Představujeme: Tomáš Růžička – Bikemaratonec

Mnozí z vás asi v minulém roce zaznamenali zajímavý projekt, který se zrodil z podnětu pojišťovny Kooperativa a v úzké spolupráci s Česká spořitelna Specialized týmem. Byla oslovena široká bikerská veřejnost s velmi lákavou nabídkou; stát se po přechodnou dobu několika měsíců členem výše zmíněné bikové formace, být v rukou renomovaného sportovního lékaře a trenéra Karla Martina, používat profesionální materiál, tj. kola Specialized a sporttester Garmin Edge, to vše s cílem připravit se na kultovní český bikemaraton Drásal. To vše s podporou již zmíněné Kooperativy.

Zájem o akci byl značný, přihlásilo se více než čtyři sta kandidátů a z několikakolového výběru nakonec slavila vítězství Radka Haasová, která nakonec Drásala absolvovala více než úspěšně; ve své kategorii dojela na druhém místě.

Letos projekt Bikemaratonec pro velký úspěch pokračuje a při výběru vhodného kandidáta došlo k celkem nečekanému vývoji, když management dospěl k názoru, že z celé obrovské skupiny potenciálních Drásalovců vybere Tomáše Růžičku, který se přihlásil již v loňském roce a v pořadí kandidátů skončil těsně pod vrcholem, totiž druhý. A s Tomášem budeme nyní prožívat několik následujících týdnů až do zmiňovaného závodu na začátku července, sdílet jeho zážitky, zkušenosti, rady a tipy.

Při příležitosti prvního závodu seriálu Kolo pro život jsme měli možnost se s Tomášem potkat již ve stanu ČS Specialized týmu, protože pod vedením jeho manažera Radima Kořínka absolvoval už tento závod. Na chvilku jsme si sedli a popovídali o jeho pohnutkách účastnit se projektu a o prvních zážitcích.

Tomáš je na první pohled skromný a příjemný člověk, se kterým se dobře povídá. I když jsme se potkali poprvé, nebylo problémem zabrousit do soukromí a dozvědět se víc než suchá osobní data.

MTBS: Tomáši, jaká je Tvoje cyklistická historie?
T.R.: Moje první kolo byl Author Vision někdy v roce 2000. Jezdil jsem asi docela dost, ročně to mohlo být kolem tří až pěti tisíc kilometrů. Někdy v roce 2006 jsem tak trochu zblbnul do golfu a kolo zůstalo stranou zájmu, dával jsem tak tisícovku kilometrů ročně, což asi není kdoví co. Od roku 2010 ale už zase jezdím víc a dostal jsem se zpátky na úroveň těch pěti tisíc kiláků. Letos už se mi podařilo najet víc než 2300 km. Silničku jsem ale nikdy neměl.

MTBS: Závody jsi nějaké jezdil?
T.R.: To sice jo, ale nebylo to nějak koordinované, spíš šlo o okamžité nápady. Třeba v roce 2001 jsem absolvoval poprvé a zatím naposledy Drásala a na trati strávil víc než deset hodin. Dával jsem se z toho dohromady pěkně dlouho.

MTBS: No to chápu, asi to žádný požitek nebyl. Takže šlo spíš o popojíždění s kamarády od hospody k hospodě?
T.R.: No to zas tak úplně ne, ale určitě byla hlavním motivem relaxace, vyčištění hlavy a strávit nějaký čas s kamarády. Ale přiznávám, na konci vyjížděk tam nějaké to pivo zahučelo.

MTBS: Nejsi ty tak trochu požitkář?
T.R.: Jo, je to tak trochu můj profil. A to je taky důvod, proč jsem se do projektu měl takovou chuť přihlásit. Já měl vždycky problém udržet váhu a ještě víc se to zhoršovalo v zimě. To jsem se moc nehýbal a při své výšce 185 cm jsem se dostal až na nějakých 107 kilo. Strašně jsem s tím chtěl něco udělat a projekt Bikemaratonec je k tomu jak stvořený. Moc jsem stál o to získat jeho prostřednictvím vyšší motivaci něco se sebou dlouhodobě dělat.

MTBS: Takže? Co je na tom všem nejlákavější?
T.R.: Je to celý komplex momentů; pořádný důvod k tomu zhubnout, vyzkoušet si profesionální trénink a povozit se na špičkovém Spešlu a ještě k tomu nasát atmosféru jednoho z největších českých profi týmů. To je docela dost důvodů, ne?

MTBS: To jo a jak jsi tedy začal, kde jsi dneska, posunul jsi se někam?
T.R.: Tak předně, od začátku roku jsem zhubnul už devět kilo. Do Drásala stihnu, doufám, ještě tak pět, takže do závodu bych mohl jít s váhou cca 93 kilo. To sice není úplná hitparáda, ale už teď se cítím mnohem líp. Upravil jsem stravu a přestal jíst všechny ty "prasárny", omezil jsem pivo. Jak už jsem řekl, mám najeto víc než kdykoliv předtím a cítím to na sobě.

MTBS: Zní to dobře, ale bude mít projekt nějaký dlouhodobější dosah nebo se na to pak zase vykašleš a příští jaro budeš zase pracně shazovat kila?
T.R.: To v žádném případě nechci dopustit. Už na letošek mám naplánovány kromě Drásala další závody, chtěl bych jet asi osm dílů KPŽ a pak také dlouhý Malevil a Sudety. Do budoucna bych v tomhle trendu chtěl pokračovat. Mám trochu problémy s plotýnkou, takže delší závody nejsou v tomto směru úplně bezbolestné, ale chci to zkusit. Kromě toho mám dvě dcery, té starší je šest let a rád bych, aby nějaký sport dělala. Bude to dobrá příležitost zkusit ji brát s sebou na dětské závody, třeba to nakonec osloví i manželku, která nijak zvlášť sportu neholduje.

MTBS: Vypadá to tak, že projektem docela žiješ. Jak jsi spokojen s facebookovým profilem, který spravuješ a kam se mohou všichni tobě podobní kdykoliv mrknout a brát inspiraci pro sebe? Co bys ještě v rámci projektu rád vyzkoušel?
T.R.: Facebookový profil je moc prima. Ta myšlenka se mi strašně líbí, protože nejsem vázán nějakými konvencemi a formáty a mohu tam umístit všechno možné, počínaje bezprostředními zážitky a konče obrazovými a zvukovými záznamy. A co by mi ještě pomohlo? Strašně rád bych v rámci tréninku používal i silniční kolo! Radim Kořínek na tom snad už pracuje, byla by to pro mě další velká pomoc.

MTBS: Náš rozhovor pomalu končí. Tomáš ještě klikne na Garmina, abychom se podívali na nějaké údaje ze závodu, jestli se neflákal. Výsledné 422. místo v čase 3:19 hod je v celkovém pořadí lepší, než Tomáš předpokládal. Průměrná tepovka 175 je z mého pohledu smrtelná. Takže neflákal… Tomáši, hodně zdaru v přípravě a hlavně ať ti to nasazení vydrží dál, než do července. A pro vás všechny, které nápad zaujal; podívejte se na Tomášův facebookový profil a pošlete mu svůj díl motivace! A třeba také najdete nějakou pro sebe…
T.R.: Moc díky, budu se snažit.

Foto: Miloš Lubas