Londýn mě láká, přiznává Matouš Ulman

Biker Matouš Ulman by se dal označit za skokana roku. Nebo dvou let. V předloňské sezóně se v dresu nového a neznámého týmu Scott&Hagget poprvé prosadil v Českém poháru MTB XC, když v celkovém hodnocení poháru skončil šestý. Loni už to byla třetí příčka. A to si v mládí neprošel žádnou farmou mladých cyklistů. V minulém roce se čtyřiadvacetiletý člen takzvané Černošické mafie, jak je jejich tým přezdíván, pustil i do světového poháru. Nejlépe si vedl v kanadském Bromontu, kde těsně zaostal za první třicítkou. Kousek mu chyběl i k medaili na mistrovství republiky v půlmaratonu, kde dojel čtvrtý. Titul obhájil jeho kamarád a týmový kolega Kristián Hynek.
Ještě než se Matouš odebral s týmem na pětitýdenní přípravu do Španělska, stihl nám poodhalit trochu ze svého bikového života.

Matouši, jak si se vůbec dostal ke kolu?
"Jako klasickej kluk jsem jezdil po ulici na vesnici. Pak jsem dostal prvního bajka a začlo mě to bavit. Když mi bylo asi patnáct, tak jsem na Karláku uviděl plakát Pražský ligy a řekl si, že to zkusím. Chytlo mě to ještě víc a hned další víkend jsem jel do Plzně na Kolo pro život. Rok nebo dva jsem pak takhle objížděl závody. Pak jsem prošel týmy Fuji Bike Ranch, Sfinx Barták až do současného Scott&Hagget."

Jak tým vznikl?
"Když skončil Sfinx Barták, tak jsme chtěli s Tomášem Kolínským pokračovat. Oslovili jsme pár bývalých sponzorů a firmu Scott&Hagget, což je poradenská firma v oblasti podniků. Jim se ten nápad líbil a vypadalo to, že nám nechají ušít třeba dresy. Spolumajitel firmy Valdemar Meca se pak jel podívat v roce 2007 na pohár do Teplic, tam se mu to strašně líbilo, začal nás podporovat víc a vznikla vize udělat profesionální tým."



Jseš spíš profesionál nebo je prioritou studium?
"Prioritou je škola, studuju Obchod a podnikání s technikou na České zemědělské univerzitě, ale troufám si říct, že od loňského roku jsem profesionál."

Teď odjíždíš s týmem najíždět do tepla a koukám, že máš problém skloubit kolo se školou. Tolerují ti to profesoři?
"Já se ani moc nesnažím, aby mi to tolerovali. Když jsem v prváku řekl, že jezdím na kole, tak mi odpověděli, že to jezdí spousta lidí a tím to de facto skončilo... Je pravda, že v té době jsem ještě nejezdil tak jako teď, ale kdejakej fotbalista měl uvolnění a úlevy."

Máš nějakou představu co budeš dělat až dostuduješ?
"Chtěl bych jezdit na kole, když to půjde a bude to mít nějakou vzestupnou tendenci nebo minimálně být v české špičce..."

...tam už snad jsi, ne? Třetí místo v celkovém hodnocení ČP MTB XC by tomu nasvědčovalo.
"Třetí místo je spíš výsledkem toho, že jsem objel všechny závody relativně slušně. Spousta lidí nejela všechno. Největší výkonnostní skok jsem zažil v sezóně 2007, kdy jsem byl celkově šestý a na finále v Jablonci dojel pátý, což byl pro mě nejlepší výsledek. Sezóna 2008 pro mě byla takovým potvrzením, že páté místo v Jablonci nebyla náhoda a že se někam posunuju. To celkové třetí místo je příjemný a je pro mně hlavně ohodnocením stabilní výkonnosti, než že bych zajel nějaký super výsledek."

Jezdíš cross country, maratony i půlmaratony. Co ti nejvíce vyhovuje?
"Maratony jezdím jen výjímečně. Pro náš tým je prioritou cross country, jelikož je to olympijská disciplína."

