Jiří Lutovský: České spořitelně patří obrovský dík

Vychoval bikové olympioniky, vychoval juniorskou mistryni světa a mistry republiky. Teď ale nejdéle fungující profesionální tým planety Česká spořitelna končí. Žádný podobný tady nikdy nebyl a je pravděpodobné, že ani nebude. Tým přišel o generálního partnera a "Luťák" dnes musí dávat výpovědi a řešit další fungování týmu. Hezčí dárek k pětačtyřicátým narozeninám si nemohl přát. (Spěšný, Huříková, Trunschka, Kamler. Zn. Hledám práci)

Jak je po těle a po duši, když "Spořka" najednou nebude?
Nic moc, ale jede se dál, konec světa to není. Česká spořitelna obnovuje kontrakty každoročně, s týmem nikdy neměla delší kontrakt s výjimkou jednoho období v devadesátých letech. Rok co rok jsme museli předkládat zpracované výsledky, plány a cíle. Takhle to šlo od roku 1994, takže dlouhej projekt, kterej nemá ve světě obdoby. Na jednu stranu jsem strašně hrdej na to, že jsem toho mohl být součástí, ale na druhou stranu, jsem ten, u koho to skončillo. A vždycky se na mě budou lidi dívat jako na někoho, kdo udělal do lodi tu největší díru a potopil ji.

To asi není příjemný pocit?
No to mi věř, že není. Je to pěkně nepříjemný, cítím se fakt blbě. Musíme se teď snažit znovu vypiplat z dobrých talentů v našem mládežnickém týmu nějaké reprezentanty.

Jaký tedy byl důvod? To jsi přišel do spořitelny a tam ti řekli, sorry pane Lutovský, šetříme.
Samozřejmě, že to takhle nebylo. Náznaky jsem měl už dříve. Za prvý jsme neudělali žádný velký výsledky a za druhý spořitelna změnila strategii. To znamená, že Česká spořitelna s námi bude dále spolupracovat, ale se sníženým rozpočtem. Ale pozor, Český spořitelně patří obrovský dík za ta léta podpory, opakuju znovu, ve světě to nemá obdoby a navíc určitá spolupráce a podpora pokračuje.

Ale na profesionály to nebude?
Bohužel ne, všichni členové s profesionální smlouvou jsou volní a nyní si hledají nová angažmá.

Prozradíš jaký byl rozpočet týmu?
Konkrétní částku neprozradím, ale rovnal se lepšímu standardu v Evropě. Mohli jsme si dovolit i zahraničního závodníka. Dnes mě dvojnásob mrzí, že nedopadly námluvy s Elisabeth Osl před touto sezónou.

Proč se rozhodla pro Ghost?
Myslím, že finančně by na tom byla líp u nás, i když těžko posoudit, jaké měla prémie. Ale rozhodlo to, že na Ghostu jezdila i před tím a šla do německy mluvícího týmu. Tam letos zastínila i olympijskou vítězku Sabine Spitz.

Dobrá, odešel generální sponzor, je poměrně ještě dost času, nebylo by lepší pokusit se najít jiného a profesionální podobu zachránit?
To víš, že jsem o tom přemýšlel, ale sehnat bych musel fakt hodně peněz. Jednal jsem o tom s Petrem Lavičkou (Superior), že bychom udělali v podstatě poloviční tým, ale i to bylo pro ně spoustu peněz. Česká spořitelna jako generální sponzor nám dávala čtyři pětiny rozpočtu. Takový balík bychom teď museli slepovat od pěti šesti partnerů, a to jsem nechtěl. Hodně lidí mi teď říká, že to nechápou, že to není možný, že spořka do biků patří. To je sice všechno hezký, mě to taky přijde škoda to po šestnácti sezónách ukončit, jenže tenhle argument bankéře nezajímá. Oni řeší stránku byznysu, ale za těch šestnáct sezón tam musí být už i kus srdce.

Vraťme se ještě ke zmíněným důvodům. Říkal jsi, že jste nic nezajeli, šestý místo na Evropě a mistryně ČR není dost?
Bohužel jako tým jsme nedokázali za poslední rok a půl podat dobrý výsledek. Naše výsledky neodpovídaly výši rozpočtu. Šestý místo Milana na Evropě je skvělý, ale jen mezi cyklistickou veřejností, ve spořitelně to už nikomu tak výjimečné nepřijde. Je zajímaly velmi dobré výsledky na olympiádě, svěťácích, Evropě nebo na světě. Chtěli, aby se o tom mluvilo a psalo v médiích, ale na to je bohužel málo i mistr republiky na horských kolech nebo vítěz českýho poháru.

Tereza Huříková byla pro banku ale dobrým reklamním artiklem, dostala se i na kreditní karty.
Je pravda, že tým od Michalovy smrti stál hodně na Tereze. Nejen, že jezdila dobrý výsledky ve světě, ale ještě má to štěstí, že je pěkná a umí mluvit. Kdyby letos Tereza zajela lepší výsledky, určitě by se projekt obhajoval líp.

