Laktát: Pomáhá nebo škodí?

Ještě než sednu za „stroj” často mě napadne velmi nemístný a značně neodborně působící název či úvod ke článku — takže dnešní text se měl původně jmenovat „Napsala jsem traktát, copak je to laktát“, ale jelikož dnes nehodlám šířit ani náboženské, nedej bože politické ideje, pustím traktát k vodě a „rozpustím“ laktát, nechť víme o čem je vlastně řeč.

Co je to vlastně laktát
Laktát není kyselina mléčná, jak se čas od času někde napíše, ale jen její soli. Tento metabolit vzniká v organismu při spalování cukrů za nepřítomnosti kyslíku (anaerobní režim), např. ve svalech při zvýšené námaze. Koncovým produktem anaerobního metabolismu je pyruvát, ten je buď dále využíván, nebo jej organismus přemění právě na laktát. Nicméně určitá hladina laktátu v krvi (klidový laktát) je naprosto fyziologickým jevem, jeho hodnota se pohybuje zhruba od 0,8 do 1,8 mmol/l, toto množství závisí na mnoha dalších faktorech např. na trénovanosti jedince.

Zvýšené množství laktátu v krvi se vyskytuje nejen při zvýšené fyzické aktivitě, ale také při některých patologických stavech, např. při infarktu myokardu, srdečním selhání, diabetickém kómatu, otravách CO atd. V obou uvedených případech je množství soli kyseliny mléčné výborným ukazatelem kyslíkového deficitu v organismu. Zjišťuje se samozřejmě pomocí krevních testů, které v případě chorob mohou přispět ke stanovení závažnosti stavu pacienta. U aktivních sportovců umožňuje sledování tzv. laktátové křivky zhodnocení aktuální výkonnosti a efektivity tréninku.

Základní „laktátové informace“
Nyní si tedy shrňme základní „laktátové informace“, zhruba platí následující: čím více sval zatížíme, tím více energie pro svou činnost potřebuje. Velký přísun potřebné energie potom znamená méně dokonalé spalování a větší množství vyprodukovaného laktátu. Jeho hladina v krvi je potom dána poměrem mezi tvorbou a schopností jeho metabolizace v játrech. A jelikož se obecně tvrdí, že „pan Laktát“ je povahy kyselé, mění prý úměrně k vyprodukovanému množství vnitřní prostředí organismu, což sportovec subjektivně pocítí především jako bolest ve svalech, ztrátu svalové síly a únavu, logickým důsledkem bude pak pokles výkonu. Důsledky takového stavu mnohdy doznívají i druhý den po výkonu.

Nicméně ve snaze o maximální objektivitu musím zmínit skutečnost, že mnohé prameny v současné době uvádějí, že tento metabolit není přímou příčinou zakyselení, pouze jeho ukazatelem. Příčinou jsou průvodní biochemické reakce, jež při zátěži ve svalech probíhají.

Laktát není jen odpad.
Bylo by chybou dívat se na sůl kyseliny mléčné z vrchu a považovat ji pouze za jakýsi odpadní produkt. Laktát je totiž mimo jiné i dobrým zdrojem energie pro méně zatížené svaly (srdce, ledviny, játra).
Objem vyprodukovaného laktátu je skvělým ukazatelem toho, kolik energie jsme při výkonu schopni vyrobit. Sledování vývoje laktátová křivky, lépe řečeno grafu, kdy na svislé ose sledujeme množství laktátu v krvi a na vodorovné ose tepovou frekvenci, velikost zátěže či rychlost pohybu
nám umožňuje zjistit, kdy jsme schopni zvolené tempo udržet a kdy nás naopak „odrovná“.
Pouhým spojením několika bodů, tedy vzniká chytrá křivka, jež nám podá poměrně přesné informace o kvalitě a přínosu tréninku při postupně se zvyšujícím zatížení. Opakované návštěvy (u aktivního hobíka např. 2 — 3x ročně) poskytnou cenné informace o aktuální výkonnosti a jejím vývoji jak v aerobním, tak i anaerobním pásmu.

Sledování laktátové křivky.
Laktátovou křivku vám změří na specializovaných pracovištích (např. www.casri.cz, www.sportovnitesty.cz, ), cena se pohybuje okolo 800 — 900 Kč. Co s sebou a jak test probíhá lze najít na výše uvedených internetových stránkách.

Podstupujete čas od času nějaké zátěžové testy? Necháváte si měřit laktátovou křivku? Pokud ano, máte pocit, že vám výsledky a konečná doporučení při tréninku skutečně pomáhají?