Maratonskými mistry ČR v marathonu Boudný a Šulcová

Jubilejní desátý ročník mosteckého Specialized Extrém Bike maratonu se po několika letech v Českém poháru jel jako Mistrovství České republiky. Centrum závodu bylo, stejně jako v letech předchozích, umístěno na mosteckém hipodromu.

Trať zůstala oproti loňsku téměř beze změn, nicméně malého vylepšení se přece jen dočkala. "Byly tam dva nové úseky; "Teď akorát ten poslední jsem koukal, že jsme tam ještě nedali klády, aby si to lidi nezkracovali v těch serpentinách, tak uvidíme jak to tam bude vybržděný, jestli si to někdo bude zkracovat nebo ne. Vyznačený to je, tak snad pojedou po trati a nebudou to tam ničit skrz les, ale jinak byla trať stejná." svěřil se nám její stavitel Tomáš Trunschka (Caffenannnini.cz). Přestože den před startem zkropil Most déšť, sobotní počasí vyšlo na jedničku.

O titulech se rozhodovalo na nejdelší trati Extrém měřící 67 km s převýšením 2011 metrů. Před desátou hodinou se na startu pod tribunami seřadilo více jak tři sta bikerů. Za jejich zády z mlhy nesměle vystupoval hrad Hněvín, stojící na stejnojmenném kopci. I jeho vrchol museli jezdci dobýt. V první řadě tohoto balíku stáli vedle sebe všichni hlavní favorité, namátkou loňský vítěz Tomáš Vokrouhlík (Top Ten Trek Teplice), vítěz Šely Jan Jobánek (Merida Biking), či ve skvělé formě jezdící Pavel Boudný (Česká spořitelna Specialized). Své jistě chtěli říci i otec tratě Tomáš Trunschka, Václav Ježek (Alpine Pro - Author), Michal Bubílek (Kellys Bikeranch) či Kristián Hynek (Česká spořitelna Specialized).

Na prvních zhruba devíti kilometrech, které přiváděly startovní pole do terénu, pracovala na čele velká skupina, ve které se navzájem hlídali všichni favorité. Ta však v technice vzala brzy za své. Na Hněvín, ležící na 25. kilometru, jako první vystoupala dvojice Marek Rauchfuss (Remerx Cycling Kolín) a Václav Ježek, s odstupem dvanácti sekund se kolem hradu prohnala trojice Bubílek, Trunschka a Boudný. Na 42. kilometru vedli s více než minutovým náskokem Boudný a Rauchfuss před dvojicí Bubílek, Ježek. V tu chvíli již v závodě nepokračovali loňský vítěz Tomáš Vokrouhlík a po pádu ani Kristián Hynek.

Od titulu Mistra republiky v maratonu dělila borce ještě náročná technická pasáž a rovinatý dojezd do cíle, kde se mohlo ještě mnohé stát. Když se však kolem jedné hodiny k cíli blížily motorky, bylo jasno. Pavel Boudný za 2:59:15 hod. k maratonskému titulu z roku 2006 přidal další a jako jediný dokázal stlačit čas pod tři hodiny. "Ten vývoj byl takovej složitej, protože kluci od startu jeli celkem hodně ostře, myslim si, že úplně zbytečně, nechápal jsem co blbnou, protože jsem věděl, že je to dlouhý a těžký. Kluci začali postupně odpadat, až jsem je vlastně dojel, s Markem Rauchfussem jsme jeli sami dva. Ten jel hodně pěkně, no a pak jsem ho škubnul, zkusil jsem to na něho v kopci a ten náskok jsem si navyšoval až do cíle. Bylo to hodně náročný teda, ale zvládnul jsem to v pohodě." svěřil se v cíli staronový mistr.

