Manitou 1-2-3-4

Dnes vás opět zavedeme do historie a představíme první odpružené vidlice od Manitou, dávné předchůdkyně těch současných...

Autor: Petr Bureš
Manitou 1-2-3-4

Náš letní RETRO seriál bude dnes pokračovat kapitolou, která nás vrátí na prapůvodní začátek firmy Manitou. Představíme vám první sériově vyráběné vidlice této firmy, která i dnes stále patří mezi největší světové výrobce odpružení.

Pionýrská doba
Když Doug Bradbury vyrobil v roce 1990 svou první Manitou vidlici se zdvihem 38 mm ještě netušil, jak překotný vývoj bude v tomto oboru následovat.

Konstrukce první verze vidlice sice vydržela prakticky beze změn celé tři roky, ale v roce 1992 navýšila zdvih na 51 mm.

Co vyhovovalo celoročnímu teplému počasí v Kalifornii, ale bohužel dosti trápilo majitele těchto odpružených vidlic v Evropě a jiných částech světa s mírným klimatem. Řeč je pochopitelně o vnitřnostech vidlic Manitou, které spočívaly v několika elastomerových válečcích navléknutých na ocelovém trnu.

Elastomery se dodávaly v několika tvrdostech a šlo je různě kombinovat, čímž se docílilo požadované tvrdosti/měkkosti odpružení. Velkou nevýhodou tohoto systému však byla jeho velmi omezená funkčnost při nízkých teplotách. V praxi to znamenalo, že i když jste nasadili nejměkčí modré elastomery, v zimě při teplotách kolem nuly vám vidlice ztvrdla a její funkce se omezila jen na 3-5 mm zdvihu.

Další nevýhodou pak byla absence jakéhokoliv tlumení. Jednoduchý systém, který obsahoval pouze pružící elastomerové elementy nešlo v podstatě jakkoliv zpomalit a to ani při kompresi ani při zpětném chodu. Ačkoliv měly vidlice pro tyto účely alespoň zpětný doraz v podobě menšího elastomeru, neubránili jste se občas při rychlém přejezdu tupého zvuku, který tyto vidlice vyluzovaly při rychlém zpětném chodu.

Jelikož to ale byla doba z pohledu odpružených vidlic pionýrská, odpružení chtěl mít každý a ti co přesedlali z pevné vidlice na odpruženou si libovali, jak jim najednou jízda přijde klidnější. Největšími test ridery byli pochopitelně sjezdaři, kteří na svých prototypech vozili nejenom přední ale i zadní odpružené vidlice a pro velké firmy odváděli v té době nepostradatelnou testovací práci.

Konkurence byla v té době poměrně malá.

Pomineme-li tovární samostatně neprodejné produkty Cannondale, Trek, Specialized či Scott, tak se tehdy dalo uvažovat o Manitou, Rock Shox, Marzocchi, RST, nebo SR Suntour, kde Manitou, RST a Suntour spoléhaly výlučně na elastomery a Rock Shox a Marzocchi již "bojovali" se spolehlivostí a netěsností svých olejových systémů. Kdo se nechtěl potýkat se ztrátou tlaku, či oleje, kterým byly v té době pověstné zejména vidlice Marzocchi, raději volil prakticky bezúdržbové vidlice Manitou.

Pokračovat na: Elastomerová čtyřka
Přečteno - 31978x Tagy: retro manitou
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. Retro20 let - Scott Genius slaví kulatiny
    20 let - Scott Genius slaví kulatiny
  2. TechnikaFotogalerie: Klein Mantra PRO
    Fotogalerie: Klein Mantra PRO
  3. RetroRetro: Klein Mantra PRO - víc mít nešlo
    Retro: Klein Mantra PRO - víc mít nešlo
  4. DoplňkyManitou Mattoc - tři vidlice v jedné
    Manitou Mattoc - tři vidlice v jedné
  5. RetroGT Bicycles slaví 50 let
    GT Bicycles slaví 50 let
  6. RetroMarin Museum of Bicycling uvedlo další legendy do síně slávy
    Marin Museum of Bicycling uvedlo další legendy do síně slávy

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #2 Yiira - vloženo: 10.07.2010 v 21:16:14

    Jedním slovem: NÁDHERA. Vlastnil jsem jejich nástupce MACH 5 (tuším že se tak jmenovala) a chod 3+3 elastomerových buřtů v každé noze dávající dohromady tehdy nebeský zdvih 56mm mi připadal ve spojení s ocelovým rámem a sadou LX naprosto geniální... Kde ty časy jsou.

    odpověz na tento komentář
  2. avatar
    #1 BikerX - vloženo: 08.07.2010 v 10:57:55

    Na tehdejší dobu to bylo asi hodně dobrý, ale dneska už se o tom může co do funkce mluvit jenom s úsměvem.

    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744