Na kole přece umí jezdit každý! Ano, ale ovládat ho?

Výukové články, videa a knížky píšu a naživo učím techniku jízdy už skoro dvacet let. Hlavně základy ježdění pro "normální" cyklisty. Učím samozřejmě i trialisty na svém trialovém campu a Laca Janošku jsem dovedl k titulu mistra světa. Poslední tři roky pořádám víkendové campy a sbírám další a další zkušenosti. A pořád dokola a nebo snad ještě víc poslouchám otázky na téma, co jako učíme, že přeci na kole umí jezdit každý.....

A já dokola říkám: ano, na kole umí jezdit skoro každý, ale málo kdo ho umí ovládat.
Závodníci zase radši hltají kilometry a nechtějí slyšet to, co je podle mě víc než jasné. Dobrá jízdní technika může ušetřit hodně energie a tím vás zrychlí. Stačí pár hodin tréninku vytrvalosti věnovat tréninku techniky a výsledek bude znát.
A nejde o to, trénovat nějaké složité věci, ale naučit se dobře základní ovládání kola. Už slyším hlasy, že přeci základy má každý dobré a jen neumí ty těžší věci. Nesouhlasím. Většina cyklistů má špatné základy a na těch stavět prostě nejde!

Už hodněkrát jsem zažil na campech, že se jejich účastníci tvářili divně, že první celý den jezdíme na jednoduchým překážkách u chaty. Třetí den ale v terénu pochopili, že to je dobrá cesta. Že nové návyky jim oteřely nové dveře jejich bikování a na dalších svých vyjížďkách vyjeli a sjeli pasáže, které pro ně před tím byly nedostižné. A zdůrazňuju, že vyjeli a sjeli. Né vyskákali nebo přeskákali.

Poslední dny jsem se byl podívat znovu na Světovém poháru v Novém Městě na Moravě, projel si trať, poslouchal diváky, povídal si o ní s Katkou Nash a dalšíma závodníkama. Na Pražských schodech pak postavil technickou sekci na trati a o ní, technice a Novém Měste si po závodě povídal s Jose Hermidou a Rudim Van Houtsem. Před závodem i po závodě poslouchal komentáře závodníků o trati. 

Myslím si, že horské kolo je určené pro jízdu v terénu a je dobře, že trend posledních roků je stěžovat cross country závody zařazené do seriálu Světového poháru. Jezdec na horském kole by přeci měl umět jet v terénu a jízdou v terénu nemyslím jen jet po cestě lesem. Trať v Novém Městě patří podle mnohých k nejtěžším v celém podniku série. Je na ní hodně míst, kde je třeba mít skvělou techniku. Letos bylo asi nejvíc lidí na sekci Rubena choice. Podle mě, podle Josého a dalších zbytečně težká pasáž s malou možností volby stopy a velkým rizikem zranění. A bez možnosti spadnout někam jinam než na ostré kameny. Pár metrů, které závod neřeší. Sjet tu pasáž na kole připraveném pro XCO závody není lehké, ale asi všichni jezdci mají dostatečné množství technikých dovedností ho zdolat. Ale v tlaku závodu, přibývající únavou a vysokou tepovkou je to přeci jen něco jiného. Divákům se to ale asi líbí, jako všude čekají na chyby, pády.

Mnohem zásadnější je podívat se, jak ti nejlepší jedou na místech, kde je jen pár diváků. Možná nezajímavá místa. Delší kořenité sjezdy a rovinky. Pasáže, které znamenají velké procento trati a kde je vidět obrovský rozdíl v technice. Kdo kolo nechá jet. Houpe se v kolenou a loktech a pumpuje v terénních vlnách a skoro nemusí šlapat. A nebo ten, který usilovně šlape do pedálů, přes pevné lokty dostává otřesy do celého těla. Rozdíl v rychlosti je minimální, ale ve výdeji energie znatelný. A tady si myslím, že je zakopaný pes. Je jedno, jestli sjedete nebo objedete Rubena choice, ale není jedno, kolik energie zbytečně ztratíte na "jednoduchých" pasážích. Je to hodně o rytmu jízdy, správné volbě stopy a dobré práci s těžištem a hlavně o tom, nechat kolo jet. Správně ho vést, ale neprat se s ním. Uvolnit se.

Je zbytečné divit se, že profesionální cyklisti na horských kolech a ti nejlepších z nejlepších umí sjet pár těžkých míst na trati Světového poháru. Je možné se spíš divit, že ne všichni mají dobrou techniku. Ale je vidět, že jezdci s dobrou technikou předjedou ty, kteří to mají jen o najetých kilometrech a watech. Jenom ty jim ani vám závody nevyhrajou.

Jestli chcete i vy být rychlejší, tak si zkuste najít čas na trénování techniky.

Josef Dressler
www.dressler.cz