Tune: Titan je příliš těžký....

Názor, který jsme se dozvěděli na návštěvě německého výrobce superlehkých komponentů Tune...

Autor: Jan Němec

Všechno to začalo problémem s váhou, píše se na stránkách značky Tune. A tak děkujeme pane Uli Fahle, že jste nezvolil jinou cestu než tu, kterou jste se nakonec vydal.

Uli Fahl je šestapadesátiletý zakladatel firmy Tune, která se specializuje na výrobu super lehkých komponentů, převážně ze slitiny hliníku, ale také z titanu a karbonu. Letos firma slaví dvacáté narozeniny a Sabine Spitz s předstihem připravila pro Uliho tým vskutku originální dárek: z Pekingu přivezla zlatou medaili, kterou vybojovala s jejich komponenty.

Nemít navigaci, nevím jak bychom v německé vesnici Buggingen nedaleko Offenburgu "Tunaře" hledali. Žádné velké nápisy, žádné honosně vypadající stavby, známé spíše z amerického prostředí. Místo toho, na můj vkus až nehezky žlutý, obyčejný dvoupodlažní dům, před kterým byla vyskládaná hromada naštípaného dřeva. Jediné, co prozrazovalo, že jde o výrobce lehkých cyklistických komponentů, bylo označení na schránce: Tune Alpin und - Rennsporttechnik. Tak jsme tu správně.

První dojem byl zvláštní. Místo nablýskané recepce s luxusní hosteskou nás uvítalo, sice vzorně uklizené, ale skladiště. Také vůně spáleného dřeva v nás vyvolávala spíše dojem z prostředí horské chalupy než "kovoobrábějící" manufaktury. Uvítat nás přišel nejdříve produkt manažer Sebastian a po chvíli také sám majitel, ředitel a mozek firmy Tune Uli Fahl. Kravatu jsem tak nějak již nečekal, ale že přijde v otrhané mikině a džínách s havlovsky krátkými nohavicemi, ze kterých vyčuhovaly bosé nohy, jsem nehádal ani náhodou.

První zvídavé dotazy směřovaly na vytápění továrničky, opravdu tu topíte dřevem? "Co je to za otázku, čím bychom asi tak měli topit?" Nechápavě se na nás díval Uli. "Je to nejlevnější a nejekologičtější. Za rok protopíme jen 600 euro," pokračoval. Což je opravdu hodně málo vezmeme-li v potaz rozlohu domu, kterou jsme odhadli na 600m čtverečních. A co ty bosé nohy? To je také normální? "To už tak normální není, chodím tak od mládí a zvykl jsem si na to. Boty mi teď spíš překáží, chodím tak i po horách," vysvětlil nám Uli, který se každé ráno vydává na čtrnáctikilometrový běh. "Běhám ale v maratonkách, i na kole vozím tretry," tvářil se potutelně. Na svých 56 let vypadá velmi zdravě a vyšvihaně.

Jak jsme se již zmínili, letos Tune slaví dvacet let od svého vzniku. V roce 1989 Uli se svou ženou Giselou jako nadšení horolezci potřebovali snížit váhu svých kol, na kterých se přibližovali k horám. "Připadali jsme si spíš jako mezci, než abychom si vychutnávali přírodu. Odlehčovali jsme co se dalo, krátili jsme si i kartáčky na zuby. Pak jsem rozhodnul, že bude nutné zapracovat na kole," vyprávěl nám Uli zásadní momenty vzniku jeho firmy. Jako první spatřily světlo světa rychloupínáky, tenkrát s neuvěřitelnými 140 gramy. Následovaly titanové osy s originálními ložisky, kliky, náby, představce, sedlové trubky, převodníky až k dnešním 50ti vlastním výrobkům různých velikostí a barev.

Uliho tajný recept je jednoduchý, říká: "Příroda nám ukázala, jak se to dělá." Tvrdí, že nejlepší způsob, jak ušetřit hmotnost jsou náboje a ráfky. "Díky rotující hmotě se zde zřetelně projeví ušetření každého gramu." I proto se Uliho pozornost stále více soustředí na tyto produkty.

Při prohlídce továrničky začínáme v přízemí, kde se krčí reklamační oddělení a sklad hotových komponentů. Uli představuje nové rakouské ráfky Xentis. "Zkoušíme nové věci, chceme se spojit s jednou firmou a mít vlastní produkt. Karbonových ráfků jsme vyzkoušeli už hodně, ale tyhle se nám zdají být nejlepší, je to novinka na příští rok," říká a my si mezitím mlsně prohlížíme naplněné kontejnery s barevnými komponenty.

Přes další chodbu, která opět slouží částečně jako sklad, nás vede do prostor, kde se tvoří. "Nemáme žádný sklad jako takový. Skladujeme kde se dá, všechno je okamžitě po ruce," vysvětluje, když procházíme kolem vyleštěných polotovarů. "Tady komponenty čekají na odvoz do nedalekého provozu, kde dostanou finální povrchovou úpravu, to znamená barvu nebo elox," přidává se i Sebastian.

