Přestal jsem jezdit aneb jezdci v „cyklopauze“

Na kdysi tak vymazleném kole se usazuje prach, z přilehavého „homooblečku“ jste takřka vyrostli, cyklistiku si momentálně užíváte především vizuálně a občas na vás z toho padá deprese (jak prase). Jak z toho ven?

Autor: Martina Machová
Přestal jsem jezdit aneb jezdci v „cyklopauze“

Do práce to většinou bývá rychlejší a v sychravém podzimním ránu i pohodlnější autem (navíc možná máte k dispozici služební). V práci padáte obden na ústa, nervy máte jak špagáty, nevíte co dřív, doma dostáváte stále sodovku (ne tu vychlazenou s bublinkami), že vás znají už jen s fotky. Na kole se vám usazuje prach, hlavní cyklistická sezóna pomalu končí a tachometr či zanedbaný tréninkový deník na vás pomrkává čísly, na něž by bylo hrdé snad jen vaše předškolní potomstvo či o mnoho let mladší sourozenec. Stále si říkáte, že příští týden zase začnete jezdit, ale skutek utek a vám roste pupek.

Jediné štěstí je, že tahle životní láska vám „nevezme roha“, když ji nějaký čas hrubě zanedbáváte. Trpělivě počká v koutě, až si na ní zase uděláte čas. /p>

Zítra je pozdě
Přiznávám, že dnešní článek je poněkud hůře uchopitelný a na fakta chudý. Má být spíše podnětem k zamyšlení a snad i malým kamínkem, který touží spustit lavinu. Pokud patříte mezi „jezdce v cyklopauze“, třeba právě dnes uzrál čas k bilancování. Proč vlastně nejezdím? Zabalil jsem to fakt napořád a o cyklistice už budu nadosmrti jen číst nebo na ní koukat? Na co vlastně čekám? Až mi ráno místo košile nachystají dres, místo klíčků od auta po mě hodí plný bidon a řeknou, že mi zařídili volno a povzbudivě na mě zahlaholí: „Bez 70 km v nohách se domu nevracej!“

Nic podobného se nestane a hora k Mohamedovi s největší pravděpodobností nepřijde. Rozhoupat se musíte sami a nejlíp hned, protože nejúspěšnějším vrahem předsevzetí a snů je odložit je na zítra, za týden, měsíc, až tohle udělám, opravím, zařídím…

Priority
Bydlet se musí a vydělávat taky, a těch „musismů“ je samozřejmě víc. Jenže žít jen pro „musismy“ je ubíjející a zvláště tehdy, pokud jste kvůli nim opustili své koníčky. Abyste si užili jídlo, chce to decentní dávku koření a s životem je to podobné. Sport nás sice na chvíli fyzicky vyšťaví a unaví, ale jen proto, aby do nás vlil šťávu čerstvou – pocit uspokojení a nekomplikovanou radost. Je zvláštní, jak velký je rozdíl v únavě po psychické a fyzické práci. Na čemž se podílejí nejen naše osobní preference, ale také chemické reakce, jež v našem těle při sportu i po něm probíhají a v období našeho pravidelného sportování po dlouhou dobu probíhaly. Konkrétně mám na mysli vyplavování endorfinu, morfinu podobnému opiátu, na jehož pravidelné vysoké dávky byl organismus v průběhu cyklisticky aktivních let navyklý.

Absťák? Možná.
Endorfin je svým složením i účinky podobný morfinu, z čehož logicky vyplývá, že jej lze zařadit mezi potencionálně návykové látky. Pokud tedy dojde k návyku, může samozřejmě po přerušení dodávek návykové látky dojít k abstinenčním příznakům. A jelikož jsme po této stránce každý jinak vnímavý, jsou i abstinenční příznaky záležitostí přísně individuální. Většina abstinujících je podrážděná, můžeme trpět nespavostí či nepřekonatelnou únavou, dostavit se může i změněný vztahu k jídlu – nechutenství nebo zvýšený apetit až žravost. Samozřejmě nemluvím o situacích, kdy si místo pravidelné a vydatné dávky ujetých kilometrů začnete servírovat kilometry v bazéně či na běžeckém okruhu. V takových situacích má tělo samozřejmě své dávky zaručeno, i když ne díky cyklistice.

A závěr?
Ten je zbytečný, žádné universální motivační moudro neexistuje. Snad jen – jezděte, dokud to jde, až to nepůjde, budete si trhat vlasy (pokud ještě nějaké mít budete).

