Kterak jsme pokořili Moab #1

Osud a ceny letenek tomu tak chtěly, že jsme letos při pracovní návštěvě USA vyšetřili pár dnů navíc, během kterých jsme podnikli výpravu do Moabu. Když už totiž jste v Salt Lake City, tak tenhle výlet doslova říká: "Pojď do mě!"

Plánování akce sice trochu zakulhalo hned v úvodu, kdy jsme se dozvěděli, že předem přislíbená kola, která jsme si chtěli zapůjčit od velké americké firmy, bohužel k dispozici nebudou, nicméně několik telefonátů a následná domluva o zapůjčení biků přímo na místě nám všem spravila náladu. Předpověď počasí také nebyla vůbec špatná, krásných 38°C ve stínu slibovalo libový letní den, a tak jsme se ze Salt Lake vydali na cestu.

V Americe je to kamkoliv "kousek". Do Moabu se jezdí ze Salt Lake na piknik, a protože se zde nachází také národní park Arches, je to vyhledávané turistické místo, kam se sjíždějí cestovatelé z celého světa. Na americké poměry je 250 mil opravdu kousek a těch pár hodin, co musíte dodržovat sedmdesátku na rovných silnicích, uteče jako voda, protože na vás dýchá typická atmosféra amerických hor, pouště a nekonečných rovných silnic. Pro našince už těch 400 km, které musíte zdolat na cestě mezi Salt Lake a Moabem, není úplně blízko, ale ve velkém SUV voze americké výroby, kde z plastu jsou snad i šroubky držící palubku na svém místě, cesta utekla poměrně rychle a my jsme se hned po rozkoukání a ubytování v jednom z mnoha moabských hotelů vydali do našeho bikeshopu, kde jsme měli na druhý den rezervovaná kola.

Poison Spider cykloshop je klasickým bikeshopem v takovéto lokalitě, kterému nechybí rozsáhlá půjčovna kol v několika cenových skupinách. Každý si vybíráme bike dle svých preferencí. Cenovky nejsou úplně malé, v podstatě záleží na tom, ze 

které ze tří skupin si vyberete svůj bike. Standardní biky začínají na 45 dolarech, standard plus kategorie čítá 55 doláčů a high end skupina nabízející poslední modely od Yeti, Treku nebo Nineru vás vyjde na 65 dolarů za den, což v našem případě čítalo rovných 10 hodin.

Moje volba nakonec skončila u biku Niner Rip 9, který se jevil na moabský trip jako ideální volba, ačkoliv se našli i tací, kteří volili 26" s podstatně vyšším zdvihem. Pětašedesát dolarů plus daň a nějaké drobné za duše nakonec udělalo skoro osmdesát dolarů, ale zase jsme odcházeli se spoustou informací, které se nám příští den mohly hodit. Tak například, že cestou není žádná voda a je potřeba jí mít s sebou dostatek, protože ráno sice bude na startu chládek, ale postupně budeme klesat až do bezmála padesátistupňových veder, a to je pak vody potřeba celkem dost. Tři litry na den je minimum, čtyři už by měly v pohodě stačit. Každý dostáváme k biku jeden firemní bidon v ceně, někteří si raději pro jistotu dokupují ještě jeden za pár doláčů aby je nestihnul v poušti smutný osud vyprahlého bikera.

S koly a instrukcemi na další den zahajujeme jednání o tom, kam se pojede. Vlastně už víme zhruba, kam chceme, jen ještě musíme zařídit, jak se tam dostaneme. Hor kolem Moabu, kam se jezdí na kolech, je víc. Asi budete znát proslulý Slickrock, který je hned nad městečkem Moab, ale ten byl pro nás příliš krátký a příliš blízko. My jsme si vybrali nejdelší a nejnáročnější Enchilada trail. Ten se vyznačuje pro našince poměrně drsnými parametry a bez šatlu na něj rovnou zapomeňte, protože nástup na něj je ve 3000 metrech nad mořem a i autem se na start jede víc jak hodinu. Několik telefonátů chlapíka z bikeshopu stačilo k tomu, abychom měli na druhý den na ráno zařízený transport na místo určení. Coyote shuttle dorazil ještě večer a my si na něj nasázeli po důkladném bike setupu naše stroje, abychom se s tím nemuseli zdržovat ráno. Start naší mise byl totiž stanoven na 7:00 AM. I tak jsme měli co dělat, abychom ráno stihli od 6:30 snídani a pár dalších nutností před tím, než se vydáme na celodenní výlet.

Enchilada trail je zajímavý hned z několika pohledů. Asi nejdrsnější jsou jeho papírové hodnoty. Startpoint se nalézá nedaleko úbočí hory Mt. Tomasaki ve výšce 10 200 stop, což je po přepočtu zhruba 3100 m n.m. Odtud následuje nejprve krátký, asi půlkilometrový sjezd po lesní cestě a pak poměrně náročné stoupání až do 11 200 stop (3400 m n.m.) Pak ale následuje v podstatě již jen 40 km dlouhý sjezd, během kterého překonáte převýšení 2100 metrů!!! Drsně zněla ale i další informace, a to že nejrychleji se dá tenhle trip absolvovat za zhruba pět hodin a jako nováčci nemáme moc šancí se dostat pod sedm!

To je výzva, říkáme si v duchu s úsměvem, a ráno v 7:00 nasedáme do našeho šatlu, s koly nachystanými na střeše již z předchozího dne. Mimochodem, Evropanovo srdce zaplesalo při zjištění, že objednaný odvoz disponuje dvacetiletým veteránem německé výroby, v jehož rodném listě byste našli hned dvojici automobilů, ze kterých byla tato prodloužená verze Transporteru s manuální převodovkou svařena. Úpravy ve stylu "já a moje svářečka" však umožnily, že se nás do vozu naskládalo celkem 10. Ranní východ slunce náramně obarvil moabský hřeben hor, který se stal v tu chvíli nevídanou kulisou, a my jsme vyrazili vstříc velkému dobrodružství...

Pokračování příště...