Kulhavý pózoval Saudkovi. S kolem a kulometem

Na jedné straně objektivu desetibojař Roman Šeberle s Gripenem, oštěpařka Barbora Špotáková ve strážní budce na Pražském hradě nebo deblkanoisté Volf se Štěpánkem na vojenském člunu. A na té druhé straně uznávaný fotograf Jan Saudek. To je jedenáctý kalendář Dukly, armádního sportovního centra, který byl právě vydán v nákladu šesti tisíc kusů.

Dvanáct listů pro měsíce roku 2012 vznikalo na konci léta v šesti vojenských lokalitách v České republice. Saudek se díla pro armádu po přemlouvání plukovníkem Jaroslavem Priščákem zhostil počtvrté.



"Drahoušci, já to dělám, abych přišel mezi lidi. Dřív jsem chodil do nevěstince a takhle příjdu mezi hezký a mladý lidi. Bylo to žrádlo a doufám, že ti, kteří se se mnou byli ochotni lopotit dlouhé minuty, pač já nefotím dýl než pár minut, mě neproklejou za jejich ztracený čas." říká svérázný šestasedmdesátiletý fotograf.

Rozporuplné zřejmě bylo i jeho působení v armádě, na které v čerstvě nafasovaném dárkovém munduru zavzpomínal. Byl třikrát vězněn a dvakrát oceněn jako vzorný voják. Tentokrát si ale Saudek příslušníky armádního sportovního klubu jako modely nemohl vynachválit.

"V poslední době jsem fotil herce, politiky a všelijaké celebrity, ale s příslušníkama armády byla ta nejlepší možná práce. Měli kázeň a to jsem u těch ostatních za dlouhá léta neviděl. Fotit pro armádu byla po mě velice příjemná zkušenost, ne jako s neochotnýma a pitomýma hercema a politikama. Oni si myslejí, že jsou primadony a to je problém. Chci tady proto všem poděkovat. Bez výjimky byli skvělí. Ani tentokrát nemůžu nikoho vyzdvihnout." klaněl se Saudek a zmínil historku z kalendáře na rok 2009, kdy mu vzdorovala rychlobruslařka Martina Sáblíková. Odmítla se totiž fotit v sukni. "To mě ohromilo. Nenutil jsem ji k tomu, protože když věří, že je muž, tak budiž..."

A jestli se Saudek nechá k focení armádních sportovců přemluvit i popáté?
"Drahoušci, já jsem v tom středním věku, mám tři malé děti a musím je živit. To co dostanu, tak je vítané. Dneska každá stotisícikoruna je dobrá!" odpověděl diplomaticky a po svém fotograf. Prý by navíc chtěl ale ještě tank. Pro děti, na hraní.

Spolupráci si pochvaloval mimo ostatních sportovců také Jaroslav.
Spolu s dráhaři pražské Dukly Milanem Kadlecem, Martinem Bláhou, Janem Dostálem a Jiřím Hochmannem pózují na březnovém listu na pásovém transportéru Windsor Carrier MK.II z Vojenského technického muzea v Lešanech, kde fotka také vznikla.

"Bylo to pohodové focení. Na svůj věk pan Saudek vůbec nevypadá. Práce s ním byla perfektní. Žádné zdržování a výsledná kvalita výborná. To se mi na tom líbilo. Na focení přišel připravený a věděl, co chce fotit. Jindy se mi většinou stává, že fotíme jednu fotku třeba dvě hodiny a tady bylo za deset minut hotovo a ta fotka je dokonce lepší..." říká nejlepší armádní sportovec z kalendáře.

Uniforma ho přitom zřejmě teprve čeká. Do armády Jaroslav možná doopravdy vstoupí až po olympijských hrách, kdy by si ve svém nabitém programu mohl najít tři týdny volna na absolvování přijímače.

"V uniformě to bylo docela peklo. Byla nějaká historická, hodně stará a kousala, že jsem se drbal ještě dva dny potom..." vzpomíná na československý stejnokroj vzor 21 používaný před druhou světovou válkou. Kolo Tripol, původně sedlané cyklistickým praporem, si ani nevyzkoušel.
"Kolo jsme museli na plac dokonce nést. Mělo asi třicet kilo a byl na něm i kulomet, takže na nějaký blbnutí to moc nebylo." dodává Jára.


Foto: Jan Saudek, Michal Červený