Martin Huber - Salzkammergut Muž #1

Salzkammergut je pojem, málokterý biker by zřejmě nedokázal o tomto závodě říci alespoň jednu větu. Maraton, který v letošním roce slaví svůj 20. ročník, si vybudoval zejména u českých závodníků obrovské renomé a pravidelně jich do Bad Goisernu míří stovky a rozhodně nehrají druhé housle. Salzkammergut se stává legendou, startoval s 250 bikery a vloni jich do cíle dorazilo více než 5000! Salzkammergut se jel jako mistrovství Evropy, mistrovství světa i světový pohár. Toto všechno má pod palcem nenápadný Martin Huber, kterého jste mnohokrát mohli vidět i na našich závodech jako Šela či Malevil. 


Vzpomínáš si na tu dobu před 20 lety, když jste si řekli OK, pojďme uspořádat závod?
Ano, samozřejmě. Napadlo nás to s kamarádem z našeho cyklistického klubu, který každý rok nějaké menší závody pořádal, ať už na silnici, biku nebo v triatlonu. Sami jsme byli nadšení vytrvalostní sportovci a rok před tím jsme se účastnili Ironmana v německém Rothu. Jejich organizací jsme byli fascinovaní a řekli jsme si, že bychom chtěli něco tak úžasného taky dělat. Naším cílem bylo připravit takového Ironmana pro bikery, s tisícovkami aktivních účastníků i diváků.

 
Tak schválně, který z nich je Martin? ......Je to druhý muž zprava se zástupci jednoho z hlavních partnerů - Spolkové země Horní Rakousy
 

Jaký byl první ročník závodu?
Trochu jsme to přehnali s délkou. 210 kilometrů a 7000 metrů převýšení by bylo i na silničce hodně. Střední trasa byla v prvním ročníku dlouhá 155 kilometrů a nejkratší měla 75 kilometrů. Vůbec jsme netušili, jak ty tratě nastavit a co takový obyčejný hobby biker zvládne a co už ne. Navíc v tom prvním roce bylo příšerné počasí a asi i proto jsme měli jen 220 účastníků a na extrémní 210 kilometrů dlouhé trati jen 20 odvážlivců. Do cíle jich dojelo deset.

Byly během těch dvou dekád nějaké kritické roky, které by vás nutily přemýšlet o konci, nebo to všechno vždy běželo hladce?
Tak takový moment upřímně řečeno přijde po každém proběhlém ročníku! Poprvé jsem o tom ale vážně uvažoval po MS na naší trati, to bylo v roce 2004. Byli jsme dost vyhoření a bylo potřeba udělat nějaké rázné rozhodnutí. Tak jsem pověsil na hřebík svou profesi a začal se věnovat naplno pořádání Trophy.

Který ročník byl nejvydařenější? Přelomový?
Jubilejní 10. ročník v roce 2007 byl skvělý. Lepší počasí jsme si nemohli přát a účastnická čísla nám vyskočila asi o 60 procent nahoru na úroveň 3000 lidí. Přijel k nám Gary Fisher a početná enkláva bikerů přijela z Česka - Tomáš Trunschka v tom roce vyhrál na extrémní trati, jestli se dobře pamatuji. Ale i následující rok, 2008, byl velkým skokem vpřed. To už jsme měli 3500 lidí na startu a Česká republika byla po domácích Rakušanech druhým nejvíce zastoupeným státem ve startovní listině. Vyhrál Ondra Fojtík před Thomasem Dietschem. Čeští bikeři jsou zkrátka se Salzkammergutem nerozlučně spojení a jsou pro nás hodně důležití.

Typické cestičky s výhledem na Halštatské jezero 

Kolik lidí pracuje v organizaci závodu?
Na ten víkend, kdy probíhá Salzkammergut Trophy, potřebujeme asi 1100 organizátorů.

Co je podle tebe nejtěžší v organizaci takového velkého sportovního podniku?
Řekl bych, že financování je největší problém. V Rakousku je MTB okrajovým sportem, o kterém média moc nepíší. Proto je těžké získat pro takový závod nějakého velkého sponzora. 

Chystáte na 20. ročník něco speciálního?
V pátek večer před startem Trophy bude v Bad Goisernu probíhat "Festabend", slavnostní večer, během kterého se ohlédneme za uplynulými 19 ročníky závodu. Také jsme zkusili přivést zpátky co nejvíce bývalých vítězů, a co je úžasné, většina z nich si pro letošní účast opět zvolila extrémní trasu. Budeme mít v Bad Goisernu vítěze z let 1998-2002, 2004-2006, 2011, 2012 a 2014-2016. Přijede i legenda Tinker Juarez z USA a také vítězky dámské kategorie Anita Krenn, Anita Waiss, Milena Cesnaková a Sabine Sommer. Koho zajímá více, nechť se podívá na naši Síň slávy (www.trophy.at/halloffame).

Rok 2012 a vítěz Ondřej Fojtík v cíli 211 km dlouhé trasy 

Z čeho máš na Salzkammergut Trophy největší radost?
Že se nápad s extrémní víc než 200 kilometrů dlouhou trasou ujal a že přežil do dnešního dne. Trvalo deset let, než ten závod získal nějaké jméno. V letech 2006 a 2007 startovalo na této trase asi 300 bikerů, letos jich bude patrně opět kolem 900! Jsem taky hrdý na to, že do závodu nastoupí i hodně lidí z místního regionu, jen ze samotného Bad Goisernu je přihlášených 127 jeho obyvatel, v prvním roce jich bylo jen deset. Jsou tu i lidi, kteří přestali kouřit a pít, začali trénovat a kvůli Trophy totálně změnili svůj způsob života. To je pro mě osobně největší odměna za naši práci. A konečně velkou radost mám i z početné účasti v Junior Trophy, závodech pro děti.

Jaké jsou plány pro dalších 20 let Trophy?
Teď momentálně nic v hlavě nemám. Pokud se nám povede udržet co máme, budu vlastně spokojený. A doufám, že budu mít sám taky čas se více dostat na bike....

 
Martin Huber na biku