MRSN ladí v Utahu lajny

V polovině sezóny dostal pozvánku od promotéra závodu Todda Barbera. Po dvouleté přestávce pro něj nebylo snadné rozhodnout se, jestli má znovu nastoupit do tak nekompromisní akce jako je Red Bull Rampage. Doma má ani ne čtyřletého syna Adama a půlroční dceru Aničku, musí platit složenky... Ale znáte Marosanu. Není výzva, která by ho nechala v klidu. O co je laťka výš poležená, tím víc ho láká.Netrvalo ani týden a Toddovi odepsal stručnou zprávu: „Na Rampage se mnou počítej."


Už v tu chvíli mu probíhalo hlavou, jak se spouští v Utahu z těch nejstrmějších svahů střemhlav dolů. Věděl, že tenhle typ závodů mu sedí ze všeho nejvíc. Velkým podnětem mu bylo, že byl jako finalista předchozího ročníku nominován rovnou do superfinále Rampage 2010. Tahle skutečnost mu umožnila odcestovat do Utahu s klidným vědomím, že se může v pohodě rozkoukat, najít si vlastní lajnu a zajezdit si na kole ve velkých horách. Bylo to pro něj o to důležitější, že po sezoně, kdy se musel soustředit výhradně na výsledky ve fourcrossu, neměl příležitost trénovat strmé svahy a neměl pro ně ani odpovídající vybavení. Celoodpružené kolo vhodné pro Rampage mu od sponzora jeho týmu R.S.P. KTM dorazilo z Rakouska teprve tři dny před odletem do Států. Za celý rok se zúčastnil dvou amatérských závodů ve sjezdu na Schpindel Opening a sjezdovém marathonu ve Špindlu. Co by na to asi řekli kluci z Vancouveru, kteří na kole sedí denně a mají na tréning nejlepší podmínky na světě?

Downhill speciál, který měl Michal k dispozici mu vůbec nevyhovoval, a proto rakouskou centrálu KTM požádal o levnější freerideový model, který postrádá sice stavitelnou, ale minimálně kilogram vážící hlavu, díky níž má kolo tendenci přistávat na přední kolo. Na Rampage může být takové řešení smrtící. Freerideový KTM Calibera45 sice taky není žádný střízlík, ale pro Rampage se hodí o něco víc. Od začátku zřejmou nevýhodou byla podkopnutá vidlice, což znamenalo horší vedení a menší jistotu při dopadech z vysokých dropů. Ale profesionál se nevymlouvá a ctí heslo: Je válka, tak bojuj s tím, co máš.

První den po příjezdu na místo konání akce se věnoval prohlídce terénu. Jestli je to důležité na sjezdových závodech, na Rampage to má doslova strategický význam. Nejde jenom o to najít si lajnu, kterou nepojede nikdo další, ale hlavně o to nahrát si její profil hluboko na hard disk. Při jakékoli chybě v úsudku může při závodech dojít k pádu do propasti nebo do rokle. Stačí se odrazit o metr vedle a po dopadu z dropu vám budou volat zdravotníky, kteří vás donesou do nastartované ambulance v prostoru cíle. To je to poslední, co by si Michal přál. Je mu 32 let a spolu s Cedrikem Graciou, s nímž závodí od svých deseti let, je nejstarším účastníkem závodu.

Na jednu stranu mu to dává klid a nadhled, na druhou stranu už jeho tělo není tak pružné jako kluků, kteří letos oslavili osmnáctiny.
„Pořád je ale skvělý pocit stát zase na startu závodu s těmi nejlepšími freeridery na světě, kteří se mě chodí ptát, jakou lajnu jsem si vybral, jak mi to jezdí a kudy to mají poslat dolů," říká Michal, když po tréninkové jízdě dorazí dolů a sundá si z helmy motokrosové brýle.

Narozdíl od předchozího ročníku, kdy postupně startoval z pravé a levé brány si pro letošek vybral prostřední bránu. Porotcům chce ukázat, že je univerzální a originální jezdec, který umí improvizovat a drží si styl odlišný od ostatních. Pro nedělní finále sází na agresivní jízdu, do níž chce vložit co největší množství vertikálních prvků, aby ukázal, že neumí jenom lítat, ale dokáže kolo udržet i v místech vyžadujících práci s řidítkami a brzdami.

„Big mountain biking není jenom o velkých letech, ale taky o jízdě z pořádného kopce," říká Michal, který během tréninku sjel několik pět až osmimetrových kolmých stěn a bez problémů ustál dropy se stejným převýšením.
„Na to, že jsem dva roky nejezdil z pořádného kopce a teprve si zvykám na úplně nové kolo, jsem docela spokojený," říká Michal. Pokud znáte pocit, jaké je posadit se na kolo vybalené z krabice, možná o to víc oceníte fotky, které vznikly na kole, s nímž se jel Michal seznámit rovnou na Red Bull Rampage.
„Moc mi nesedí," říká Michal,„ ale na druhou stranu hodně vydrží. Rád se s rakouskými konstruktéry podělím o zkušenosti, aby KTM bylo příští rok nejlepším freerideovým kolem na trhu."

Mimochodem je zajímavé sledovat, jak Marosanu vnímá světová bajková honorace. Aaron Chase, který stejně jako posledně zasedl v porotě, se s ním vítal jako se znovunalezeným bratrem. Jamie Goldman si k němu přisedl ke stolu, aby s ním u snídaně zhlnul vafli tlustě namazanou marmeládou. Thomas Vanderham si u něj našel místo pro vychutnání obědu. Nafrněný Robbie Bourdon mu jako obvykle ani neodpověděl na pozdrav. Organizátor závodu Todd Barber mu při prvním setkání řekl: „Marosi, I am so glad to see you here!" Jordie Lunn se s ním přišel poradit, jak skočit osmimetrový drop. Pro Tomase Prochazku z Whistelru a jeho syna Alexe, který má našlápnuto dostat se z kvalifikace do finále, je Michal stará dobrá páka. Speaker Rampage a Crankworx má Michala v oblibě už skoro deset let, takže není divu, že se s ním chtěl vyfotit hned při prvním setkání. A Christian Pondella, jeden z nejlepších fotografů Red Bull Photofiles Michalovi při tréninku věnoval dvě hodiny, aby s ním nasnímal ty nejlepší fotky, které vyjdou v časopisech na celém světě.

Foto: Adam Maršál, Christian Pondella