Retro TEST: Rock Machine Adrenaline 7001

Mnozí z vás tehdy možná ještě ani nebyli na světě, mnozí navštěvovali ještě předškolní zařízení, když vznikaly naše první testy. Tohle je jeden z nich. Pro představu jen dodávám, že šlo o sjezdový bike, který v roce 2000 spatřil světlo světa v dílnách české značky Rock Machine, která měla tehdy vlastní tovární tým v čele s Vlastou Tlaškem, který tato kola nejenom jezdil, ale také patřičně testoval a vyvíjel. Konkrétní testbike byl tehdy Petra Jocha, který na něm absolvoval celou sezonu, takže na jeho laku byly patrné známky používání, a nejen na něm...

Co se fotek týká, tak byly pořízeny prvním redakčním digitálním foťákem, který jsme tehdy měli. Byl to Sony Mavica MVC FD 72, který fotil na 3,5" diskety ve VGA rozlišení, což reprezentovalo 640x480pix. V článku tak najdete originální fotky v maximálním rozlišení!!! To jen na vysvětlenou pro ty, které by zajímalo, jak vznikal obrazový materiál před sedmnácti lety.

Rám Adrenaline 7001

Rám působí velmi robustním dojmem, základem je široká spodní rámová trubka. Zbylé dvě části základního trojúhelníku tvoří posvařované dva jekly, na které je navařena sedlová trubka a její vzpěra. Mezi horní a spodní rámovou trubkou je vyvařen jeden z úchytů tlumiče. Jedná se o čtyřčepovou konstrukci s přepákováním tlumiče. Dva čepy najdeme na spodní části zadní kyvky, nad středem se nachází další a poslední, který najdeme ve styku jeklů pod sedlovou trubkou.

Rám nese navářku na kotouč, výměnnou patku s okem na šaltřík, dále také průchodky na brzdové hadičky. Zadní kyvka hýbe pružino-olejovým tlumičem DNM-ST-8RC. Rám je nalakován pěknou týmovou hráškově zelenou barvou, zadní kyvka je v barvě černé. Po sezoně však na některých místech zmizela a objevil se hliník a to je materiál, ze kterého je rám svařen.

Trošku jsme rám poměřili a tady jsou výsledky našeho bádání: výška rámu jest 440 mm, pomyslná horní rámová trubka měří 530 mm, délka zadní kyvky je 435 mm, rozvor má délku 1170 mm a výška hlavové trubky činí 120 mm. Jak se nám Petr Joch svěřil, na novou sezonu doufá, že bude mít rám ještě o něco kratší, aby mohl lépe porážet celou naší elitu.

Komponentový koktejl

Asi největší dominantou celého kola je sjezdová dvojbrýlová vidlice Marzocchi Monster T se zdvihem 180 mm, která vede přední kolo (o její funkci a váze nemusíme pochybovat).

Hlavové složení je Ritchey, černý představec EXU kostka drží černé vlašťovky téže firmy, na kterých jsou nasunuty žluté brzdové páky Magura, gripy a řazení SRAM 9.0. Středovka je Kinex a nese kliky SACHS. Převodník je krytý černým rockringem EXU.

Své nohy můžete opřít do černých BMX pedálů se zubatou klíckou. O pohon kobylky se stará řetěz SACHS PC 31, se kterým hýbe šaltr SRAM 9.0 SL (opět woody-asi se vysypal nějakej kamion). Řetěz se nám zakusuje do kazety Šimáno Deore LX a při síle ho drží napínák EXU.

Do sedlové trubky je zaražena stříbrná sedlovka Ritchey, která nese sedlo Fizi:k Atlas. Přední kolo je složeno z těchto kousků: náboj s pevnou osou DT-Magura, ráfek Alex, pneu Maxxis High-Roller 2,5", zadek: nába DT-Magura, ráfek Mavic D 321 a guma Michelin (obyč.) 2,2". Kotoučové brzdy jsou Magura "Gustav" se 190mm kotoučem vepředu a 160mm vzadu.

Jízda v terénu

Kolo jsme vzali na dvě místa. Do Berouna na tamní "Dědovu trať", kde jsme kobylce dali pořádně zabrat. Trať byla "jarní" a bez sněhu. Přední vidle fungovala úplně skvěle, ale zdálo se nám, že chodila tak odhadem na 130 mm a ten, kdo ji nevyzkoušel, zjistí, jak rychle ve skoku na ni působí gravitace. Je to všechno o zvyku.

Zadní Gustav fungoval výborně, ten přední byl nějakej "vyměklej". Házení nebylo moc vyladěný, ale jinak "gut". Zadní kyvka chodila výborně, akorát jsme si občas po propružení škrtli pedálem o nějakou nerovnost. Kolo je hbité, dobře ovladatelné díky dobré vidlici, která také umožňuje dostatečný rejd, který oceníte v malých vracečkách. Pláště se v Berouně osvědčily, nikde nám to na nich neulítlo. Sešli jsme se tam na dualce ve větším počtu, takže se udělalo opět pár fotek na malém dvojáku. Potom se stalo to, co nikdo z nás nepředpokládal ani nechtěl, ale co je na DH strojích denním chlebem. Jedna naše "ovce" si skočila "hadí příkop" s tím výsledkem, že odpadla levá klika, protože praskla středová osička. Naštěstí to bylo stejně už při poslední jízdě. Sjeli jsme dolů, udělali si piknik a jeli domů.

Ještě týž den dostala "jochovka" zbrusu novou osu, aby byla připravená na nedělní part No.II. Druhý den jsme v nevídaný kose a větru vzali kobylku na naší "Vinařickou horku". Na místo se jede většinou po silnici a tahle 22kilová kráva z vás vycucne skoro všechnu energii, je to k nevíře, ale na asfaltu z kopce musíte šlapat, jinak se zastavíte. Na "horce" jsme kolo protáhli po úzkých klikatých, bahnitých cestičkách, okusilo nějaké střechy a hlavně jsme mu nabídli vinařický "čedič" - prostě nějaký ty kameny.

Všechno "jochovka" zvládla bravurně. Pouze gumy si po bahenní lázni nechávají trochu déle bahno pro sebe. Ještě ke konci jsme dali pár skoků a pak už následoval 6kilometrový silniční maraton zpátky na základnu a úterní (už automobilový) transport k Jocháčovi, kterej na ní hned o následujícím víkendu ještě poškádlil snowmanii.

Na konec ještě jeden dovětek. Ačkoliv jsme byli domluvený, že dostaneme soupisku zlikvidovanejch věcí za dobu používání tohodle biku, do dnešního dne se tak nestalo. Pokud se nám podaří kýžený seznam vypátrat, dodatečně ho sem samozřejmě umístíme. P.S. Vlasto, Libore, Jarmilo ... ozvěte se :-)