Křivoklátský precedens?

S největší pravděpodobností tato zpráva také proběhla kolem vašich uší. Ke čtyřem národním parkům (Šumava, Krkonoše, České Švýcarsko a Podyjí) se má dle záměru Ministerstva životního prostředí připojit pátý – na Křivoklátě. V této středočeské lokalitě již přitom funguje Chráněná krajinná oblast (CHKO), která je co do hierarchie ochrany přírody a krajiny většího rozsahu druhá nejvyšší – právě stupeň pod národními parky. Nejen bikeři – čerstvě dobře naladění podpisem dohody o spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny (AOPK), spravující CHKO – se ptají, je-li po letech existence CHKO nyní zpřísnění ochrany třeba. Objevilo se petiční hnutí cyklistů, národní park se ale nezdá být po vůli ani lesníkům, rovněž z Hradu zazněla nevole pana prezidenta. Že by ekoterorismus letošního jara?

Nejíst kaši horkou
Vezměme to tedy popořadě. Každý, kdo občas cestuje, nestačí se divit: nové skladové haly, nová satelitní městečka, plány na dálnice a silnice v novinách, letiště... Ačkoliv v samotné ČR jen lesy pokrývají dobrou třetinu území státu, zdaleka ne všechny jsou chráněné přísným režimem – jedná se ve většině o hospodářské lesy. Připočtěme velké městské aglomerace s poptávkou po rekreaci, popularitu řady turistických destinací a číslo 1/3 zelené republiky už není z hlediska nedotčenosti přírody tak omračující.

Svou roli hraje ve zvláštní ochraně přírody také cosi jako zodpovědnost pro předání dochovaného prostředí potomkům v dalších generacích, stejně jako prostá úcta člověka coby biologického druhu k přírodě, jíž je chtě nechtě součástí. Anebo by to tak alespoň být mělo. Z těchto důvodů jsou přírodně a krajinně zvláště cenná území obhospodařována v přísněji chráněném režimu. Jsou to ony zákonem o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. deklarované přírodní památky, rezervace, chráněné krajinné oblasti a národní parky. Pochopitelně, že i prostý hospodářský les je ochráněn zákonem o lesích č. 286/1995 Sb. před vandalstvím či nehorázným vytěžováním a třeba z hlediska terénní cyklsitiky je zde jasně uvedeno, že jezdit mimo stávající cesty a narušovat tak půdní kryt je nedovolené.

V místech, kde před růstem stromových velikánů pro Ikea a spol. dostal přednost nějaký vyšší zájem, je pochopitelně ale režim rekreace a pohybu vůbec omezenější. Důvodem je nějaký významný biotop, rostliny či výskyt vzácných, ohrožených či jinak péče hodných živočichů. Eroze, ale i turistický ruch tu nemusejí být žádoucí a podle posouzení jsou proto návštěvníci vedeni mimo takovéto cenné lokality, či s řadou omezení. Odtud ono známé omezení na pohyb cyklistů v CHKO jen po stávajících cestách a značených stezkách (vycházející tu při bližším nespecifikování z lesního zákona a v posledních letech komplikované snahou KČT tyto značky prezentovat jako výlučně pěší turistické značky) a dále v NP jen na místech k cyklistice určených – tedy v drtivé většině na asfaltových lesáckých highways.
Že jsou dotčené pasáže těchto zákonů podrobovány různým výkladům, je nasnědě, stejně tak ale nemusí nutně NP znamenat STOP bikování. ČeMBA například nadějně jedná v NP Krkonoše na určení cyklistických stezek v terénu – proč se na taková místa k cyklistice určená netěšit? Generační výměna na postu úředníků ochrany přírody a u lesníků spolu s osvětou o MTB jistě mohou přinést chutné ovoce.
Důležitým faktem – pro ochranu přírody a krajiny, ale i pro bikery – je členství ČR v Evropské unii. Na jednu stranu se navýšily standardy ochrany, např. Natura 2000, zohledněná i na Křivoklátě. Na druhou stranu se ale našinec v sedle stal kolegou německým, anglickým či italským cyklistům v terénu a může profitovat i z jejich úspěchů a vůbec posunu hledisek při vyjednávání se správou přírody.

NP Křivoklát – pohled první
Ale zpět do křivoklátských lesů, kde nebohý král Václav, toho jména čtvrtý, tak rád zapomínal při honitbě na starosti všedních dnů. Každý národní park je vyhlašován zvláštním zákonem – byť obecné podmínky jsou dané zněním vzpomínaného zákona č. 114/1992 Sb. Ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny, RNDr. František Pelc k tomu pro MTBS.cz řekl, že se jedná o zdlouhavější proces a rozhodovat o novém národním parku budou až nová vláda a parlament. Pokud ho schválí, dříve než příští rok vyhlášen nebude. Doktor Pelc také ujistil cyklisty, že se s nimi na Křivoklátsku počítá. "Bylo by chybou, kdyby se kvůli omezením cyklisté soustředili pouze na několik cyklotras, místo toho, aby se rozjeli po širší síti lesních cest, které tam existují“, řekl přímo na diktafon pro náš server.

