Kdy slézt z kola a skočit pro antibiotika

Jedno známé přísloví praví: “Bez peněz do hospody nelez!“, a v podstatě to stejné lze směle tvrdit i o kole a antibiotikách. V případě, že je užíváte, není správné podceňovat doporučení lékaře ohledně omezení sportovních aktivit, a to samozřejmě ani tehdy, pominou-li akutní potíže a vy musíte již v subjektivně přijatelném zdravotním stavu dobrat stanovený počet dávek.

Antibiotikům totiž opravdu nejvíce sluší klid, ideálně ležmo. A proč? Nadměrná fyzická zátěž, jak známo, aktuálně snižuje celkovou imunitu, jejíž dobré fungování je však k uzdravení, byť s pomocí antibiotik, velmi potřebné. Ani ta nejmodernější antibiotika totiž neodřou celou práci za vás, podporu vašeho imunitního systému budou potřebovat vždy. Dá se takřka říci, že antibiotika při léčbě bakteriální infekce spíše pomáhají, než přímo léčí. To, jak rychle se s infekcí vypořádáme, totiž velmi záleží na odezvě našeho imunitního systému. Čím méně je schopen se nemoci bránit, tím omezenější bude účinnost antibiotické léčby. Jedinci se sníženou imunitou tak často musí dostávat velmi vysoké dávky širokospektrálních antibiotik, a to i v různých kombinacích.

Antibiotika — požehnání nebo prokletí?
V době svého objevení na trhu byla skutečným požehnáním pro milióny v té době nevyléčitelně nemocných pacientů. V druhé polovině minulého století však mnozí z nás zažili situaci, kdy se antibiotiky léčilo častokrát naprosto zbytečně každé druhé kýchnutí a rýma. Málokdo měl pak bohužel v takovém případě odvahu svému lékaři oponovat. Žádné virové onemocnění (např. chřipku) antibiotika nevyléčí, ba spíše naopak, tělo oslabené bojem z nemocí ještě více oslabí. Nehledě pak na vedlejší důsledky léčby antibiotiky, jako bývají např. trávící obtíže a průjmy způsobené narušením rovnováhy střevní flóry — likvidací „užitečných baktérií“ přebývajících v zažívacím traktu. Tímto způsobem je pak opět oslaben imunitní systém, což může vést k opakovaným infekčním onemocněním. Jak ale rozlišit, kdy stačí zalézt do postele s teplým čajem a vypotit se, a kdy teplým čajem zapít předepsaná antibiotika?

CRP — pravda v kapce krve
Pakliže vám to styl života dovolí (což by určitě měl neboť tělo máte koneckonců jen jedno), je dobré s nachlazením a teplotou zalehnout minimálně na 2-3 dny do postele a nechat o sebe pečovat. Pokud nejste díky horečce zcela na umření a rtuť na teploměru nepřesáhla zhruba 38,5°C, nepolykejte zbytečně Paralen či Ibalgin a nechte teplotu a tělo pracovat za vás. Jestliže po třech dnech nezačnou obtíže pomalu ustupovat, nastal čas zajít k doktorovi. Ten by měl rozhodnout o dalším způsobu léčby. Velice jednoduchým a časově nenáročným testem, jenž poradí, zda bude na místě předepsat antibiotika, je vyšetření krve známé pod ne úplně výstižnou zkratkou CRP. Při tomto vyšetření, jehož výsledek je k dispozici během několika málo minut, se měří hladina určitého proteinu v krvi, který je jedním z ukazatelů probíhajícího zánětu. Někteří praktičtí lékaři (především pediatři) mají již takový příruční diagnostický přístroj přímo v ordinaci.

CRP
CRP, neboli C-reaktivní protein je spolehlivým ukazatelem probíhajícího zánětu. Sledování jeho hodnot v krvi se již delší dobu používá k rozlišení bakteriální a virové infekce, k průběžnému sledování efektivity léčby antibiotiky a k dalším kontrolním i preventivním léčebným účelům — potud tedy nic nového. Pozitivní změna směrem k pacientům nastala ve chvíli, kdy se před několika málo lety u nás začal používat příruční fotometr měřící hladinu C-reaktivního proteinu v krvi přímo v ordinaci. Praktický lékař je vám pak schopen s daleko větší jistotou předepsat či nepředepsat antibiotika. Samotný odběr krve není nijak drastický, postačí několik kapek z konečku prstu, ty se ve zkumavce spojí s činidlem a opět se vloží na několik vteřin do přístroje. Poté se zkumavka vyjme a uzavírá kapslí, jež uvolní další činidlo. Vzorek se pak naposledy vloží do přístroje a do sta vteřin má lékař i vy k dispozici výsledek. Podle naměřených hodnot lze s velkou pravděpodobností určit, zda jste oběťmi bakterií či ne. (Od 0 do 8-10 jednotek bývá vše v normě, hodnoty od 10 do 30-35 jednotek naznačují spíše virového původce nemoci. Vyšší hodnoty nasvědčují, že původcem choroby jsou bakterie. Ale pozor, např. kuřáci, těhotné ženy, diabetici, jedinci s vysokoproteinovou dietou, osoby trpící chronickou únavou a depresemi mohou mít běžné hodnoty o něco vyšší než normál. Vysoké hodnoty se také objevují po velmi náročném sportovním výkonu (maratón, apod.).

Celý popsaný testovací proces prakticky nepostřehnete; než sestřička zalepí ranku a prohodí s vámi pár chlácholivých slov, je vše hotovo.

Kde nic není, ani krev se nebere?
Pokud váš lékař přístroj na měření CRP nemá a k tomu ještě obvykle píše recepty na antibiotika hned, jak se zjevíte mezi dveřmi a zakašlete, není v současnosti žádný problém skočit si do nejbližší biochemické laboratoře (tam kam vás obvykle odesílá lékař např. na sedimentaci či jiné vyšetření krve) a nechat si tam krev pomocí diagnostiky CRP vyšetřit a test uhradit přímo. Cena se pohybuje okolo 100 až 150 Kč. Jestliže vás na CRP pošle ošetřující lékař, nebudete hradit nic, většina pojišťoven již test proplácí.
A proč vlastně tolik humbuku kolem několika tablet a kapiček krve? Odpovědnost za svoje zdraví a kondici máte totiž jen a jen ve svých rukách a nevyplácí se ji přenést výhradně na lékaře neboť samozřejmě i lékaři se dělí na dobré a špatné. A bohužel jsou stejně jako každý z nás omylní. A tak není od věci být informovaným pacientem a nedat se zbytečně vyřadit z formy i běžného provozu nadbytečným pojídáním antibiotik nebo naopak otálením s jejich nasazením a zbytečným prodloužením doby nemoci.

Foto: Stockxpert.com