Přesmykač je mrtev aneb TEST Sram XX1

„Hele, mám novou vidlici!“ „Koupil jsem si novou přehazovačku“ „Udělal jsem si radost, tyhle brzdy jsem sehnal za pakatel“… To jsou věty, které pronášíme s nadšením a mnohdy i pýchou. Kdy jste ale naposledy slyšeli někoho se chlubit, že má nový přesmykač?

Ten se většinou vyměňuje, až když doslouží. A hlavně – je to komponent, který přináší spíš starosti. V blátě se zanáší a při výrobě rámu se pro něj musí přidat navářka, či rovnou přizpůsobit tloušťka sedlové trubky objímce, čímž trpí tuhost středu. Této asi nejnudnější součásti jízdního kola však možná právě zvoní hrana. 

Americká značka SRAM totiž letos na jaře poprvé odhalila sadu XX1 s jedním převodníkem a jedenácti pastorky. Poprvé jsme o ní informovali zde a oficiální fotky sady jsou k vidění tady. Kvality sady XX1 vyzkoušel a potvrdil nejen Jarda Kulhavý v souboji s Nino Schurterem na olympiádě, ale také Jerome Clementz svými vítězstvími v enduro závodech a několik dalších vyvolených, kteří dostali tuto sadu k dispozici mezi prvními.

Na tom by ještě nebylo nic tak divného, vždyť většina enduro kol a sjezďáků používá jen jeden převodník. Ale pokud si uvědomíme, že Jerome jel všechny závody s jedním převodníkem bez napínáku či vodítek a přesto mu nikdy nespadl řetěz, pak teprve dojdeme k tomu, v čem je SRAM XX1 jedinečný. Na vlastní kůži jsme se přesvědčili, že řetěz na převodníku prostě sedí i v největším rozsahu stranového vychýlení, jaký jedenáctipastorková kazeta umožňuje. 

Tajemství je však prosté: zuby převodníku postrádají řadící náběhy a jsou designovány přesně pro jediný účel – udržet řetěz pevně na obvodu převodníku a nepustit jej, ani když kolo projíždí náročnou technickou pasáží či spurtuje na pásku na olympiádě. Při bližším pohledu na zuby převodníku je vidět, že jsou rozdílně designovány vždy po dvojicích podle toho, zda zub nabírá vnější nebo vnitřní článek řetězu.

Převodníky bude možné snadno vyměnit bez nutnosti demontáže klik, takže podle trati či terénu si jezdec bude moci vybrat z šesti možností od 28 až po 38 zubů (vždy po sudém počtu zubů). Kazeta se dodává o rozsahu 10 – 42 zubů, opět v sudých počtech zubů - 10-12-14-16-18-22-24-28-32-36-42z.

Obavu o životnost pastorků, která by zákonitě při zachování šíře desetipastorkové kazety přišla na mysl, Sram vyřešil po svém. Klasický ořech náboje je totiž nahrazen zcela novým duralovým prstencem, který má menší průměr než ořech a kazeta se na něj přímo našroubuje. Díky menšímu průměru válce je tak možné použít i nejmenší pastorek s deseti zuby. Tento nový systém uchycení kazety již přijaly evropské značky Mavic, DT Swiss a samozřejmě SRAM, takže volba kol bude pro začátek relativně dostačující.

Ačkoliv je kazeta logicky o jeden pastorek těžší, celková hmotnost sady XX1 bude oproti všem předchozím sadám v celku nižší díky absenci levého řazení, přesmykače, bowdenu s lankem, jednoho nebo dvou převodníků a případně i navářky na přesmykač na rámu. Z tohoto výčtu logicky vyplývá další obava, zda systém nebude těžší na zadek a nerozhodí vyváženost stroje. K tomu se ale ještě dostaneme v části o testování sady v terénu.

Funkci napínáku částečně supluje i přehazovačka. Na rozdíl od klasického paralelogramu, jehož trajektorie pohybu kopíruje pastorky, nový systém X-Horizon má horní kladku umístěnou o 40 mm dále v těle vodítka, takže kladka je víceméně v konstantní vzdálenosti od pastorků a v pohodě obsáhne celou kazetu. Nejlépe je to vidět na tomto schématu

Nejdůležitější součástí systému je řetěz, který opět při své šířce a rozsahu vzbuzuje nemalé obavy o životnost. Ale ani zde neponechali soudruzi ze Sramu nic náhodě a jednoduše jej udělali co nejbytelnější. Vzhledem k tomu, že se řetěz pohybuje pouze po pastorcích, nemusí být tolik ohebný do strany, jako tradiční řetěz. Tím se nabízí možnost zesílit vnitřní čepy, které jsou sice duté, ale mají větší průměr. Nutno podotknout, že tento řetěz není kompatibilní s žádnou jinou sadou.