Citujme nyní z oficiálního dokumentu návrhu vyhlášení tamního NP Ministerstva životního prostředí ČR:

„Předmětem ochrany nově vzniklého národního parku (NP) je rozsáhlý vnitrozemský komplex lesa nižších poloh s velkým podílem přirozených či lidskou činností málo ovlivněných ekosystémů s výrazně vyvinutým říčním a vrcholovým fenoménem Berounky a jejích přítoků a mimořádně vysokou rozmanitostí živé i neživé přírody. Z lesních biotopů patří k nejvýznamnějším suťové lesy (s hojným tisem), květnaté bučiny s jedlí, teplomilné doubravy, dubohabřiny i různé typy lužních lesů. Z nelesních biotopů se jedná o společenstva skal a sutí, dále pěchavové trávníky nebo nebo nízké xerotermní křoviny. Mimořádná je biologická rozmanitost vázaná na přirozené lesní ekosystémy s výskytem doupných stromů, tlejícího dřeva ponechaného v lesních porostech. Druhů vázaných na tlející dřevo, které v běžných hospodářských lesích prakticky nenajdeme, je celá řada. Z nejvzácnějších je možné jmenovat kriticky ohrožené druhy hub, např. mnohokrčka dírkovaná nebo plešička fialová (oba na jediné lokalitě v ČR), evropsky
významné druhy mechorostů šikoušek zelený a dvouhrotec zelený či množství druhů lišejníků. Z bezobratlých jsou na původní lesní porosty vázány např. evropsky významné druhy brouků páchník hnědý, tesařík obrovský nebo roháč obecný. Na staré doupné stromy jsou vázané i zvláště chráněné druhy ptáků, z velkého množství např. včelojed lesní, strakapoud prostřední nebo kulíšek nejmenší.“

Co se týká rekreace v nově zamýšleném NP, návrh plánu péče téhož ministerstva pak uvádí: „Síť značených cest (turistické, cyklotrasy, hipostezky) je hustá, přesto dochází k nežádoucímu pohybu návštěvníků mimo tyto trasy. Předpokládájí se konflikty s ochranou přírody v oblasti paraglidingu, jízdy na terénních kolech či čtyřkolkách, jízdy na koních a problémy v místech s vysokou návštěvností (rozdělávání ohně, odpady, ničení vybavení chráněných území).“

Slovem do pranice přitom je ještě spíše následující pasáž s naneštěstí vcelku trefným popisem situace: "Významným fenoménem moderní doby je stírání rozdílů mezi turistikou a sportem. Klasické formy turistiky, jakými jsou turistická cyklistika nebo vodní turistika, jsou provozovány v širokém spektru intenzity, jejíž extrémní projevy je možno považovat za sportovní aktivitu, naopak některé tzv. outdoorové sporty obsahují prvky turistiky. Z tohoto důvodu jsou tyto aktivity pojednány společně neboť se jedná o různé formy aktivní rekreace a trávení volného času.
Posláním národních parků je ochrana ekologické integrity jednotlivých ekosystémů pro současnou i budoucí generace. Národní parky by měly poskytovat prostor pro duchovní, vědecké, vzdělávací a rekreační využití, které ovšem musí takovou formu, která jsou slučitelná se zásadami ochrany ekosystémů a s kulturními aspekty ochrany přírody. Jednotlivé formy rekreace v národním parku by měly být v první řadě zaměřeny na prožitky setkávání se s nedotčenou přírodou. Takové formy rekreace, které jsou z hlediska kvality přírody indiferentní nebo dokonce škodlivé nebo které ruší či omezují ostatní návštěvníky, musí být z území národního parku vymístěny či alespoň přísně regulovány.“

NP Křivoklát – pohled druhý
Obliba křivoklátské lokality terénními cyklisty přinesla k debatnímu stolu realizačního týmu NP petici za zachování stávajích možnosti cyklistiky na vybraném území NP. Organizátoři (a signatáři) se v ní vyznávají, že rozhodně nemají nic proti NP a chápou ochranu přírody jako takovou a podporují ji. Pozastavují se však v obavě z tradičního vykázání bikerů na asfalt v NP nad smyslem restrikcí cyklistů – za jejichž letitého provozu se stav přírody na Křivoklátsku dle petentů nezhoršil. Petice tak hodlá poukázat na zbytečnost omezení jedné uživatelsko - zájmové skupiny, která je přitom s přírodou spjata více, než si navrhovatelé NP zřejmě myslí. Celý text petice, včetně možnosti podepsání či kontaktů na podpisová místa a vůbec veškeré, pravidelně aktualizované dění kolem zřizování NP Křivoklátsko je možno zíakat na www.npkrivoklatsko.cz.

