Dvě medaile pro český 4X

Po loňském veleůspěchu jsme letos naši fourcrossovou sbírku medailí z MS rozšířili o další dva cenné kovy c čehož jeden byl opět ten nejcennější ...

Autor: Petr Bureš

Je půl osmé večer sobota 11. září 2004. Den "D" pro všechny fourcrosaře. Otázkami večera jsou : podaří se našim barvám zopakovat úspěch z Lugana ? Dokáže Michal Prokop obhájit své loňské vítězství ? Překvapí Jana Horáková při neúčasti Ann-Caro Chausson ? Odpovědi na všechny otázky jsme se dočkali během následující hodiny.

Musím říct, že psát a fotit reporty na takovýchto akcích je potěšení snad pro kohokoliv, kdo má tu možnost se na MS dostat. Fourcross se stal v posledních letech bombónkem v programu světových šampionátů. Šou, která se jako jediná koná za tmy a umělého osvětlení přiláká tisíce diváků a nabídne jim přesně to, co očekávají, to jest, akci, rychlost, pády a "krev". Letošní trať navrhoval stejně jako většinu ostatních světových tratí Phill Saxena a ačkoliv si vyslechl i kritická slova na svou adresu, především z řad bikrosařů, kteří nejsou zvyklí na DH pojetí fourcrossu, celkově panoval názor, že trať je mega dobrá a že se právě na takovéto trati ukáže, kdo umí a kdo ne. 

Právě profil trati a náročnost překážek značně zamíchal kvalifikací (ČLÁNEK ZDE), kde mohly výhod celoodpružených strojů využít zejména sjezdaři a odsunout tak do pozadí 4X specialisty. Závod fourcrossu je ale především o startech a tam je celopéro v jasné nevýhodě, což ukázal i průběh závodu.

Žen se do pavouka seřadilo celkem 16 a i přes neúčast Anne-Caoline Chausson se to hemžilo starými dobrými jmény jako Katrina "killer" Miller, Tara Llanes, či Vanessa Quinn. Posledně jmenovaná Novozélanďanka ale do závodu nakonec nenastoupila. Důvod byl prostý, odpoledne zvítězila ve sjezdu a tak okamžitě začala oslavovat a fourcross tak pustila k vodě. To Japonka Mio Suemasa, která odpoledne v DH získala stříbro, neměla dost a do večerního 4X nastoupila bez bázně a hany. Z prvního kola postoupily dvě největší favoritky Llanes a Miller z prvních míst ve svých rozjížďkách. Naše Jana Horáková šla do semi společně s Miller, která jí v polovině trati předjela. 

Llanes za sebou do cíle zase přivezla Sari Jorgensen. Dál postoupila i Suemasa s Aneke Beerten a americká bikrosačka Jill Kinter s domácí Francouzskou Le Corguille. 

V semifinále se už začal lámat chleba. První jízda vyšla dokonale Taře Llanes. Hned po startu se ujala vedení a to udržela bez problémů až do cíle. Janě se také podařilo protnout cílovou pásku jako první, naopak naděje na kov se pádem úplně rozplynuly Katrině Miller a ani následně vyhrané malé finále ji náladu moc nezlepšilo. V boji o páté místo nešťastně upadla na jednom z doublů v horní části tratě domácí Le Corguille, takže musel být závod na chvíli přerušen aby mohli zdravotníci Francouzsku ošetřit. Ta nakonec opustila trať za bouřlivého potlesku, bohužel na nosítkách a zafixovaná ve vzduchovém fixačním tubusu s podezřením na zlomeninu páteře. 

Na startu v tu chvíli již čekala poslední čtveřice žen ve složení : Horáková, Kinter, Llanes a Jorgensen. Riders ready ... starťák padá, Jana jde do čela šlape dává čistě celou horní pasáž, prostředek s dropama i závěrečný schody s klád. Spíkr burcuje atmosféru a několikrát opakuje Jaanaaaa Hooraakóoooova ....  To co loni zažíval poprvé Michal Prokop si letos na vlastní kůži zažívá i Jana Horáková. Poprvé tedy máme v ženské kategorii mistryni světa a ne náhodou v disciplíně, která je momentálně v režii českých závodníků. 

Mužů se do pavouka seřadilo celkem 59. Naše účast letos spočívala ve čtyřech kusech, Prokop, Tamme, Tatarkovič a Maroši. Vlasta Hynčica nakonec po dopoledním náročném DH večerní program absolvoval jen jako divák. Sítem mnoha rozjížděk postupovali ze začátku favorité vcelku bez problémů. Jedinému, kterému se to nepodařilo byl Cedric Gracia.

Ten se ale postaral o zřejmě největší divácký zážitek. Nejprve v tréninku si totiž pro diváky začal ve spodní části trati dávat backflip a k úžasu všech přítomných ho na stejném místě vyslal i první ostré jízdě. V té totiž bylo již jasné, že ze třetího místa nepostoupí a tak se alespoň postaral o šou v pravém slova smyslu, protože jak je patrné i z fotky, tak beko narozdíl od tréninku nedotočil, nicméně ovace si vysloužil opravdu mohutné.

Konec pro Kamila Tatarkoviče čekal bohužel už v osmifinále, kde po loktáži a tlačenici v první zatáčce zůstal na čtvrtém místě a to byl konec jeho letošního snažení. Michal Maroši má letos zřejmě smůlu na řetězy, protože kolikrát se mu je podařilo už přetrhnout není normální. Tentokráte nevydržel na jeho spešlu řetěz na startu čtvrtfinále. Michal ale naštěstí nešlápnul úplně naprázdno ale jelikož byla trať hodně do DH, vypadalo to chvíli i na loktáž s v tu chvíli druhým Ericem Carterem. Nakonec se ale Američan ubránil a na Michala tak zbylo celkově jen 12. místo.