Dva obrovské CNC stroje vévodí prostoru, ve kterém je nejvíc rušno. Podél zdí opět regály, tentokrát se surovými materiály v podobě trubek nejrůznějších průměrů. Tu hliníková, tu zase karbonová. "Teď zrovna jedna mašina dělá představce a druhá zadní náboje," vede nás Uli k prvnímu stroji. Chlápek co ho ovládá snad musí vlastnit papíry na raketoplán, obrazovka, klávesnice a nespočet ovládacích prvků. V tom aby se čert vyznal. Zřejmě je to jednodušší než si myslíme. "Přesně tak, ručně tu můžeš cokoliv ještě vyladit, ale počítač přesně ví co a jak. Tady naskládáme trubky a můžeme jít klidně spát, stroj si materiál bere sám, vyplivne hotový představec. Jeden trvá asi pět minut."

Týpek zastavuje mašinu a z ní vyndavá polotovar. Pěkný kousek, Uli se ho hned ujímá a pilníkem "vytuní" ostré hranky. "Tady máte na památku," říká Uli běhající naboso mezi hliníkovými šponami. "Ten představec se dělá z jednoho kilogramu materiálu, hotový výrobek bez šroubů a čela představce má 110 gramů," doplňuje další zajímavou informaci. A to už je něco odpadu, že? Proto také dvakrát týdně do Tune zavítá náklaďák a odveze si vytříděný a draze ceněný odpad.

Není potom divu, že nejvyšší řada bikových nábojů s označením Prince (zadní) a Princess (přední) s karbonovou osou a přírubou připraví vaši peněženku o více jak 21.000 Kč. Za to ovšem dostane 293 gramů vytuněných drahokamů.

Barvou nebo eloxem opatřené výrobky, které přijdou zpět, ještě putují do gravírovacího stroječku. "Ten také funguje zcela automaticky, naložíme ho komponenty a vesele se gravíruje. V podstatě na výrobek můžeme napsat cokoli, proto má třeba Sabine Spitz nebo Lene Byberg svoje vlastní - podepsané náby." Hotové komponenty pak mohou jít k zákazníkovi. Po objednávce se zabalí do obyčejného igelitového sáčku "zip-lock" s letáčkem.

Horní patro slouží z poloviny k volnému vyžití zaměstnanců a z poloviny jsou kanceláře. Pingpongový stůl, šipky, kávovar vévodí jedné půlce. "Nemůžeme jen pracovat, musíme se i bavit," tvrdí Uli a už nás vede do kanceláří. Ani tady ale není to, co bych alespoň z poloviny čekal. Luxusní kancelářský nábytek nahrazují originální kusy z antikvariátů, je na nich vidět práce zubů času. Netradiční, ale do Tune se to tak nějak hodí. Zdi zdobí umělecké fotografie s doplňky Tune, fotil je Daniel Geiger, autor kalendáře Cyclopassion.

Uliho pracovní stůl pokrývá vrstva papírů s náčrtky a zřejmě i nějaké nové komponenty. Jakmile jsme se ke stolu přiblížili, hned nás hnal. Jediné, co nám prozradil a ukázal, byly nové rychloupínáky. "Jsou o dvacet gramů lehčí než ty stávající, čímž se dostáváme něco málo přes 30 gramů na pár rychloupínáků. Titan už se nám zdá těžký, tak jsme ho nahradili karbonem," tímto výrokem nás na závěr návštěvy dostal do kolen.

Rozloučení s Ulim a Sebatianem proběhlo zcela v duchu českých tradic, tedy předáním dárků. Za trika Tune nafásli "Tunaři" karton Plzně. Bosé nohy Uliho na zmrzlé dlažbě před továrnou nám potom ještě dlouho nedaly spát a tak se debata na zpátěční cestě točila kolem výroku, že je titan příliš těžký a kolem Uliho bosonohé úchylky. Ale jak se zdá, šperky jako jsou ty z Tune asi nemůže vyrábět někdo zcela konfekční.

Informace o komponentech Tune vám podá výhradní dovozce do České republiky společnost 9395bikes.com

Foto: Jan Němec

Přečteno - 11524x Tagy: tech2009
Zapojte se do diskuze

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #5 Nmx - vloženo: 09.11.2011 v 09:07:21

    great pictures :-) bike store

    odpověz na tento komentář
  2. avatar
    #4 michal - vloženo: 15.03.2009 v 21:53:14

    výborně! - hezký článek, díky.

    odpověz na tento komentář
  3. avatar
    #3 Petr Červený - vloženo: 13.03.2009 v 15:52:16

    životnost - JE to moc pěkné, super, technologické finesky a podobně, jenže životnost je pak slabá. Zvlášť některé náby jsou spíš na koukání. Forbec a sedlovka samosebou vydrží lecos.

    odpověz na tento komentář
  4. avatar
    #2 Karlos the biker - vloženo: 13.03.2009 v 10:44:04

    Bosá noha - To jako chodil bos i venku, tak to je mazec, takovej týpek asi ví co dělá, když šetří i na hmotnosti vlastních bot. Komponenty jsou super, jaký asi budou další cíle, když je titan těžký. :)

    odpověz na tento komentář
  5. avatar
    #1 jimmy - vloženo: 12.03.2009 v 18:13:40

    super clanek!jen tak dal

    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744