Manitou 1-2-3-4

Náš letní RETRO seriál bude dnes pokračovat kapitolou, která nás vrátí na prapůvodní začátek firmy Manitou. Představíme vám první sériově vyráběné vidlice této firmy, která i dnes stále patří mezi největší světové výrobce odpružení.

Pionýrská doba
Když Doug Bradbury vyrobil v roce 1990 svou první Manitou vidlici se zdvihem 38 mm ještě netušil, jak překotný vývoj bude v tomto oboru následovat.

Konstrukce první verze vidlice sice vydržela prakticky beze změn celé tři roky, ale v roce 1992 navýšila zdvih na 51 mm.

Co vyhovovalo celoročnímu teplému počasí v Kalifornii, ale bohužel dosti trápilo majitele těchto odpružených vidlic v Evropě a jiných částech světa s mírným klimatem. Řeč je pochopitelně o vnitřnostech vidlic Manitou, které spočívaly v několika elastomerových válečcích navléknutých na ocelovém trnu.

Elastomery se dodávaly v několika tvrdostech a šlo je různě kombinovat, čímž se docílilo požadované tvrdosti/měkkosti odpružení. Velkou nevýhodou tohoto systému však byla jeho velmi omezená funkčnost při nízkých teplotách. V praxi to znamenalo, že i když jste nasadili nejměkčí modré elastomery, v zimě při teplotách kolem nuly vám vidlice ztvrdla a její funkce se omezila jen na 3-5 mm zdvihu.

Další nevýhodou pak byla absence jakéhokoliv tlumení. Jednoduchý systém, který obsahoval pouze pružící elastomerové elementy nešlo v podstatě jakkoliv zpomalit a to ani při kompresi ani při zpětném chodu. Ačkoliv měly vidlice pro tyto účely alespoň zpětný doraz v podobě menšího elastomeru, neubránili jste se občas při rychlém přejezdu tupého zvuku, který tyto vidlice vyluzovaly při rychlém zpětném chodu.

Jelikož to ale byla doba z pohledu odpružených vidlic pionýrská, odpružení chtěl mít každý a ti co přesedlali z pevné vidlice na odpruženou si libovali, jak jim najednou jízda přijde klidnější. Největšími test ridery byli pochopitelně sjezdaři, kteří na svých prototypech vozili nejenom přední ale i zadní odpružené vidlice a pro velké firmy odváděli v té době nepostradatelnou testovací práci.

Konkurence byla v té době poměrně malá.

Pomineme-li tovární samostatně neprodejné produkty Cannondale, Trek, Specialized či Scott, tak se tehdy dalo uvažovat o Manitou, Rock Shox, Marzocchi, RST, nebo SR Suntour, kde Manitou, RST a Suntour spoléhaly výlučně na elastomery a Rock Shox a Marzocchi již "bojovali" se spolehlivostí a netěsností svých olejových systémů. Kdo se nechtěl potýkat se ztrátou tlaku, či oleje, kterým byly v té době pověstné zejména vidlice Marzocchi, raději volil prakticky bezúdržbové vidlice Manitou.

Elastomerová čtyřka

Manitou 1
Ale pojďme se vrátit zpět k Manitou a jeho prvním odpruženým vidlicím. Jak již bylo řečeno, prvním modelem této firmy byla vidlice Manitou, posléze doplněná o pořadové číslo jedna.

Ta se vyznačovala ve své vrcholné formě zdvihem 51 mm. Zpevňující podkova měla jednoduchý tvar, byla vyrobena z duralového plechu a na nohy vidlice uchycena čtveřicí šroubů, z nichž dva sloužily současně jako čepy pro cantilever brzdy. Vnitřní nohy byly ocelové, vnější pak ze slavného duralu Easton. První generace neměla možnost jakkoliv vidlici a její tvrdost regulovat zvnějšku. Pokud jste chtěli vidlici přitvrdit, museli jste ji rozebrat a vyměnit v ní elastomery.

Manitou 2
Druhá generace vidlic Manitou přišla v roce 1993 a přinesla velkou změnu konstrukce i designu.

Vidlice dostala zeslabované ocelové vnitřní nohy a nový systém, který umožňoval regulovat předpětí elastomerů prostřednictvím regulačních koleček na spodních koncích nohou vidlice. Větší pevnost byla docílena novou frézovanou podkovou, která se posunula výš, čímž došlo ke zmenšení na ni působících sil. Kvůli regulačním kolečkům musel být upraven tvar spodních patek vidlice. Jediné co zůstalo zachováno byl zdvih 51 mm a tvar horní duralové korunky, která umožňovala snadnou montáž a demotáž vnitřních nohou díky čtveřici imbusů.

Manitou 3
Rostoucí požadavky na zdvih a hladkost chodu přinesly hned v následujícím roce, to jest 1994, další generaci odpružené vidlice Manitou, tentokráte s pořadovým číslem tři.

Jakkoliv se na první pohled tato verze prakticky nelišila od své předchůdkyně, dočkala se zásadního přepracování konstrukce svého vnitřku. Poprvé se elastomery instalovaly zeshora vidlice, poprvé jich v každé noze bylo 6 a poprvé se jejich předpětí dalo regulovat kolečky umístěnými na korunce vidlice. Novinkou byla i možnost správným přeskládáním elastomerů nastavovat zdvih a to ve dvou hodnotách 51 resp. 63 mm. Vnitřní nohy byly poprvé duralové a jejich černá povrchová úprava zabezpečovala hladší chod. Nová byla jak korunka vidlice, využívající již pouze dvojici šroubů pro upevnění vnitřních nohou, tak pevnější kovaná a posléze frézovaná podkova.

Manitou 4
rok 1995 byl z pohledu Manitou dalším revolučním rokem. Sága čistě elastomerových vidlic v něm totiž skončila.

Manitou s pořadovým číslem 4 a osamocenými elastomery uvnitř uzavřel šestileté pionýrské období, protože se v tomto roce začal vyrábět první model Manitou s tlumením označený jako EFC. Manitou 4-ka ale přesto nabízela odzkoušený jednoduše servisovatelný systém, který disponoval zdvihem 63 mm a nově využíval odolnější povrchové úpravy vnitřních nohou vidlice. Jinak šlo v podstatě o stejnou vidlici jako byla rok stará trojka.

Nám se podařilo do našeho redakčního archivu sehnat pár kousků těchto veteránů a díky nim zavzpomínat na dobu, kdy se rodil nový fenomén odpružení.

Zajímavý byl například také fakt, že vidlice se vyráběly v celkem třech rozměrech krku. Původní klasika 1" byla časem nahražena 1,1/8" ale vyráběl se také oversize rozměr 1,1/4". Za povšimnutí rovněž stojí hmotnosti vidlic. Ty co vidíte na obrázcích váží M1 (1460g), M2 (1460g), M3 (1440g), M4 (1480g).

A jaké byly cenovky těchto vidlic? Na tehdejší dobu astronomicky vysoké. Třeba takový model Manitou 3 stál necelých 13 000,- Kč, což byla částka, za kterou jste mohli pořídit komplet bike na STX.

Foto: Petr Bureš & archiv

fotogalerie