Silnice je jinej svět, říká Ondra Cink

Ještě před půlrokem asi Ondřej Cink absolutně netušil, jak se mu změní jeho život. Ze dne na den se dozvěděl o konci týmu Multivan Merida a později pak podepsal smlouvu na silnici, a to ve špičkovém týmu Bahrain Merida. Má za sebou první závody, jak dopadly všichni víme. Uvedl se epesně a rázem se o západočechovi s bikerskými kořeny hovoří jako o lídrovi a aspirantovi na Tour de France. My jsme si s Ondrou dali vynikající kávu Calabrone - děkujeme - a popovídali. Kolem poletoval štáb natáčející portrét Ondry a také postávala sympatická blondýnka...

Nový tým, nová přítelkyně?
No, to je Pavlína. Nová přítelkyně, ale o tom bych se asi bavit nechtěl...

Tak jo, nebudu tě trápit. Pojďme k cyklistice... jaký je rozdíl mezi biky a silnicí?
Je to úplně jinej svět, profesionalita je zcela o něčem jiném. Srovnávat se to nedá. Hrozně mě to baví, je to něco nového. Proti bikům je to určitě jiná sféra, je to znát i po mediální stránce.

Příklad?
Třeba když při etapách střídáme hotely, tak  je staff rozdělený, že jedna skupina s kamionem jede na hotel s jedním masérem a jedním mechanikem. Masér nám vezme kufry a připraví je na hotelu. Na pokoji máme připravené jídlo, pití. Sprchu si dáme cestou na hotel v autobuse. Před dveře dám věci na praní a jdu na masáž. Všechno mám nachystané. Máme daný rozpis, podle něhož máme mít v devět kufry před dveřma a v 9.10 odjezd... O nic se nestarám. Vezmu si batůžek nebo kufírek na etapu....

Máš původního trenéra nebo zase nového?
Chtěl jsem zůstat s Christophem Weissem, ale v týmu máme nový lidi. Není možný mít dva, každý to vidí trochu jinak a já bych pak nevěděl, co mám dělat.... Každopádně na silnici je to úplně obráceně - víc bolí závodění, u biků zase trénink.

Je to cestování náročné? 
Cestoval jsem hodně i na bikách, takže to zase takový rozdíl není. Jen při závodech a tam se nám to snaží hodně ulehčit. Jinak bych mohl být hodně doma, jenže je problém, že Česko není moc super na trénování pro vrchaře. V blízkosti Prahy najdu kopec maximálně na třináct minut, v celé republice nejdéle na půl hodiny. Doma mohu být jen mezi etapákama, kdy se vozím na kole. Ale když potřebuji trénovat, musím být pryč. Musím cestovat do míst, kde jsou pro vrchaře lepší podmínky. I proto jsem koupil apartám na Gardě. Od května bych tam měl být.

V květnu je svěťák na Vysočině :-) 
No, jestli budu doma, pojedu se podívat jako divák a fanoušek. Nevím, jestli to zvládnu psychicky, ale rád bych se ukázal...

Budeš už trénovat na Tour? 
:-))) To je hodně otevřené. Moc se na to neupínám, ale jsem v širší nominaci dvanácti lidí, kteří pojedou. V květnu je pro tuhle skupinu během Gira vysokohorské soustředění na Tenerife. Rozhodovat se bude na Duphiné. Jinak já tomu nemohl uvěřit, že by mě chtěli, mám z toho respekt. Je to hrozně dlouhý závod a já byl děsně unavený po sedmidenním závodě. Jednadvacet dnů bude o něčem jiném. Ještě mám čas na adaptaci, ale jsem na silnici první rok.

Teď tě čeká Kolem Baskicka, co potom? 
Měl bych být deset dnů v Praze po Baskicku, to asi pojedu do hor. Pak kolem Romandie. V květnu bez závodu a jen soustředění.

Uvidí tě fanoušci i doma v Česku?
Nevím, ještě jsem to neřešil, nevím, jak to chodí. Budu se muset poptat českých týmů nebo Romana Kreuzigera, jak to dělal. Jsem vlastně taková samostatná jednotka.