Jaroslav Kulhavý - rozhovor

Jaroslav Kulhavý - dvaadvacetiletý český biker reprezentující barvy Michelin Specialized týmu. Ve svých osmnácti letech se stal juniorským mistrem světa, v devatenácti letech získal angažmá v profesionálním týmu Siemens Cannondale a spolu s Radimem Kořínkem reprezentoval Česko na Olympijských hrách v Aténách. Trpkou pravdou ovšem je fakt, že Jára se po juniorských úspěších již nedokázal vrátit mezi světovou špičku. Jeho o rok mladší konkurent Švýcar Nino Shurter, jehož Jára porážel, dokázal svůj rozlet udržet. Jarda se místo toho zařadil mezi české bikery nevybočující z řady a společně s nimi se na světových pohárech pral o třicátá nebo čtyřicátá místa. Od olympiády až do dnešního dne vystřídal čtyři různá kola - Cannondale, Duratec, Author a letos Specialized. Letos začal závodit velmi brzy, podobně jako většina české elity a na Kypru se mu dařilo nad očekávání, vedle Zoliho, Paulissena nebo Kessiakoffa vypadal suverénně. Poslední kyperský závod dokonce vyhrál! O tři týdny později v Langenlois závod vzdal díky únavě z cestování a soustředění.

MTBS: Dva a půl roku uplynulo od poslední olympiády a rok a půl nás dělí od té v Číně. Díváš se na OH v Aténách jako na zkušenost, která se ti teď bude hodit?
Jára Kulhavý: Na minulou olympiádu jsem odjížděl s tím, že se nedá udělat výsledek, to byl asi ten největší problém. Bylo mi devatenáct a já jsem před olympijskou sezónou ani neuvažoval o tom, že bych tam měl jet zrovna já. Byli tam starší a zkušenější kluci než jsem byl já. Snažil jsem se ale objet nominační závody a nakonec Schladming rozhodnul. Myslel jsem si, že bych mezi nejlepšími lidmi na světě mohl skončit do dvacítky, ale nevyšlo to.

Zdá se, že letošní začátek sezóny ti sednul, co se v tvojí přípravě změnilo?
Nedá se říct, že by se něco změnilo, kromě toho, že mám za sebou větší dávky, tak se fakt nic nezměnilo. Už v prosinci jsme byli na Malorce a pak jak byla teplá zima, tak jsem hodně trénoval na kole.

Ale takovýhle začátek sezóny musí těšit, zvlášť, když jsi vedle Paulissena nebo Zoliho vypadal naprosto svěže. Byl to plán kvůli olympiádě, začít závodit takhle brzy?
To samozřejmě těší. Ovšem není to žádný speciální plán kvůli olympiádě, mým hlavním cílem pro letošní sezónu je úspěch na mistrovství Evropy a mistrovství světa. Pokud se tohle podaří bude už jen krůček k tomu, abych se na olympiádu propracoval a mohl tam bojovat o přední místa. Důležité taky bude zisk bodů pro Česko, ale to nezmůže jen jeden člověk, musí se snažit celý tým, i když tam pak pojede jeden nebo dva.

Když jsem na Kypru mluvil s ostatníma českýma bikerama, tvrdili, že jsi o třídu někde jinde. Jaké to je závodit na špici se světovou špičkou?
Já si to vůbec nepřipouštím. Když na to člověk má, tak tam zkrátka je, nepřemýšlel jsem o tom, že nastupuju Paulissenovi. Lidi mi už před dvěma lety říkali, že z nich mám strach, proto tam nejsem. Já ale vím, že jsem tam nebyl, protože jsem na to neměl. Na Kypru mi to sedlo a v Langenlois ne. Teď půjde o to, o kolik se oni zlepší nebo já zhorším, abych tam s nima mohl být i na svěťáku. Po těch dvou nepovedených sezónách jsem do toho šel opatrně, ale teď jsem přidal a je to znát.

Vraťme se teď o pár let nazpátek, tvoje angažmá do tehdejšího profi týmu Siemens Cannondalu s hvězdami jako Sauser nebo Paulissen ti dávalo velkou šanci zařadit se mezi nejlepší bikery na světě, co se pak stalo, že jsi opět skončil doma bez výraznějších úspěchů?
Bylo to tím, že mi do toho začalo mluvit hrozně lidí najednou. Nechci nikoho jmenovat, ale ze všech stran jsem slyšel jiné rady na přípravu, bohužel se mi lidi začali motat i do soukromí, nebyl jsem vůbec v pohodě. Tlak jsem cítil, věděl jsem, že bych neměl zklamat, ale to mi nevadilo. Špatný byly i moje záda, některý závody jsem dojížděl s velkýma bolestma. Loňský rok jsem se cítil dobře, věděl jsem, že to jde postupně nahoru. Po téhle zimě se cítím ještě lépe a snad se to odrazí i ve výsledcích.

Tým okolo tebe se tedy zúžil?
Jo, mám teď okolo sebe jenom lidi, kterým důvěřuju a de facto se můžu soustředit jen to kolo. Stejně si ale hodně věcí plánuju sám, když nevím, tak se poradím.

Takže i tréninky si skládáš sám?
Nemám člověka, který by mi každý den dával papírek s napsaným tréninkem. Většinu si připravuju sám, dopředu to ale konzultuju s Viktorem Zapletalem, reprezentačním trenérem handicapovaných cyklistů. Širší plán konzultuju i s Jirkou Lutovským. Jiný systém je nastaven na období před sezónou a jiný v sezóně, kdy se musí příprava naplánovat do větších detailů.

Jakou váhu přisuzuješ novému materiálu?
Já velkou, hrozně jsem se na to kolo těšil. Specialized je skvělá značka, myslím, že bych se díky novýmu kolu mohl zlepšit o 10%. Jde hlavně o psychiku, daleko líp to na celoodpruženým půjde ve sjezdech, po rovině a do kopce určitě taky. V Langenlois to byl můj první start na Spešlu a bohužel nevyšel dle představ. Jsem rád, že zůstáváme u Michelinů, protože lepší pláště neznám, hlavně na Kypru mě hodně podržely.

Jak bude vypadat tvůj nejbližší program?
Teď určitě odpočinek, Langenlois nebylo úplně to pravý ořechový, po dlouhým cestování z Itálie ze soustředění jsme hned druhý den zase cestovali do Rakouska. Už před závodem jsem věděl, že to není ono. Doufám, že se z toho nějak vzpamatuju. Každopádně 14. dubna budu startovat v Brescii na Italským poháru a pak už začíná svěťák v Houffalize a o týden později i Český pohár v Teplicích. Je to hodně našlapaný.

Předpokládám, že prioritou by pro tebe měl být i světový pohár?
Mám od týmu přislíbeno objet ho celý i s Kanadou. Otázkou ovšem je, jestli bude mít smysl cestovat za oceán, pokud se mi v evropský části svěťáku dařit nebude. Třeba pak bude lepší zvolit soustředění, třeba vysokohorský a kvalitně se připravit na mistrák republiky a místrák Evropy.

Foto: archiv J. Kulhavého, Armin Küstenbrück, Jan Němec