Kulhavý má další světové stříbro, tentokrát z maratonu

Český biker Jaroslav Kulhavý vybojoval na mistrovství světa v maratonu stříbrnou medaili. Na 115 kilometrů dlouhé náročné trati v italské Montebelluně nestačil jen na svého kolegu Christopha Sausera a tovární tým Specialized Racing tak slaví dvojnásobně.
"Na to co mě minulý týden potkalo jsem s druhým místem určitě spokojený. Je těžké říct, jestli by to bylo lepší, kdybych včera nedobral antibiotika a neztratil pět dní pořádného tréninku, který mi pak možná trochu chyběl. Christoph jel dnes výborně a jsem rád, že se našemu týmu povedl takový výsledek. Na druhou stranu je to po mistrovství světa v cross country zase druhý místo, to mě trošku štve. Ještě si budu muset na ten dres chvilku počkat." řekl po závodě Jaroslav.



Italské město Montebelluna ožilo na víkend cyklistikou. Místní populární Gunn Rita Marathon dostal totiž duhový punc. 115 kilometrů dlouhá trať s převýšením 2860 metrů prověřila světovou maratonskou a také část cross country špičky.
Mezi místními vinicemi se jelo o devátý titul mistra světa v maratonu horských kol.

Že to byl titul žádaný bylo evidentní z početné vedoucí skupiny, která se i přes vysoké tempo začala trhat až ve druhé polovině závodu. Ukázat se chtěli zejména domácí závodníci, jenže ke hradu San Salvatore, kde šlo do tuhého, jim síly nevydržely. Možná se na tom podílelo i tropické počasí, kdy teplota přesahovala třicítku.
Rozhodovat se začalo právě okolo sedmdesátého kilometru. Na čele zůstali Sauser, Kulhavý, Julien Absalon (Orbea) a také Tim Bohme (Bulls). Jenže česko-švýcarské tempo bylo na zbylé dva závodníky brzy příliš. Dvojnásobný olympijský vítěz a lídr světového poháru Julien Absalon na nástup Specializedu nedokázal zareagovat a své první vystoupení na maratonském šampionátu zabalil.
To Christoph Sauser ve svém tempu nepolevoval, do cíle zbývalo 25 kilometrů a začal se vzdalovat i českému bikerovi.



"Já jsem si v ten moment jel svoje a čekal jsem, co se bude dít. Ani jsem se nesnažil Christopha stahovat. Možná bych měl na to jet s ním a nebo bych na to možná také doplatil. Ve sjezdu jsem ho ještě dojížděl, ale pak mi definitivně odjel, takže jsem se rozhodl pro druhé místo a šetřit síly před závody světového poháru, které jsou pro mě důležité." popsal Jaroslav rozdíl mezi zlatem a stříbrem.

Christoph Sauser si dojel konečně pro svůj druhý titul mistra světa. Pětatřicetiletý Švýcar tak potvrdil svou letošní výbornou formu na dlouhých tratích.
"Je to skvělý pocit. Dost možná je to můj nejkrásnější titul mistra světa." zářil Susi, kterému se šampionáty na italské půdě daří.
"Jsem o to víc šťasný, že se nám povedl takový výsledek v rámci týmu. Nikdy jsme nebyli silnější a pro mě to byla velká motivace to vedení udržet, byť těch posledních dvacet kilometrů bylo hodně těžkých." řekl Christoph. Společně s Jaroslavem tak dali krásný dárek k dnešním narozeninám týmovému manažerovi Bennovi. 
Sauser se tak zapsal vedle Thomase Frischknechta a Roela Paulissena, kteří zatím jako jediní mají doma dva duhové trikoty z maratonského závodu. A že je to první mistrovský titul pro devětadvacítková kola taky asi není třeba připomínat. 



Jaroslava Kulhavého od zlata tentokrát dělily tři minuty a deset vteřin a stejně jako na světovém šampionátu v cross country skončil druhý. Zranění, která si před deseti dny přivodil při střetu s autem, ho nijak zásadně během závodu neomezovala.
"Dneska už to bylo v pohodě. Ještě nemůžu moc kousat, ale neomezilo mě to. Pil jsem klasicky jonťák od Nutrendu a jedl gely. Navíc jsem měl udělané měkké sendviče a kuskus s banánama." prozradil své mistrovské menu.

Nepotkala ho ani žádná výraznější krize.
"Trať byla na mě moc hladká. Byl bych radši, kdyby tam bylo víc rozbitých úseků. I singletracky byly hodně rychlé a často i trochu o ničem. Je škoda, že tam techniky nebylo víc. Možná to bylo na pevný kolo jako jel Susi, ale já ho ještě nemám tolik zažitý a poladěný, abych si troufl na tom jet přes čtyři hodiny závod. S fullem ale byla jako vždy spokojenost." říká Jaroslav zatímco už svá kola zase balí a míří hned v pondělí ráno do Kanady na zámořskou štaci světového poháru.
"Už se těším domů na pauzu, protože mám teď program hodně nabitý včetně dlouhého cestování."



K velké radosti domácích fanoušků si pro poslední medaili dojel Mirko Celestino, který v závěru hezky zrychloval.
Ani ostatní z českých reprezentantů si nevedli špatně. V první třetině závodu se ve velké vedoucí skupině držel také Jan Jobánek, dosavadní držitel rekordního českého 18. místa.
"Zkoušel jsem se tam udržet co nejdýl, ale bylo to na mě moc rychlé a musel jsem si vycouvat ke klukům a jet za své. Dneska to bylo nad moje síly" přiznal člen Merida Biking Teamu, který byl nakonec klasifikován na 27. místě.

To Pavel Boudný z týmu Česká spořitelna Specialized zvolil úplně opačnou taktiku.
"Závod to byl perfektní, s hezkou a těžkou tratí. Hlavně start mi dělal problém. Bylo to jako na cross country, nechápal jsem co se děje, kam všichni letí. Pak se to rozřadilo a my se postupně posouvali dopředu. Ve městě jsme si to potom s Ivanem naférovku rozdali. Myslím, že je to dobrý výsledek." okomentoval své 22. místo český mistr, pro kterého to byl první maratonský šampionát.



Ivan Rybařík (Merida Biking Team) skončil hned za ním.
"Jeli jsme s Pavlem od startu až do cíle a pak jsme si zašpurtovali. Celej závod jsme to sjízděli a ke konci jsme se zlepšovali, z toho jsem měl dobrý pocit. Posunul jsem si svoje maximum o dvě místa a odstup od nejlepších taky nebyl na naše poměry moc veliký, takže mám z dnešního závodu radost. Vedro mi ani tolik nevadilo, na občerstvovačkách nás polejvali a čekal jsem, že to bude horší." nechal se slyšet Ivan.

Do první čtyřicítky se vešel i premiant v národním dresu Michal Bubílek, jinak reprezentující tým Kellys BikeRanch, když obsadil 37. příčku.


Foto: Michal Červený