Nejsilnější zážitek z olympiád, jsem na sebe hrdá, říká Katka Nash

Svou pátou účast na olympiádě vyšperkovala Kateřina Nash pátým místem. Nejlepším výsledkem na velkých soutěžích. Konečně prolomila nezdar, který ji na mistrovstvích světa a olympiádách pronásledoval. Po závodě v Rio de Janeiru byla víc než spokojená. Byla na sebe hrdá.

"Jsem velice spokojená. Medaie nebyla daleko, ale nebyla na dosah. Kdyby to šlo, tak kousek přidám... Odjela jsem skvělý závod, jeden z nejlepších v kariéře a pátý místo je nádherný," řekla Katka v cíli mezi novináři.

Je to tvůj nejlepší výsledek kariéry?
Je to moje maximum, jeden z nejlepších výsledků, co se obrovský akce týče. Prostě je to skvělý a jsem ráda, že se to povedlo. Relativně jsem měla čistou jízdu a od začátku do konce jsem jela dobře. Jsem na sebe hrdá.

V první polovině závodu jsi bojovala o medaili...
Jo, ta skupina tam byla pěkně, ale bylo tam hodně favoritek. Když tam pak přijela Catharine, tak mi bylo jasný, že pokud bych se s ní udržela až do cíle, tak to ušpurtuju, jenomže neudržela. Jela skvěle.

Kdy se rozhodovalo?
Když za to Catharine vzala.  Sjely jsme se, dojely Neff a ona za to vzala před největším táhlým kopcem v pátém kole a odjela si.

Po zaváděčce jsi byla první, byl to plán?
Hrozně jsem se zasekala na startu, bylo kolem hodně lidí, tak jsem se posunula dopředu. Pak už bylo strategicky lepší tam zůstat. Měla jsem strach, že to v těch točkách lehne, je to klouzavé a na začátku olympijského závodu jsou všichni vyjukaný, takže to byl dobrý tah.

Co zranění nohy, limitovalo tě?
Ne, vůbec nevadilo, já o tom ani nevěděla. To je jen malinká odřenina, měla jsem to zalepený, kdyby si člověk do toho cvrnkl, tak aby to nebylo horší.

Nebyla jsi nervózní z místa, kde jsi v tréninku spadla? Jezdila jsi stejnou stopu nebo jsi skákala?
Ne, nebyla, nebylo to nic strašnýho. Jezdila jsem stejnou stopu, kde jsem slítla. Mně to nějak líp vycházelo na zbytek skoků. Tam jsem neztrácela.

Jak sis užívala cílovou rovinku?
Chtěla jsem si to užít. Věděla jsem, že za mnou nikdo není, spurtovat nemusím a o čas nejde, tak jsem si to trošku vychutnala a plácala si s diváky. Dojíždět olympijský závod a mít tak příjemný pocit z toho, co jsem dokázala, co jsem zajela, tak jsem si to chtěla o chvilku déle vychutnat.

Co ta roznožka v cíli?
Říkala jsem si, že zvedat ruce nad hlavu nemůžu, že jsem nevyhrála. Ale tak jsem si zvedla aspoň nohy a sama jsem si to oslavila.

Překvapily tě dnešní výsledky?
Asi ne, asi Jolanda chyběla, ale letos neměla tak suverénní sezonu jako vloni, takže těch vítězství moc nemá, ale že by mě tam někdo překvapil, to ne. Je to taková loterie v bikách. Byly tam ty, které by tam člověk očekával.

Byl to nejsilnější zážitek z olympiád?
Asi jo. V Salt Lake City ve štafetě jsem finišovala na čtvrtém místě, tam to byl sprint, šly po mně Kanaďanky, to bylo něco jiného. Tady kdybych mohla sprintovat o medaili, tak bych to brala, ale když už to nebylo, tak jsem si to užila jinak.

Je to víc než medaile z MS v cyklokrosu?
Ta placka má něco do sebe, mít medaili na krku, to je ještě něco jinačího, ale v tuhle chvíli jsem ráda, že to je do pětky na olympiádě, to je pěkný výsledek. Ale porovnávat? To se těžko říká.

Kdyby ti v Atlantě někdo řekl, že budeš za 20 let na olympiádě bojovat o medaili?
Asi bych si řekla, že je blázen.

Když porovnáš Atlantu a Rio, co se nejvíc změnilo?
Já se o kousíček vylepšila :))) Trošku zestárla a trošku se zlepšila. Možná když ještě vydržím 20 let, tak to bude na tu medaili. Změnilo se to hrozně moc, délka tratí, kola, technologie. Dřív se jezdily půlhodinové okruhy a dvouhodinové závody. Dnes jsou kratší okruhy, divácky je to mnohem zajímavější. Tratě nejsou až o tolik moc těžší, spíš ale umělé než v přírodě. A sport je dynamičtější. Aby jelo v půlce osm holek o medaile, to se nestávalo. Dřív se jezdilo dlouho do kopce a dlouho z kopce a byly tam tříminutové rozdíly.

Rio jsi původně neplánovala. Co Tokyo?
Počkáme si, uvidíme. Já radši nic slibovat nebudu. Já už myslela v Londýně, že je to má poslední olympiáda. A loni jsem říkala, že nejedu na olympiádu. A najednou to dopadlo. Já jsem hrozně ráda, že jsem se rozhodla do toho ještě jednou jít. A musím asi nejvíc poděkovat managementu Luny a Viktorovi, který mě ukecával a ukecával a nedal mi ani nic jiného na výběr. Na jaře mi řekl: Jedeš na olympiádu. Jsem ráda, že jsem jednou trochu poslouchala.