. Loni skončil celkově čtvrtý v českém poháru marathonu.

Karle, jak jsi se vlastně dostal k cyklistice a sportu jako takovému?

Ke sportu jsem měl blízko už od dětství — prošel jsem postupně atletikou, basketbalem, až jsem skončil u kola. Nejprve jsem se věnoval silniční cyklistice — před tím, než jsem přešel do Joka jsem hájil barvy TJ Sigma Hranice - a skončil u maratonů horských kol.

Kudy vedla cesta k těm horským kolům?

Horská kola mi přijdou zábavnější, spravedlivější a navíc vše je vše v přírodě bez aut. Zejména maratony, ty nejtěžší, vedou obvykle v krásném prostředí hor a hory jsou mým velkým koníčkem a zálibou.

Ano, to je pravda — letos jsem se na bajkových závodech potkal s mnoha známými ze silnice, třeba s Michalem Přecechtělem nebo Honzou Jobánkem. Svou roli hraje nejspíš to, že na silnici dnes velké týmy zanikají — to je u nás i v zahraničí stejné a i moje cesta k bajkům je s pádem silničního týmu spojena. V sezóně 2003 a 2004 jsem jezdil v silničním týmu Joko Velamos, později přejmenovaném na Favorit SCK. Tak jako já se ani jiní silničáři kola také nechtějí vzdát a není tedy divu, že přechází k horským kolům, která zcela jistě nabírají na popularitě.

Tenkrát jsme jako přípravu před Závodem míru jeli závody v Polsku a skoro v každém závodě jsme zmokli. Nachladil jsem se a tím nemělo smysl, abych tak těžký závod jako je Závod míru absolvoval. Ale jinak si hodně cením třetího místě na jednom závodě ČP.

V zásadě nijak zvlášť. Stále trénuji převážně na silnici, jen závody se odehrávají v terénu. Hlavní rozdíl je ale v tom, že jsem začal chodit do práce a tím pádem není na trénink tolik času. Zatímco v Joku jsem najížděl okolo 30 tisíc kilometrů ročně, teď jich mám tak 25. To je ale dáno i tím, že na bajku ty kilometry tak rychle nenaskakujíຯ

Za ty roky už docela vím, co potřebuju a co mi sedí. Při tréninku používám Polar S725X a nedám na něj dopustit. Má spoustu funkcí, rád si pak prohlížím grafy převýšení a i na tréninku znám okamžitou nadmořskou výšku, teplotu a tak dále. Hodí se třeba i na hory, kde je funkčním doplňkem.

Vstávám v půl sedmé, lehce si zacvičím, posnídám a jdu na trénink. V zimě dělám všechno, většinou dvoufázově a kladu důraz na pestrost — je-li počasí, jezdím silnici, bajka, běhám, plavu, mám rád i běžky a horské tůry. V létě jen jezdím na kole. Po tréninku se protáhnu, poobědvám a jedu na dvě do práce, kde jsem do desíti. Pracuji ve firmě Velox Werk, dělám stropní prvky stavebních systémů pro výstavbu domů. Spát chodím po jedenácté.

Když jsou závody moc daleko a jede se den předem, tak nezbývá než vzít si v pátek dovolenou a jinak jdu o něco dřív z práceຯpokud to teda není daleko a stačí jet na závody až v sobotu.

Mám rád opravdové maratony - v horách, dlouhé a těžké. Například se mi líbí Malevil, Úpice, Drásal, Beskyd Tour, Sudety, na Slovensku Dubnický maraton a v Rakousku Salzkammergut Trophy.

Na Salzkammergut Trophy jsi se v poslední sezóně blýsknul třetím místem — jsi s tímto výsledkem spokojený? Jak bys ten závod popsal lidem, kteří na něm nikdy nebyli?

Výsledku si určitě vážím, zvlášť když jsem toto třetí místo vybojoval — ač nejsem spurtér - až ve spurtu po stovce náročných kilometrů. Když vyjde počasí, je to moc krásný závod. Jsou tam dlouhá stoupání, což je ale přesně to, co mi vyhovuje. V roce 2005 to byl svěťák a jel jsem to poprvé, abych si to vyzkoušel — hlavně ve sjezdech jsem si byl nejistý. Vloni už jsem věděl do čeho jdu a už od startu jsem si hlídal čelo, aby mi to neujelo. Ve sjezdech nicméně měli navrch i letos, v kopcích jsem si to ale vždycky dojel. Asi mám silný pud sebezáchovy (smích).