O něco líp si vedl i týmový kolega Michala Prokopa, Lukáš Tamme. Ten v jízdě ve které Maroška přerval řetěz vyhrál a top 8 měl jasnou. V semi ale narazil na trio Deldycke, King, Carter a bylo vymalováno. Hoši ho zavřeli a byla z toho "jen" účast v malém finále. Tam si Tamák sice trochu spravil náladu, když po startu vedl, ale v půlce trati ho podjel Mike King, takže Lukáš nakonec skončil 6.

Největší naděje jsme všichni vkládali samozřejmě do Michala Prokopa. Ten Postupoval společně s Karimem Amourem až do čtvrtfinále. Oba jednou vyhráli rozjížďku a jednou byli druzí. Ve čtvrtfinále se Prokop zbavil dalších dvou rivalů Holmesa a Amoura a v semifinále oplatil porážku z quatr. final Chrisovi Powelovi a společně s Rinderknechtem, Carterem a Deldyckem postoupil do poslední jízdy večera.

Ve finále neměl Prokop dobrý start, navíc se trochu naloktovali s Deldyckem o kterém je známo, že jezdí dost nešetrně k okolí (čti jak prase). A všechno navíc završil pád v horní části trati. Mezitím co se prali na Carter s Deldyckem o první místo, Prokop zvedá bike a dojíždí do cíle smířený s tím, že si letos přiveze z MS jen bramboračku. V jednu chvíli ale předjíždí upadnuvšího Rinderknechta a je z toho nakonec tedy alespoň bronz. Zprvu zklamání u Michala nakonec s nastávajícím ránem vystřídala radost a co se dělo do půl třetí večer na baru nechtějte vidět. Materiál určitě vydá na speciální článek ... Nakonec jsme se ještě několika lidí zeptali na jejich pocity a zážitky z natáčení :

Kamil Tatarkovič : „Vzal jsem si venkovní dráhu, chtěl jsem je tam všechny podjet, ale nacpal se tam jeden Australan, nenechal tam vůbec místo, zabrzdil mě. Pak už jel do cíle vláček a nešlo nikde předjet".

Michal Maroši : „Viděl jsem, že by to mohlo klapnout, ale hned po startu jsem přerval řetěz, takže jsem to celý letěl bez řetězu. Málem jsem tam ještě dal Cartera, ty vole, smůla jak pes... Jednou jsem šlápnul od startu. Z toho by se fakt jeden pos…."

Jana Horáková : Jak ti seděla trať, ze začátku a v tréninku si se prý trochu bála ? Od začátku jsem se cítila docela v pohodě, nebyla jsem moc nervózní. A když to vyšlo v tom čtvrt a semi, tak jsem měla takovou dobrou náladu, že bych mohla vyhrát. Pak jsem odstartovala a už jsem si to jenom hlídala. Tahle trať je dost downhillová, hodně záleželo na startech a ty mi šli, takže v poho." Takže jak se teď cítíš jako nová mystryně světa ?  "Mám takový smíšený pocity… Ale super, jsem hrozně šťastná.

Lukáš Tamme : "Jezdilo se mi tu hezky. V semifinále byla škoda, že jsem měl venkovní lajnu a nestihl jsem to do tý pravý zatáčky zavřít a vetřel se mi tam Deldyk. Nevim, možná že jsem to tam měl za nim poslat, možná bysme spadli oba, nebo by to někdo ustál. V malým finále jsem měl dobrej start, ale možná jsem udělal chybu, že jsem tam Kingovi otevřel před těma dropama tu zatáčku. Ale šestý místo je super. Jen škoda, že to spíš nebylo finále, to mě mrzí víc".

Michal Prokop : "Na startu finálový jízdy mi trošku přeskočil zub, to mě zbrzdilo, pak se tam Deldyk nacpal do první zatáčky pode mne, dal mi lokta. To mě vyhodilo ven a abych nevyjel mimo trať tak jsem musel hodně zpomalit a zavírat to zase nazpátek. No a pak jsem vjel do něčeho měkkýho a seknul jsem sebou na držku. Když jsem vstal, tak kolo mělo úplně ohnutý řidítka, přední brzda byla urvaná a sedlo úplně křivý tak jsem si říkal, jestli to mám vůbec sjet. Nakonec jsem jel a vidím, že tam někdo leží, tak jsem ještě zašlápl a předjel jsem to, takže nakonec dobrý". Takže jsi nakonec spokojenej? "Ale jo, dobrý to bylo, krásný. Super bylo to finále, řekl bych, že to bylo hodně těžký. Titul necháme vždycky ob rok" :-))).

Eric Carter : Jsem absolutně hotovej. Kvalifikace se mi nejela moc dobře, ale před finálovou jízdou jsem si už docela věřil. Byla to jízda mého života.


Foto : Petr Bureš & Jan Němec & Michal Pick

Přečteno - 6021x Tagy: 4x. mistrovstvi sveta
Zapojte se do diskuze

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #3 Vlada - vloženo: 12.09.2004 v 23:03:45

    Fotky ... - ...jsou fakt SUPER!

    odpověz na tento komentář
  2. avatar
    #2 Scott Rider - vloženo: 12.09.2004 v 17:10:24

    Ale..... - Ale na kdyby se nehraje!!!

    odpověz na tento komentář
  3. avatar
    #1 Malky - vloženo: 12.09.2004 v 16:18:44

    eskalator - mozna kdyby Frky nehlasoval na Bozaku pro zruseni zavodu, tak by si vic vychytal eskalator a mohl vyhrat :)

    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744