"Já jsem to nikdy nejel, nikdy jsem to neprojížděl, takže jsem to jel vlastně naslepo. Akorát mě občas překvapily hodně rozmáčený úseky, kde to hodně klouzalo, takže jsem musel z toho kola párkrát seskočit, ale více méně jsem všechno zvládnul bez problémů. Trať je opravdu extrémní. Nejsou tam místa, kde by si člověk odpočnul, je to pořád strašně technický, samý kopečky, samý sjezdy, celkově hodně náročný." pokračoval Boudný.

Jako druhý proťal cílovou čáru Michal Bubílek, který se v posledních kilometrech stihl dostat ještě před Rauchfusse. "No vlastně už během 20 minut po startu jsem zjistil, že se mi jede dobře, takže jsem si jenom hlídal tu špic a číhal jsem, jak se to vykrystalizuje a během nájezdu do terénu se tam udělalo prvních 5 lidí, Boudný, já, Ježek, Rauchfuss a Hynek. Ten si pak bohužel něco udělal s rukou při pádu, ještě tam přijížděl a dojížděl Trunschka a mezi náma pěti šesti lidma se to pak rozdělilo asi na hodině a půl. Odjel Boudný s Rauchfussem, pak utahal Rauchfusse a za nima jsem se řítil já. Bohužel jsem Pavla už nestihl, jenom Marka, toho jsem předjel na těch rovinách před cílem." hodnotil závod Bubílek.

Dlouhou dobu na čele, v cíli třetí místo, to je pro mladého Marka Rauchfusse jistě výborný výsledek. "Já jsem si jel na tom Hněvíně nějakej svůj standard. V technice jsem docela získával, potom před Resslem jsem si počkal na Boudu a jeli jsme spolu do poloviny Resslu, nahoře si pak udělal náskok. Snažil jsem se ho chytnout, ale jel jsem za ním pořád tak 15 sekund, pak náskok navyšoval a před cílem mě ještě střihnul Bubílek. Mě zřejmě trošku škráblo, ale jsem spokojenej. První maraton takže dobrý." popisoval závod svěřenec kolínského týmu. Ani jemu se však nevyhnuly problémy "Ze začátku jsem se smotal s Kristiánem a pak ještě jednou o strom, to je takový normální na týhle trati." Mínil Rauchfuss.

Na čtvrtou příčku se dokázal propracovat Ondřej Fojtík (Nissan Dolák). Pátý Tomáš Trunschka dokázal z perfektní znalosti tratě vytěžit maximum. "Snažil jsem se tam hlídat si ze začátku všechny ty záludný věci, abych tam byl vepředu. To se mi povedlo. V tom kopečku mě pár lidí skočilo. U hráze jsem si zrychlil, abych do sjezdu najel na nějaký rozumný místo, pak jsem to sjel a prostě můj cíl byl dneska s nima jet co nejdýl, prostě jak to vydržím, nenechat si je odjet. Do půlky se mi to tak nějak dařilo, pak už ty síly samozřejmě trošku docházely. Bohužel, kdyby byla výkonnost, tak by to bylo asi lepší. Říkám, do půlky to nějak šlo, pak už trošku přišlo to trápení a samozřejmě díky tomu jak trať znám, jsem se ještě tak nějak takhle dokodrcal do cíle."

Trunda vysekl i poklonu vítězi "Tak Boudný samozřejmě byl favorit, ale říkal jsem si, tím že je tady poprvé, tak je určitě ve velké nevýhodě. Tady na té trati je znát, když to někdo má najetý, jako třeba Vokrouhlík a Jobánek tady byli několikrát, takže si myslím, že jel hodně pěkně a i na tý 29" co jsem ho sledoval."

Zajímavou prověrkou byl zhruba ve třetině trati výjezd na kopec Krpál. Obtížné stoupání na vrcholek jednoho z nejtěžších kopců na trati se rozhodli organizátoři honorovat 50% slevou na startovném pro příští rok. Motivace to sice nebyla nikterak obrovská, nicméně prestiž být mezi hrstkou těch, kteří si kopec vyšlápli bez dotyku země nohou byla zřejmě větší. Nakonec to totiž dokázala z celého startovního pole jen desítka techniků jejichž jména najdete ZDE.