Seznamte se: Maja Wloszczowska

Třiadvacetiletá polská bikerka Maja Wloszczowska je sice známá a úpěšná bikerka, ale kromě rodného Polska není tolik populární a lidé o ní příliš neví. Doma v Polsku je známá nejen mezi cyklisty, slávu sbírá i mezi ostatními sportovci, Maja je v Polsku zkrátka hvězda.

V cyklistickém světě ji většinou řadí mezi ty skvělé Polky, kterých se hodně světových závodnic obává, ale to je vše. Maja je jen zřídka viděna s někým jiným než se svými týmovými kolegyněmi nebo svým trenérem Adrzejem Piatkem. Drobná Polka s krásnýma hnědýma očima je dvojnásobná juniorská mistryně Evropy, mistryně světa v marathonu z roku 2003, dvojnásobná juniorská i elitní vicemistryně světa a jeden duhový dres má doma ze závodu štafet z MS v Les Gets... Její bývalý trenér Jan Slavíček o ní řekl: "Majka je spolu s Járou Kulhavým největším talentem, se kterým jsem se ve svojí trenérské kariéře setkal."

O krátký rozhovor jsem jí požádal po třetím závodě Sunshine Cupu na Kypru, Maja bez váhání souhlasila.

MTBS: Majo představ se prosím našim čtenářům.

Jakou školu vlastně studeješ?
Studuji matematiku ve financích a pojišťovnictví na universitě ve Wroclavi. Se sportem to nemá nic společného, protože jsem neočekávala, že mi cyklistika půjde, tak jsem se chtěla vzdělat i v jiném oboru. Vyhrávat v juniorkách je přeci jenom něco jiného než potom bojovat o zlato v elitě. Myslela jsem na zadní vrátka, chtěla jsem se připravit dobrou profesi, nevěřila jsem si v tom, že dokážu dělat cyklistiku na takové úrovni. Nyní už vím, že budu sportovat dokud to půjde, chtěla bych skončit až po olympiádě v Londýně. Pak se mohu své vystudované profesi věnovat. Nebo mě může potkat zranění, které mě z kola sesadí, tak alespoň budu mít o živobytí postaráno. Ale popravdě si nedokážu představit, že bych měla sedět od osmi od rána do čtyř odpoledna u počítače. Biking je rozhodně zábavnější.

Kolik let studia ti ještě zbývá?
Mám před sebou ještě jeden rok studia.

Úspěchů máš na svém kontě již hodně, kterého si ceníš nejvíce?
Nemyslím si, že bych byla nějak superúspěšná. Byla jsem dvakrát na stupních vítězů na mistrovství světa v Les Gets 2004 a v Livignu 2005 a to shodně stříbrná. To jsou mé nejlepší výsledky, ovšem toho livignského si vážím více, byla jsem tam trochu nemocná, takže to bylo těžší než rok před tím ve Francii. Také mě do Livigna přijela podpořit moje rodina, takže to byl pro mě velký závod a hezký zážitek.

Jak jsi spokojená s loňskou sezónou a na co se budeš koncentrovat v té letošní?

Co říkáš čínskému ataku?
Není to jen o Číňankách, konkurence začíná být čím dál tím větší. I když se to nezdá, protože stále vyhrává Gunn Rita, ale přijde mi, že tak tři roky zpátky bylo jednodužší se dostat do první desítky, dnes je stejná námaha dobrá na top patnáct nebo top dvacet. Závodnice jsou si dnes výkonnostně blíže. S tím samozřejmě souvisí raketový nástup Číňanek, které se loni vynořily na světovém poháru a rovnou zajížděly výsledky v první dvacítce a letos dokonce v první desítce. Jsou jak stroje, na olympiádě to třeba můžou být úplně jiné holky, jdou za svým nebo něčím cílem, bude to hodně těžké jim konkurovat.

Jsi stále v jednom týmu, většinou jste vidět se svými kolegyněmi pospolu, jste dobrá parta?
Tak to určitě ano, trávíme společně hodně času, za rok to dá až 250 dnů, takže spolu musíme dobře vycházet. Nejvíce se kamarádím s juniorkou Davidowicz, ale dobře si rozumím i s Annou (Szafraniec) a Magdou (Sadlecka). Za dobrý tým může i náš trenér Andrzej Piatek, který ho vybírá.

Andrzej vypadá, že to s ženami umí, že?
Podle mě je to určitě nejlepší trenér v Polsku a možná i na celém světě. Důkazem toho, že to s cyklistkami umí je, že byl zvolen do funkce národní trenéra silničářek. Takže kromě týmu Halls MTB a národního týmu bikerů má na starosti ještě silničářky.

Kdo je tvým sportovním vzorem?
Je to polská plavkyně Otylia Jedrzejczak, která si z Atén přivezla jednu zlatou a dvě stříbrné medaile. Je nejlepší polskou sportovkyní za poslední tři roky, líbí se mi na ní, že zůstala "normální." Je velmi citlivá a přátelská.

Pojďme se nyní podívat na tvůj business, který vedeš se svojí maminkou.

Kde všude se vaše dresy prodávají?
Export je pro nás hodně důležitý, největší odbytiště je ve Švýcarsku, Francii a Portugalsku. Na polském trhu máme jen samé kamarády a jak maminka říká - pro ně máme "spešl ceny". Podívejte se na www.questsport.pl

Viděl jsem několik velmi povedených studiových fotek, které jsi nafotila. Jsi pěkná žena, dostáváš často nabídky k focení?
Děkuju, ale nemyslím si, že bych byla dostatečně pěkná na práci modelky. Pravda je, že jsem v minulosti již několik focení měla, ale nikdy ne jako modelka. Vždy to bylo spojené se sportem - ráda ukazuji, že nejsem jen sportovec, ale také žena. Asi ještě nejsem natolik populární, abych dostávala nabídky k focení každý měsíc. (smích)

Co myslíš, že budeš dělat za 20 let?
Určitě spoustu věcí. Mám spoustu snů do budoucna - uvidíme co nám život přinese. Možná, že ještě bude závodit na kole, ale plánuji skončit po OH v Londýně. Možná, že budou pouze pracovat s mamkou v Questu. Také jsem přemýšlela o žurnalistice - ráda bych zkusila psát do časopisů nebo pracovat jako sportovní reportér v televizi. Nebo se vždy mohu vrátit k tomu, co studuji, třeba jako specialista v risku v bance nebo jiné finanční instituci.

Co bys ráda řekla závěrem?
Hmmm, asi bych se ráda zmínila o tom, že moje úspěchy na kole nejsou jen výsledkem mojí práce, ale celého týmu lidí, kteří mi pomáhají. Jsou jimi zejména můj trenér Andrzej Piatek, fyzioterapeut Mariusz Rajzer, někdejší mechanik a dnes asistent trenéra Grzegorz Dziadowiec a spoustu dalších. A samozřejmě moje mamka, které mě vždy dobře radí, když jsem v koncích a zároveň baví, když se daří.

Foto: Halls Professional MTB team, Michal Pick, Jan Němec