Vaříme NP...
Stejně jako když Čapkovi pejsek s kočičkou vařili dort z nesourodých ingrediencí, obdobně není možné v národním parku vyjít vstříc všem. Vezmeme-li ochranu cenné přírody jako civilizační standard, je jasné, že se musíme sklonit i před omezeními. Autoři petice však správně poukazují, že tato omezení by neměla být zbytečně tvrdá. Americká IMBA v několika studiích poukázala na fakt, že pneumatiky MTB kola nepoškozují povrch cesty více, než pohorky pěšáků či kopyta koní. Ba naopak. Řada bikerů také skutečně má k přírodě více než kladný vztah a rovněž k ostatním návštěvníkům se na stezkách chovají jak se sluší a patří. Kolo je tichý, ekologický dopravní prostředek, proč by se tedy mělo na letitém pořádku ježdění na Křivoklátsku něco měnit?

Potíž ale je, že bikeři nesjou zdaleka jedna rodina. Vystupovat za takovou skupinu obecně, je vždy problém. Ano, snad i většina je slušňáků, ruku ale na srdce – nikdy jste neviděli „kolegu“ v helmě, jak se prodral kolem rodinky na výletě jako Karim Amour kolem soupeře ve fourcrossu? Ony prudce vybržděné koleje v zatáčkách a nejrůznější zkratky pěšin pak spadly shůry? A neříká se stavitelům nezákonných FR tratí mimo cesty (i na cestách) také bikeři? Však je v dokumentu o návrhu zřízení NP Křivoklátsko fenomén popsán. Toto je naneštěstí skutečně potíž a skupinové zastupování zájmů je tak hodně ošemetné.

Dalším faktem je, že samotná rozloha nového NP není nijak horentní. Jistě, je to nepříjemné nejen pro místní, nejde však ani zdaleka o celou populární oblast u Berounky. Na druhou stranu však není dobré na kauzu rezignovat z důvodu vytvoření jistého precedensu – byť spíše v symbolické rovině, neboť náš právní řád tento typ řešení soudních sporů nepreferuje.

Volnost pohybu: realita, iluze?
Výše nastíněné znění zákonů dotýkajících se problematiky jízdy na bicyklu v terénu totiž představuje určitý ideální stav. Snad současný (s přihlédnutím ke vzpomenutým obtížím nejednotného, stranícího výkladu), ale kdo ví, zda i budoucí. Jak je totiž psáno již v onom dokumentu o návrhu NP, cyklisté v terénu jsou jak sportovci, tak i turisté v pravém smyslu slova. Přiznejme si, že jedni pak mají krajinu jako hřiště, sportoviště, zatímco druzí jako cíl, nedílnou součást aktivity. Nakreslit hranici u každého konkrétního bikera je jistě těžké, stejně jako určit poměr jedněch ke druhým. Možná dokonce, že většina z nás se pohybuje kdesi uprostřed.

Proč ale ono škatulkování? Protože s ním pak přícházejí i nároky na podobu času tráveného za řídítky. A jde-li nám o putování či přímo toulání se krajinou, potřebujeme ji zachovat otevřenou. Může nám potom být skoro lhostejné, jsme-li vykázáni v národním parku na omezený počet stezek, anebo mít k dispozici jen oficiální okruhy v bikerských centrech. Jejich trend se přitom zdá být leitmotivem jak IMBA za oceánem, tak ale i tuzemské ČeMBA. Nic proti nim jako doplňku, kladením přílišného důrazu na sofistikovanost stavby jejich stezek a jejich smírné řešení uživatelských konfliktů ukládá do podvědomí i vědomí odpovědných úředníků, že toto je správné a jediné řešení sporů s těmi zvláštními terénními cyklisty. Takto je ale znevýhodněna celá velká větev bikerů, kteří dávají před areály-sportovišti přednost volné přírodě a její síti cest a pěšin, tak jak historicky vznikly – ať již záměrem či prostým vyšlapáním.

Jaké jsou tedy možnosti? Podpis bikerské petice lze chápat jako vyslovení se pro odpovědné pojetí MTB bez zbytečných omezení. Pro Křivoklát i budoucnost. A jako možné řešení se v opozici k svazujícímu režimu a omezeným možnostem v NP, ale i cross-country nebo FR bikeparcích, nabízí odkazování na individuální zákonnou odpovědnost a sankce při volném pohybu v krajině – vždyť je tu zákon o lesích, o ochraně přírody a krajiny, je tu postih za tzv. rušení veřejného pořádku....

Vedle toho zbývá také osvěta a snad i agitace. Je to málo, je to hodně? Těžko říci. Pokud ale prostě překývne počet těch lhostejných, zkracujících si zatáčky středem, místo vykrojení existující klikaté stezky, budeme nahraní všichni. Ale třeba právě na dnešní vyjížďce jsme potkali s tlupou kluky, kteří možná stojí za novou soustavou FR lávek u potoka na populární zelené značce na pražské Točné. Nic proti nim, ale přispějí k vystrnadění nás všech, co sem několikrát do měsíce míříme? Co jim však tváří v tvář smysluplného říct? Bude to ještě jízda na dlouhou trať...

Foto: Michal Janata, Vladek Lacina und Tomáš Taich