Jak vypadal vozový MTB park v roce 1989?

Zítra si budeme připomínat sedmadvacet let od revoluce, ale nebojte, v tomto článku vás nebudeme obtěžovat politikou, ale něčím podstatně zajímavějším. Ukážeme vám, na čem se tehdy ve světě jezdilo...

Autor: Petr Bureš
Foto: Archiv MTBS
Jak vypadal vozový MTB park v roce 1989?

Počátky horských kol se sice datují ještě do dřívějších dob, nicméně konec osmdesátých let již bylo poměrně dost firem, které se začínaly výrobou horských kol zaobírat ve velkém. Stále se sice dalo říct, že evropské nabídce vládly silničky a cestovní kola, nicméně objevovalo se čím dál tím víc informací a článků o tom, jak Ameriku dobývají horská kola s trojpřevodnívodníkem vpředu a šestikolečkem vzadu, na kterých se dá díky širokým plášťům jezdit v podstatě kdekoli.

Z dnešního pohledu se tehdejší horské kolo dalo popsat jako silniční rám jen osazený jinými komponenty, širokými plášti s hrubším vzorkem a především řazením na řídítkách. Tehdy totiž veškerá kola u nás prodávaná řadila výhradně páčkami umístěnými buď na objímce nebo na navářkách na spodní rámové trubce.

První pokusy o to vyrobit v Česku horské kolo samozřejmě probíhaly, nicméně intenzivněji se o to pokoušel hlavně Velamos, a to až po revoluci, kdy se díky otevření trhu mohl dostat k zahraničním komponentům, které byly pro horská kola natolik specifické, že bez nich v podstatě ani nešlo postavit. Zatímco Evropa řešila, jak se k horským kolům postavit sledujíc jejich masový nástup v zámoří, japonské Shimano v tom mělo jasno a doslova chrlilo horské sady v několika kvalitativních úrovních, přičemž nejvýše postavené bylo tehdy XT, které existovalo už ve své druhé generaci a na tu dobu představovalo nevídané inovace. Ty spočívaly především v kazetovém pastorku (tehdy se běžně používala šroubovací vícekolečka) na kterém bylo sedm pastorků! Novinkou byl Hyperglide HG tvar ozubení, díky kterému bylo možné daleko spolehlivěji a především rychleji řadit převody v tahu.

Rozsah pastorků, které tehdy Shimano nabízelo, byl ve dvou verzích 12-28z. nebo 13-30z. Vpředu pak vládly kované masivní kliky opatřené eliptickými převodníky, které Shimano tehdy tak trochu testovalo na lidech. Časem Shimano od Biopace systému, jak se technologie nazývala, ustoupilo, nicméně dnes jsou eliptické převodníky opět v kurzu byť jen jako alternativa, nikoliv mainstream.

Pojďme dál, další zajímavou technologií, která se objevila v rámci nové generace XT byla SLR systém v brzdových pákách, který fungoval v podstatě jako posilovač a umožňoval tak použít na tehdejší dobu nevídané dvouprstové brzdové páky, které mohly být díky tomu kompaktnější, kratší a tím pádem i lehčí. Samotné brzdy pak bylo možné vybírat mezi tehdy běžnými U-brakes a novinkou zvanou Cantilever. U-brakes byly v podstatě upravené silniční brzdy známé u nás jako "centriky", jen s masivnější konstrukcí a větším prostorem pro plášť kola. U zadního kola je bylo možné vidět jak na horních vzpěrách zadní stavby, tak pod šlapacím středem. Cantilever brzdy pak přinášely výrazně větší účinek díky lepšímu poměru tahu lanka, ale především výraznou redukci hmotnosti, protože na nich bylo měně než třetina materiálu oproti U-brake.

Vlastní řazení pak spočívalo v indexovaných páčkách, jejichž indexaci jste si ale mohli dle potřeby vypnout. Šlo o jednopáčkové řešení, které se ovládalo celkem pohodlně díky svému umístění hned vedle brzdových pák. Palcem se řadilo nahoru, kloubem ukazováku pak dolů.

Shimano však nenabízelo tehdy jen jedinou MTB sadu, ale hned 4. Pod XT byla sada Deore (3x7), která se později proslavila jako DX, pod ní pak bylo LX (3x7) a nejníž postaveno bylo Exage (3x6), které se dodávalo ve třech modifikacích mountain, trail a country.

V podstatě jediným vážným konkurentem Shimana byl tehdy Suntour, který produkoval podobnou skladbu horských komponentů. Vlajková loď XC9000 ale většinou na kolech vidět příliš nebyla, protože výrobci používali Suntour komponenty většinou jako levnější variantu Shimana, a to hlavně díky XCD, XCE a XCM sadám.

Tehdy v podstatě neexistovaly odpružené vidlice ani zadní odpružení a jako stavební materiál pro rámy převládala ocel. Pár značek ovšem používalo i hliníkové trubky a našly se na tu dobu i hodně odvážné experimenty s karbonem, nebo titanem, ale to se bavíme spíše o prototypech a garážových firmách než o seriózní sériové produkci. A jak tehdy vypadala sériově vyráběná horská kola? Máme pro vás pár příkladů.

Pokračovat na: MTB nabídka 1989

Seznam stránek článku:

  1. Jak vypadal vozový MTB park v roce 1989?
  2. MTB nabídka 1989
Přečteno - 26974x Tagy: specialized gary fisher retro klein yeti cannoondale
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. TechnikaFotogalerie: Specialized Epic 8
    Fotogalerie: Specialized Epic 8
  2. Tech newsSpecialized Epic 8 - ve znamení 120
    Specialized Epic 8 - ve znamení 120
  3. Týmy a klubyRouvy Specialized 2024
    Rouvy Specialized 2024
  4. Testy - RecenzeSpecialized uvádí nové Propero
    Specialized uvádí nové Propero
  5. Retro20 let - Scott Genius slaví kulatiny
    20 let - Scott Genius slaví kulatiny
  6. Tech newsSpecialized posílil své Turbo Kenevo SL 2
    Specialized posílil své Turbo Kenevo SL 2

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.

redakční systém | ISSN 1803-5744