ROZHOVOR: Jan Jobánek a nečekaná africká výzva

Někdy se věci dějí tak, že jenom s napětím tušíme vývoj událostí kolem nás, ale nemůžeme nijak zasáhnout. To je i případ Honzy Jobánka a Filipa Adela. Členové týmu Rubena Superior sledovali z povzdálí dění kolem gumárenského gigantu a začali mít naději, že se nečekaně, ještě před začátkem sezony, podívají do Afriky.  Naděje se stala realitou někdy v průběhu ledna. To došlo k podpisu smlouvy mezi Cape Epic a Rubenou o  partnerství.

Věci vzaly rychlý spád. Nejen v tom, že produkty Rubeny ještě před zahájením závodů získaly nové jméno Mitas, ale i v tom, že oba výše jmenovaní závodníci byli v souladu se smlouvou vysláni do Afriky, aby hájili barvy svých týmových partnerů již pod novým týmovým jménem Mitas - Superior.  Určitě není ideální stav dozvědět se, že startuji na největším světovém etapáku, pár týdnů před jeho zahájením. Krátce před odletem do Afriky jsme proto oslovili zkušenějšího z dvojice, Honzu Jobánka, aby nám pověděl pár svých bezprostředních dojmů z nečekané výzvy.

Honzo, jak to bylo s pozváním na start v Africe?
Už koncem roku jsme tak trochu něco tušili, ale jistota přišla až před pár týdny. Do té doby jsme sice trénovali, ale intenzita se rázem zvýšila, když přišla ta zpráva... 

Asi to není ideální situace, že?
To není, ale hned jsme se začali připravovat. Strávili jsme deset dní na Mallorce, i u nás jsme tréninky odpovídajícím způsobem prodloužili a zintenzivnili. Také jsme začali jezdit víc dní po sobě bez přestávky, abychom nasimulovali etapák. V neposlední řadě nám partneři i tým vyšli vstříc, protože do Afriky jsme mohli odletět už 25. února, což je docela dlouho před vlastním startem a není to obvyklé.

Co si od tak dlouhého pobytu předem slibujete?
Budeme bydlet v Cape Town a chceme dál trénovat, adaptovat se na místní terény, se kterými nemáme žádnou zkušenost. Snad vyzkoušíme i nějaké fragmenty etap, určitě se podíváme na trať úvodního prologu. Stejně tak se chceme srovnat s teplotami, které jsou touto dobou hodně vysoké. Máme trochu strach z všudypřítomných trnů a defektů, něco jsem už o tom slyšeli od kluků, co v Africe startovali.

Po dlouhých letech jste první kompletně český tým, který může mít ambice pohybovat se vysoko ve výsledkové listině. Jak se na to díváš? Máte nějaký konkrétní výkonnostní cíl?Díváme se na to oba hlavně s velkou pokorou. Nemáme zkušenosti s Cape Epic, který představuje v maratonském světě etapáků naprostou špičku. Chceme se pohybovat co nejvýš, ale na druhou stranu musíme začít opatrně. Chtěli bychom podat konzistentní výkon po celých osm dní, to by nás uspokojilo.  Dali jsme si pokud jde o výsledek konkrétní cíl, ale nechtěl bych mluvit v číslech. Abychom nezklamali fanoušky nebo sami sebe. Pojedeme zkrátka, jak to nejlíp půjde, den po dni. Žádný servisní tým nemáme, takže i na to je třeba brát ohled.

Jakou techniku pojedete?
Máme k dispozici nejvyšší model karbonové devětadvacítky  Superior Team 29 issue, kompletně na Shimanu XTR. Proti standardnímu osazení bude logicky jedna změna a tou jsou úplně nové pneumatiky Mitas Scylla s technologií Textra.  Tuto gumu pojedeme na předním i zadním kole. Jsme na ně ohromě zvědaví, protože by to měla být špička současných technologií.

Jan Jobánek se vloni zapsal do historie českých bikemaratonů, vyhrál premiéru dlouhého Drásala

A jaké jsou pocity těsně před odletem?
Každopádně se strašně moc těšíme! Je to sen každého maratonce, účastnit se na takové prvotřídní události. Je to i otázka určitého srovnání, pojedeme proti těm nejlepším na světě. Ale jak už jsem řekl, zároveň máme k závodu obrovský respekt, protože jdeme hodně do neznámého.

Za redakci přejeme všechno dobré, minimum technických problémů a hlavně, abyste si to užili. Zážitky nováčků v cíli nás budou, stejně jako všechny čtenáře, moc zajímat.
Díky, každopádně můžu slíbit, že se s vámi o naše pocity podělíme.

Foto: Miloš Lubas, Petr Slavík