Foto: iStockphoto.com

Přečteno - 4937x Tagy:
Zapojte se do diskuze

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #10 Kolda - vloženo: 21.10.2010 v 23:14:12

    odpověď na Miroslav Volek — #7 Žíre, dobře jsi to napsal! Zkrátka - Bike for funn ...

    odpověz na tento komentář
  2. avatar
    #9 moje jméno - vloženo: 21.10.2010 v 21:00:33

    Miroslav Volek: přesně tohle jsem si říkal tak před půlrokem - na to se hluboce zamyslel, položil pár filozofických otázek bytí, vlivů, mediálních masáží ... a výsledek? Ze dne na den jsem všechny vlivy utnul, nesleduji vela, pelotony, mts.cz, cykloservery, sundal cyklocomputery a jezdím sám pro sebe pro sebe dokonce víc než předtím, prostě jen tak pro radost a je mi líp, kolo je mi teď větším přítelem. Dělalo se mi zle z těch masážních keců o lehčích a pevnějsších rámech "než loňské modely", vždyť bez toho se dá žít naprosto normálně : )

    Na mtbs jsem zabloudil po půlroce, seru na něj od této nové designové změny, je to stále blikající hnůj jak sviňa ...

    odpověz na tento komentář
  3. avatar
    #8 Mira - vloženo: 20.10.2010 v 21:22:33

    odpověď na Miroslav Volek — #7 do puntíku souhlas

    odpověz na tento komentář
  4. avatar
    #7 Miroslav Volek - vloženo: 20.10.2010 v 19:53:13

    Osobně si myslím, že značný podíl na cyklopauze může mít právě onen "musismus". Onen cyklistický "musismus" se do nás automaticky vkrádá působením okolí. MTB cyklistika se dostala do úrovně většího byznysu v našich končinách. Z cyklisticky laděných medií na nás působí všechny tréninkové metody, postupy, měření tepu, tréninkové kempy, útočí na nás všechny druhy závodů, přístrojů přes tachometry počínaje a GPSkami s výškoměrem konče, působí na nás stále novinky z cykloodvětví přes oblečení, výbavu kola až po veškeré služby k tomu přibalených.

    Když člověk neumí tyto věci trochu filtrovat ke svému prospěchu, tak nabyde dojmu, že dnešní MTB hobík už není vlastně ani člověk, který jen tak jezdí pro své potěšení.

    Myslím si, že když se člověk vrátí k původní myšlence, že jen jede na kole a při jízdě vnímá, prožívá ubíhající okolí, těžko se mu toto může omrzet bez přičinění vnějších vlivů.

    Osobně mám dobře vybavené kolo, oblečení, avšak to je za účelem co nejpříjemnějšího pocitu při jízdě. Nakonec jsem sundal i tachometr. Na kolo jedu, když mám čas a chuť, vnímám jen ubíhající okolí, a zase mě pohyb na kole baví, :-).

    1. na tento komentář reaguje Mira — #8
    2. na tento komentář reaguje Kolda — #10
    odpověz na tento komentář
  5. avatar
    #6 majermauer - vloženo: 20.10.2010 v 19:10:43

    odpověď na NDTS — #5 hm, a kolik jsi v červnu měl najeto ty?

    odpověz na tento komentář
  6. avatar
    #5 NDTS - vloženo: 20.10.2010 v 17:51:25

    odpověď na majermauer — #4 seš sračka :D

    1. na tento komentář reaguje majermauer — #6
    odpověz na tento komentář
  7. avatar
    #4 majermauer - vloženo: 20.10.2010 v 17:33:29

    před 2. měsíci sem naposled seděl na kole - týden veder ze mně dostal všechnu energii a především elán. na kolo asi dlouho nesednu, nemám na to chuť prostě..

    1. na tento komentář reaguje NDTS — #
    2. na tento komentář reaguje NDTS — #5
    odpověz na tento komentář
  8. avatar
    #3 1david1 - vloženo: 20.10.2010 v 14:03:04

    trochu se v tom vidím :-)

    odpověz na tento komentář
  9. avatar
    #2 Mira - vloženo: 20.10.2010 v 13:39:00

    To je ale dobrej článek! Pochvala!

    odpověz na tento komentář
  10. avatar
    #1 Milan - vloženo: 20.10.2010 v 12:55:48

    zajímavý článek. :)

    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744