Proč si myslíš, že se letos nedařilo?
Určitě na tom nesu určitou zodpovědnost i já sám. Myslím, že jsem závodníky nedokázal dostatečně motivovat. Tereza měla smůlu na jaře se zraněnou klíční kostí a pak se nedokázala dostat do formy. Chyběl jí měsíc a půl tréninku, celý kemp v Americe pak přišel v niveč, to není dobrý ani na psychiku. Myslím, že Tereza nedokáže prodat formu v ten pravý okamžik, nedokáže se připravit do správného momentu. Ale ani fyzická připravenost nebyla stoprocentní.

Znamená to nyní rozchod dvojice Lutovský - Huříková?
My jsme o tom zatím moc nemluvili. Tereza si nyní hledá nový tým v zahraničí. Jestli spolu budeme spolupracovat na trénincích závisí asi na hodně okolnostech, když bude mít zájem ona, já nebudu proti.

Myslím, že je taky čas se trochu pochválit, co se během tvého panování spořínkům podařilo?
Určitě je toho víc, než těch nepodařených věcí. Já jsem byl v týmu už před Michalovou smrtí, přišel jsem s Terezou. A od té doby se nám podařilo prorazit do světa, ostatní nás začali brát jako rovnocenný partnery a ne jako ty divný lidi z východu. Bylo to hlavně díky Tereze a jejím výsledkům, vždyť vloni vyhrála kategorii do 23 let ve světovým poháru a celkově skončila sedmá. Podařilo se po Michalově smrti znovu vybudovat zázemí týmu, v jednu dobu to nevypadalo zrovna růžově. Taky bych rád zdůraznil, že na všech olympiádách, kde se jely biky, byli zástupci našeho týmu. (Atlanta 1996 - Camrda, Neumannová, Hanušová, Sydney 2000 - Kořínek, Atény 2004 - Kořínek, Peking 2008 - Huříková, pozn. redakce)

Říkal jsi, že s Českou spořitelnou jste se nerozešli nadobro. Jaká tedy bude ta další spolupráce?
Tým s názvem ČS MTB  nekončí. Jen nebude profesionální a poprvé od roku 1998 nebude zapsán pod UCI jako trade team. Dál budeme fungovat jako Cyklistické sportovní centrum mládeže České spořitelny při sportovním gymnáziu ve Vimperku. Centrum ale nebude otevřené jen pro studenty gymplu, budou tam i "přespolní". Kromě mládeže budeme mít hobby závodníky, se kterými mám velké plány, chtěl bych jim nabídnout kompetní závodní, technický a trenérský servis.

To je velká změna oproti cestování po světě po nejprestižnějších závodech planety.
To bych zase neřekl. S juniorama budeme i nadále jezdit na české poháry, protože naším cílem bude zase vychovat reprezentanty. A v plánu budou i mezinárodní závody, jinak nikdy nebudou dobří. Samozřejmě, že většinu závodů absolvujeme doma. Převážně to bude seriál Kolo pro život, kterej šel neuvěřtelně nahoru. Jak organizačně, tak popularitou mezi cyklisty. Doufám, že se někdy v budoucnu podaří Romanu Čermákovi dostat některý ze závodů do mezinárodního kalendáře, úroveň i finanční ohodnocení na to mají.

Nějaké ponaučení?
Zcela jistě. Z chyb se učí nejlíp. A teď přicházím na to co praví klasik, že každý konec je nový začátek. Je zajímavý, jak rychle se mění atmosféra a spektrum známejch.... Jsem zvědav jak to v budoucnu dopadne s ostatními týmy, mám pocit, že na tak malou republiku je tady až příliš "profíků". Máme tady hodně roztříštěný síly. Byl bych samozřejmě nerad, aby takto dopadly i další týmy, ale aspoň by to už konečně přimělo něco dělat svaz, nebude totiž do nekonečna možný, aby všechno nechával na bedrech týmů. Svaz a Komise MTB se k tomu musí postavit čelem a dávat do toho ty peníze, který mají a nejen zlomek.

Ještě nám řekni po čem se ti bude stýskat a na co budeš vzpomínat?
Stýskat se mi bude po atmosféře velkých závodů, po soustředěních, závodech a po lidech kolem. Rozhodně nerad budu vzpomínat na stresové situace při cestách letadlem. Třeba naposledky když po nás letos v březnu chtělo ČSA při odletu na Kypr 90 tisíc za nadváhu a my jsme málem neodletěli a pak na nás ve tři ráno v Larnace nikdo nečekal... Zážitků vtipných bylo hodně ale že bych teď vybral jeden nej, to si asi nevzpomenu. Nejvíc jsem se asi bavil vždycky když jsem jel při přípravnejch kempech v doprovodnym voze za balíkem a sledoval je jak se dokážou třeba na 150. kilometru štengrovat mezi sebou a nastupovat si, aby toho druhýho urvali. Specialista byl na tohle Trunda, ale taky se mu to vymstilo, když po jednom takovým úniku dělal svoje obvyklé parádičky s výskokem na obrubník - no a nedalo mu to a šel na záda.

Možná by se hodila i rozlučka, plánuješ něco?
Rozlučku bych chtěl spojit s hokejovým turnajem a tradiční veselicí Do kola bez kola ve Vimperku. Bude to poslední listopadový víkend...

Foto: Jan Němec