Běsnění v rytmu Red Bull Rampage

Kaňony ve městě Virgin v Utahu se zase po dlouhých čtyřech letech začaly otřásat v základech, když usazený prach začali vířit nejlepší freerideři světa. Malá vesnička na jihu Utahu není pomalu vidět na mapě světa Google Earth, ale zná jí každý biker co se zajímá o něco víc než je cross country. Je to největší šílenost na dvou gumách bez motoru, která spatřila světlo Nového světa. Čtyři roky byla věčnost pro všechny, kterým bije srdce v rytmu red bull rampage a také celý bikový průmysl to potřeboval více než jako sůl. A tak Red Bull Rampage uzrál jako víno a my jsme se sešli jednoho krásného dne v říjnu na místě činu.

Nové "venue" se posunulo asi šest kilometrů vzdušnou čarou od starého místa činu na druhé straně hlavní silnice. Co se změnilo? Je jen jedno slovo, které by to vystihlo a to je "všechno". Pořadatelé vybrali celé pohoří s několika obrovskými kaňony, které bylo odděleno od všeho ostatního. Já bych to nazval jako privátní ranč uprostřed ničeho pro husté týpky co mají rádi Red Bull a Rampage. Sešel se opravdu pěkný mix těch nejlepších jezdců co se nebojí pustit z velké hory a zároveň ji vyzvat na souboj. Je to prostě nejvíce diskutovaný závod na horských kolech a ten kdo může být jeho součásti, má zážitek na celý život.

Jaké "bledé" tváře se letos sešly na startu? Novou vlnu jezdění po velkých horách reprezentují mladí hlavně z Kanady. Jména jako Kurt Sorge, Graham Aggasiz, Andrew Taylor a Brandon Semenuk se světový freeride ještě učí vyslovovat, ale nebude to dlouho trvat, kdy se tito mladi kluci promění ve hvězdy. Dokázali to letos, ale o tom až později. Na opačné straně stojí zkušení, známí a hlavně legendy tohoto šíleného sportu. Tak letos nemohli chybět Cedric Gracia, Darren Berrecloth, Thomas Vanderham, Gee Atherthon, Cam MacCaul, Paul Basagoitia, Cam Zink, Robbie Bourdon, Kyle Strait a hlavně naše hvězda a želízko v ohýnku Michal Maroši. Majkl se dostal do závodu na poslední chvilku a o to jsme tady měli všichni větší radost. Podrobně už o tom psal Adam a tak ho nebudu napodobovat a vrátím se ještě k závodníkům. Trochu překvapení, alespoň pro mě, bylo, že se na startu sešli sjezdaři a vyznavači 4x jako Logan Binggeli, Mike Hopkins, Dan Atherton, Chris Van Dine a Guido Tschugg. Nemohli chybět dirťáci jako James Doerfling, Geoff Gulevich, Matt Hunter, Kelly McGarry a Cameron Zink. Zbytek tvořil méně známá jména a tak se čekalo, co ukáží Alex Prochazka, Kenny Smith nebo Garett Buehler.

Ve čtvrtek a v pátek se konečně šlo do "práce". Vzaly se do ruky řídítka a lopaty. Počasí bylo krásné s tropickými teplotami nad 30 C a všude přítomný prach. Všichni se s tím vypořádali po svém. Závodníkům červená hlína, prach a také krásné skály vůbec nevadily ba naopak, bylo to pro ně takové obří pískoviště za školou. Já jsem dorazil až v pátek ráno a po nezbytných formalitkách jsem se rozhodl jet 6 kilometrů na kole do místa děni. Trénink byl v plném proudu a já jsem konečně mohl vidět na vlastní oči co připravily kaňony a jak je střelci dávali jeden za druhým. Tak jednoduché to nebylo, ale ke konci pátečního tréninku bylo vidět, že i ty těžké lajny už měli ti nejlepší dobře najeté a dávali velké polety jako jednoduché dirt jumpy na zahrádce. Nejen závodníci a jejich technika dostávala zabrat, ale také foto a video technika to neměla jedoduché v utažském větru s červeným prachem. Vítr byl velice nepříjemný hlavně při letové fázi.

Počasí se změnilo z modré na černou a v sobotu brzy ráno se spustil prudký déšť, který s přestávkami trval až do brzkého nedělního rána. A tak se červený prach změnil na červenou antuku a šlo se na to. Program se musel o den posunout a v neděli bylo jedno kolo kvalifikace, v pondělí dvě kola finále. Vodu všichni přivítali s nadšením. Tím se změnilo všechno v lepši a přibylo možností výběru lajn a jejich lepší a rychlejší projetí. Lopaty, hrábě a pohrabáky se opět hodily. Ostatně jako vždy. Kanadská družina má ráda vodu, ale velké bahno z toho nakonec nebylo. Protože zde prší asi tak šest dní v roce tak se voda velice rychle vsakovala. Po dopoledním tréninku se všechno důležité rozjelo okolo jedné hodiny odpolední.
Kvalifikaci podle očekávaní vyhrál favorit Cam MacCaul, před Branednonem Senmenukum a třetí flek po zásluze vyjel Gee Atherthon. Největší trik předvedl Andrew Taylor, když na obrovském step downu výstřih backflip. Sice ho jen těsné neustál, ale polet hlavou dolů nad utažským údolím předvedl spolu s Kellym McGarrym. Ten step down dal ještě Kurt Sorge. Zranili se Chris Van Dine když na jednom z dropů mu fouknul vítr a už se nedalo zachránit nic a válel se kotrmelcích. Byl to asi nejošklivější pád víkendu,ale Chris to přežil bez větší újmy až na to, že ve finále chyběl. Další, kdo neustál svůj skok, byl Matt Hunter a po kejsnutém dopadu se poroučel k zemi; odnesla to jeho ruka.