Lékař a trenér Karel Martinek se nechal slyšet, že jsi jeho černý kůň pro olympijské hry v Londýně 2012. Co si o tom myslíš?
"Londýn 2012 je dost lákavá nabídka...:-) Byl bych rád, kdyby měl Karel Martinek pravdu. Je to určitě sen každého sportovce, dostat se na olympiádu. Je to něco jako zadostiučinění nebo odměna za ta léta dřiny, kterou to stojí. Myslím, že závodníci jako Jarda Kulhavý, Honza Škarnitzl, kluci z Meridy a další budou teď vyjíždět hodně bodů a že by mohlo být na startu v Londýně víc českých závodníků. Vždyť je teď v první stovce rankingu šest Čechů a řekl bych, že jejich výkonnost se zvyšuje."

Co si myslíš, že chybí českým závodníkům, aby se dostali do té nejužší světové špičky?
"Hodně velkou roli myslím hraje zimní příprava. Švýcaři třeba přes zimu trénují v Africe. Přes zimu tolik neztrácejí a to je jejich velký benefit."

Pokud nepočítáme tvou předloňskou premiéru v Mariboru, tak si letos začal jezdit světový pohár, který si až na Fort William a Canberru objel vlastně celý. Jaký z toho máš pocit?
"Je to úplně jiný styl závodění. Všechno je jiné, větší. Tratě jsou daleko techničtější, těžší a konkurence obrovská. Oproti českým závodům je to skok o dvě, tři třídy někam jinam. Nedá se to srovnat. Člověku to dá hodně zkušeností. V Českém poháru se honí pět, šest lidí o první tři místa, tam se honí pět, šest lidí o čtyřicátý flek a když vám to zrovna nejede, tak bojujete o sté místo."

Jaké si dáváš cíle pro letošní rok?
"Nevím ještě jaký budu mít přesně program. Závodů je hodně. Povinností by mělo být pravidelně bodovat na světových pohárech, to znamená být do šedesátky. Snem je první třicítka na těch prestižních závodech, to znamená Houffalize, Madrid, Offenburg..."

Jsi dalším závodníkem, který se objevil na bikových galuskách.
"Je to příjemná věc, sžil jsem se s nimi velmi rychle a určitě je to v kombinaci s tuhými karbonovými koly výhoda. Bike jede lehčeji a zároveň se můžou vozit nižší tlaky, takže kolo líp drží."

Dalším trendem v cross country jsou celoodpružená kola. Takže, pevňák nebo celopéro?
"Kdybych mohl, tak bych chtěl obojí. Pokud bych si měl vybrat jedno, tak bych asi volil hardtail. Jsou sice tratě jako v Kanadě, kde je full strašně znát, ale Absalon to jel na pevňáku a vyhrál oba závody, takže když na to máš, je jedno na čem jedeš..."

Trénuješ víc na biku nebo na silnici?
"Snažím se trénovat co nejvíc na biku, ale v reálu to vypadá asi tak, že jezdím 70% tréninku na silnici. Snažím se být alespoň jeden den v týdnu na biku, ale ne vždy se mi to podaří."

Jak se přes zimu připravuješ ty? Preferuješ kolo nebo běžky?
"Záleží na počasí. Radší jsem na kole, ale když je opravdu hnusně, tak se snažím uniknout na běžky."

Hlídáš si svou životosprávu?
"Moc ne. Před závodama jím osvědčená jídla, nedávám si vepřo-knedlo-zélo, ale že bych si vážil těstoviny, to teda ne."



Máš na biku nějaký oblíbený tréninkový okruh?
"Mám! Pracovní název je Třináct kopců. Měří asi 55 kilometrů a jede se z Černošic na Vonoklasy, přes Roblín na Mořinu do Karlštejna, potom přes Ameriku, Bubovice do Svatého Jána k hornickému muzeu, Beroun, Srbsko, zadem znovu do Karlštejna a pak po červený zpět do Černošic. Špatně se to popisuje, protože se moc nejede po značených trasách. Máme tam několik vložených sjezdů. Jsou docela těžký a skoro všechny už je máme pojmenované po někom, kdo se tam s náma při tréninku rozbil. Takže docela prestižní je sjezd Terezy Huříkový, běžkaře Martina Koukala, samozřejmě Kristiána a svůj má i týmový manažer Valdemar Meca."

Co se ti na mountainbikingu vlastně libí?
"Líbí se mi ta svoboda. Jedeš kdy chceš, kam chceš a jsi vlastně limitován jen časem. Platí to i když jsem profesionál. Rád si takhle někdy někam na kole vyrazím."


Foto: Michal Červený