Magie sportovní psychologie

Závodní sezona skončila, je čas na odpočinek, bilancování, rozbor tréninku, co se povedlo, co udělat v příští sezoně jinak a lépe. Něco má svou logiku a zdůvodnění je nasnadě. Zranění, nemoc, studijní povinnosti zrovna před důležitou akcí. Ale pak jsou také věci, které nezapadají do ověřeného vzorce. Tréninkové ukazatele předpovídaly skvělou formu, ale výsledky zaostávaly. Kde hledat problém? Možná tzv. „v hlavě“. 

Spolupráce se sportovním psychologem už dávno není věcí utajovanou, naopak řada úspěšných sportovců prezentuje tuto záležitost jako významný prvek svého zlepšení. 

Pro odpověď na otázku, co konkrétně čeká sportovce, který se rozhodne „připravit“ k výkonu i svou psychickou stránku, jsme zašli na FTVS vyzpovídat Mgr. Veroniku Balákovou. Tato sympatická žena, kromě pedagogické činnosti, pracuje několik let jako sportovní psycholog s klienty z individuálních sportů (tenis, cyklistika, plavání, atletika), stejně tak pomáhá i v kolektivních sportech. 

Jsem sportovec, který se rozhodl pro spolupráci, kontaktoval vás, má termín první schůzky. Co mě konkrétně čeká ? 
Zhruba polovina klientů, kteří přichází, už ví, kde má svůj problém a společně hledáme cestu, jak ho odstranit. Ti další jen vnímají, že neumí prodat to, na co mají. Na prvním setkání si dělám důkladnou anamnézu, ale nikoliv písemnými testy, jak možná někdo zažil dříve. Člověk, který už u mě sedí, nechce hodiny vyplňovat nějaké obecné testy zkoumající osobnost, motivaci, pozornost atd. On chce o svých věcech hovořit. Probíráme tedy postupně vše, co může ovlivňovat výkon – zdraví, úrazy, kde a s kým jedinec trénuje, v jakém prostředí, další zájmy, podpora rodiny a okolí, atd. Dále samozřejmě porovnáváme jednotlivé výkony, jak soutěžní, tak i ty tréninkové. Někdy se také společně díváme na videozáznam ze závodů (zápasů), tréninku. Na základě toho si vyjasníme a konkretizujeme, co by mělo být cílem spolupráce. Sportovec odchází s úkoly, tzv. pracovními body, které se snaží aplikovat při stanovených činnostech. 

Nejzkušenější čeští bikeři Katka Nash a Jarda Kulhavý

Jsou to tedy pozitivní motivační hesla? Jsem dobrej, to dám... apod? 
Ano, taky, práce s vnitřní řečí (našimi myšlenkami) je jednou z dovedností. Psycholog sportovce učí určitým dovednostem, jak se sebou pracovat. Každý z nás je osobnost, má nějakou povahu a to psycholog nemění! Pro sportovce je tedy důležité, aby sám sebe poznal - odhalil, v kterých situacích se mu daří, jak na co reaguje, jak reaguje jeho tělo na určitě emoční stavy, co si v kterých okamžicích říká, jakým způsobem přemýšlí, čemu věnuje pozornost atd. To je velmi důležité. Z toho se dá zjistit, který typ myšlenek sportovci vyhovuje a který mu naopak škodí. Záměrně nedělím myšlenky na negativní a pozitivní, ale na užitečné a neužitečné, protože to, co jednomu typu vyhovuje, druhému zas škodí. Já sportovce postupně učím, aby těmi „dobrými“ myšlenkami nahradili ty škodlivé. 

Prozradíte, jakou formou se ta přeměna děje? 
Jde o dovednost, tedy i zde je potřeba trénink, postupná a systematická práce. Stručně lze shrnout do tří fází: 

1. Zjistit, které myšlenky jsou pro mne užitečné a které naopak ne. 

2. „Přistihnout se“, neboli uvědomit si přítomnost škodlivých myšlenek. 

3. Přerámovat (převést) na myšlenky užitečné. 

Na první pohled se to zdá být možná jednoduché, ale opak je pravdou. Skutečně to vyžaduje velké soustředění, úsilí a vytrvalost. 

Co konkrétně třeba na trému – tu prožívá každý, ale v jiné míře. Není výjimkou, když před startem vidíme závodníka, který je bílý jak stěna a vypadá spíš nemocně než jako potenciální medailista. 
V tomto případě se jedná o stupeň trémy, která má pravděpodobně nežádoucí vliv na výkon sportovce. Tehdy se využívají relaxační techniky, základní je dechové cvičení. Hluboké a pomalé, břišní dýchání. Efekt je dvojí: sportovec se musí soustředit, tudíž odvede pozornost od blížícího se výkonu (a tím pádem od nežádoucích myšlenek), jako druhý účinek je snížení tepové frekvence, svalového napětí. Je potřeba ale zdůraznit, že se vyskytují také sportovci, pro které je střední míra nebo dokonce i vysoká míra trémy /tlaku pro podání dobrého výkonu potřebná! 

Jeden z velkých díků po letošních úspěších Pauline Ferrand Prevot patří psychologovi

Občas lze zaslechnout mezi trenéry povzdech, že „on prostě není vítězný typ“. Jak zapracovat tady? 
Pokud to v tréninku jde, ale při závodě nikoliv, znamená to, že svěřenec dělá v závodním prostředí něco jinak. V takovém případě se snažíme přenést tréninkové prostředí do soutěžního a naopak – určité situace a závodní prožitky přenést do tréninku. Pokud nastane problém v průběhu závodu, např. ujme se vedení a sám sebe dostane pod tlak, udělá chybu, jde o změnu koncentrace/zaměření pozornosti. Závodník začal přemýšlet jinak - dosud se soustředil na výkon, ale v momentě, kdy začne myslet na to, co bude, může to být špatně. Snahou psychologa je naučit sportovce kontrolovat sám sebe, kontrolovat svůj výkon, umět zvládnout celou situaci, aby to nebylo o tom, že odstartuji a uvidím, jak mi to půjde. 

Co povzbudivého na závěr? 
Tréninkové metody jsou všeobecně známé, rozdíly mohou být právě v psychické odolnosti, mentálním vyladění. Výhodou je, že tato psychická odolnost se dá naučit! Na druhou stranu je potřeba říci, že velký díl práce se neděje u nás, při sezení, ale udělá ji samotný sportovec v tréninku a v závodech. Proto je potřeba, aby měl skutečně chuť se něco nového naučit a chuť něco změnit. A pozor – věk není překážkou, důležité je chtít!

Foto: Michal Červený