Michal Maroši dal čistou, plynulou a velmi pěknou jizdu na oko, to stačilo na super 6. místo. Jeho zkušeností dokázaly to, v co jsme všichni v českém táboře tajně věřili. Pak se nešlo slavit, ale zase přišly k ruce lopaty a zbrusu nové lajny na pondělní finále. Někteří byli na kopci až do noci a dělali za světel, jako třeba Atherthoni.

Na finále byly připraveny konečně dva nové kaňony, údolí s mnoha lajnami a hlavně 18ti metrový skok přes kaňon, kde byl velmi prudký a hrbolatý rozjezd jak na skokanský můstek. Pak bylo ještě v cestě několik super orbřích skoků a dropů. Czech crew šla na věc až odpoledne a tak jsme Majklovy postavili dvě a půl lajny a Gaspi přidal dva skoky z toho jeden kicker. Ale bohužel na jedné lajně špatně doskočil a odrazil si patu a ještě neměl ani čas si pořádně projet konečnou finálovou lajnu. A tak jsme s napětím čekali jak to dopadne. Musím ještě poznamenat, že si vybral skoro to nejtěžší co na kopci číslo jedna bylo. Stačí podotknout že podobné věci jeli Gee Atherton a také Kyle Strait. Ale bohužel Gee neustál svůj druhý pokus na obřím prudkém dropu a vyhodil si rameno. Jeho brácha Dan už ani v neděli nenastoupil na start, protože jeho kotníky řekly, že už toho trestání bylo za celý víkend dost. Volné místo zaujmul Mike Kinrade. Velký gap pokoušel jak první Cam MacCaul a dvakrát těsně,ale přece, doskočil za hranu. První kolo se jelo za pěkného tepla, a to horké chvilky teprve čekaly.

Mnoho jezdců se usilovně snaží jet svou lajnu a udržet se na dvou kolech ve své první jízdě, ale vzhledem k obtížností se to jen málo komu podařilo. Brandon Semenuk, Cameron Zink, a Paul Basagoitia se snažili zatočit 360ku, ale své skoky neustáli.

Ukázalo se, že masívní 18ti metrový kaňon gap dali pouze Cam McCaul, Thomas Vanderham, Mike Hopkins a Kurt Sorge a to byl klíč k úspěchu ve finále. Hodně se čekalo a oči diváků se zaměřily na McCaula, co ukáže přes velkou propast, ale jeho první jízda se moc nepovedla. A tak ji musel zkrátit, když přišel o kolo po chybě. Museli jsme tedy čekat na druhou jízdu. Michal Maroši byl jednou katapultován z kola a před gaspiho transferem šel v měkké hlíně ještě jednou k zemi. To byl pro Michala konec a jeho bolavá pata taky řekla dost; v jízdě čislo dvě už byl v roli diváka. Ale přes všechny problémy ve finále jsme měli z jeho vystoupení všichni radost.

Sorge měl krásný let přes propast a to v kombinaci s přímými a čistými lajnami přispěla k tomu, že ho museli ostatní sesadit z prvního místa v druhé jízdě. Vanderham byl také velmi silný v prvním kole. O to větší radost mě udělal tento ostřílený borec, že sedlal jako jediný Iron Horse Sunday. A tato mašina určitě pomohla překonat gap a klidně přistát. A to v kombinací s komplexní jízdou bez chyby mu vyneslo druhé místo po prvním kole. Berrecloth ukázal unikátní linií, která zahrnovala i jízdu na vysokou zeď , ale pak končí bez kola, když plachtí sám na dalším dropu. Cedrik Gracia zaujal rychlým, čistým přeletem v první jízdě, když ještě dal čistě x-up a no-hander.

Robbie Bourdon zahájil druhé kolo rozhodně ve velkém stylu a jeho drop vysoko nad hřebenem měl dobré naděje na celkový úspěch, ale kejsnul drop uprostřed tratě a neměl čas na najetí step-up hip jump, který byl hned po něm. I další lidi měli problémy na stejném místě včetně Darrena Berreclotha. Ten pak ještě zkusil 360ku, ale též ji neustál a tak bylo po nadějích na úspěch.
Kinrade měl vic štěstí, dal čistě masívní drop a jeho první jízdu dokonale zvládnul. Vanderham nenechal nic náhodě a dal kaňon ve stylu no-hander, spolu s čistým hipem, to dalo třetí místo pro Thomase. Cam Zink přihodil čistou 360ku na konci své jízdy.

Semenuk dal čistou a poměrně rychlou jízdu a v průběhu hodil na každém gapu nějaký ten triček (no-handers, no-foot can, a 360ku). Kurt zkoušel supermana nad kaňonem, ale při dopadu nemohl najít pedály. Všechny oči se tak upínaly na prvního z kvalifikace McCaula a čekalo se, že sesadí Semenuka z prvního místa. Cam měl už špatný rozjezd na kaňon, ale se štěstím ho přeletěl jako pták, pak se už ale chytil do pasti na dalším dropu jako mnoho dalších před ním. Cam to odnesl asi nejhůře, když se mu ještě dlouho po dopadu motala trochu hlava. A tak si titul odnesl Brandon Semenuk spolu s 10000 USD a Thomas Vanderham inkasoval 5000 USD za nejlepší trik.

Text & Foto: Pavel Mikez, zvláštní zpravodaj MTBS.cz Los Angeles, USA