Tento závod byl součástí Marathon Man Europe, což je seriál, který jsi vyhrál. Jakých dalších úspěchů jsi dosáhl v celkovém pořadí jiných seriálů?

Kromě Marathon Mana jsem vyhrál celkově Galaxy-Anlen Sérii a Cykloservis Bike Maraton Sérii. Druhý jsem byl o chloupek ve Velosérii, třetí na Sudetomanovi (kombinaci silničních a MTB Rallye Sudety), čtvrtý v Kole pro život a Českém poháru v bikemaratonu. Zvlášť toho Poháru si velice cením. Je to jakási záruka kvality startovního pole a na české poměry té nejlepší konkurence a zároveň měřítko jakési celoroční výkonnosti. Zpočátku pro mě bylo handikepem, že nejezdím do tepla najíždět kilometry, takže Česká Lípa a Most mi moc nevyšly (14., 15.), pak už to docela šlo — v Úpici jsem byl sedmý, na Beskyd Tour jsem dojel druhý za Ivanem Rybaříkem, na Sudetech jsem byl 10. a na mistráku v Budějovicích 13.

Vítězil jsi i v jednotlivých závodech nebo jen v celkovém pořadí?

Podařilo se mi stanout šestkrát na nejvyšší příčce — vyhrál jsem v traťovém rekordu Hostýnskou časovku, Zručský MTB maraton, Petyša Tour, Příbramského permoníka, Priessnitzovu šedesátku a Soběslavský maraton. Druhý jsem byl na Beskyd Tour, čehož si cením jako největšího úspěchu v sezóně. Třetí jsem byl v tom Rakousku a v Jedovnici na Merida Bike Tour.

Jak je to s týmovou podporou? Býval jsi zvyklý na relativně vysoký standard zajištění, v jakém celku jezdíš nyní a jak jsi se situací spokojen?

Jsem vcelku spokojen v barvách Kelly?s Racing Teamu, kde mám zajištěné kolo a materiál, oblečení a nějaké peníze na sezónu. Mechanika mi dělá v Hranicích Jarda Bartoš, na kterého je spoleh a vím, že pokud se v závodě něco stane, tak ledaže mi nepojedou nohy (smích). Na závody jezdím po vlastní linii s přítelkyní, která často také sama závodí.

To je asi sen nejednoho bikera, mít partnerku, která naplno toleruje cyklistickou zálibu svého partnera.

Lenka je také sportovně založená, nejenže jezdí na kole, ale společnou zálibu máme i v horách, takže hlavně po sezóně a v zimě spolu často vyrážíme na vysokohorskou cyklistiku. Zatím mi nenadává, že jedu na trénink a většinou vyrazí taky, i když třeba na kratší dobu. Takže ano, jsem naprosto spokojený (úsměv).

Jaké kolo máš tedy od Kelly?s k dispozici?

Bajka mám sériového Sabotage DCS a silničku IRC 5.9. Teď zjara bychom měli dostat nového Sabotage na novém XTR, tak jsem velmi zvědavý.

Vyzkoušel sis atmosféru zahraničního seriálu — neláká tě jezdit SP v bikemaratonu jako jezdí třeba Ivan Rybařík?

Moc rád bych, ale je to bohužel otázka financí.

Co bys řekl, kdyby přišla nabídka jezdit silnici? Opustil bys bajky?

Jsem nohama na zemi - taková nabídka nepřijde, ale kdyby přece, bajk už bych neměnil.

Jak vzhlížíš k nové sezóně? Na co se chceš soustředit a jaké máš plány, cíle a sny?

Prioritou pro mě zůstává ČP v maratonu a MČR, které se pojede v Úpici. Stejně jako vloni bych chtěl jet Marathon Mana, rád bych zkusil polsko-slovensko-český etapák, který se jede začátkem června. Hlavním předpokladech všech sportovních snů a cílů je ale být zdravý.

Text: Tomáš Gladiš, Hranictibikeri.net
Foto: Petr Dědina, archiv Karla Hartla