Malé zimní zpestření — (dálkové) bruslení

Tento rok se zpočátku poněkud ostýchavá slečna Zima konečně rozhodla ukázat milovníkům zimních sportů své půvaby. Cyklisté nyní naopak své půvaby pečlivě ukrývají pod vrstvy nejrůznějších funkčních materiálů od neoprenu po windstoper a vyráží „mučit“ své tělo nejen na kolo, ale také na běžky či sjezdovky. Ale co tahle oprášit brusle a vyrazit třeba na Lipno, oblečení můžete mít klidně cyklistické, trasa bude sice o něco kratší, než jste na kole zvyklí, ale rozhodně se nezapotíte méně. Na Lipnu si lze naložit několikakilometrový okruh, a pokud vám to bude málo, vezměte s sebou i kolo a vyzkoušejte, jak se jezdí na ledu (více na www.lipensko.org/bezky_brusleni_lipno.php).

Bruslení je „maso“
Bruslení na delší tratě (bez hůlek) samozřejmě nejvíce namáhá a posiluje svaly dolních končetin a hýždě, oproti cyklistice je však o něco více zapojována horní polovina těla, a to především zádové svaly — vzpřimovače páteře a trapézový sval. Intenzita jejich práce se odvíjí od intenzity práce paží. Ve srovnání s cyklistikou logicky aktivujeme větší počet svalových skupin. Kondiční bruslení na delší vzdálenosti (tedy žádné skoky, piruety) nepřetěžuje velké klouby (kolena, kyčle), jak tomu může v některých případech být kupříkladu při běhu; jejich zatížení je ve srovnání s během zhruba o 50 % menší, i když v tomto ohledu má cyklistika jedno z nejlepších hodnocení mezi sporty obecně.

Dálkové bruslení v přírodním terénu lze pak směle zařadit mezi výborné silově-vytrvalostní sporty s převažující aerobní činností, trénujeme při něm jak vytrvalost, tak i sílu, rovnováhu, koordinaci pohybů, jednoduše poměrně velkou škálu motorických schopností. Nicméně ani před jízdou na bruslích, podobně jako před jízdou na kole, nezapomínejme na potřebné zahřátí svalů a poslední tečku za fyzickou aktivitou v podobě strečinku. Co se týče výdeje energie, je na tom bruslení velmi podobně jako běh, samozřejmě, že výdej je úměrný délce trati a intenzitě (rychlosti) výkonu.

Dálkové bruslení v přírodě
Zatímco např. ve Švédsku patří dálkové bruslení takřka mezi národní sporty (a není se čemu, vzhledem k výborným podmínkám pro tento sport, divit), v Čechách je stále v plenkách, i když má už dlouhá léta svou malou hrstku skalních či spíš ledových příznivců, jež zdolávají za příznivých podmínek nejrůznější vodní toky a nádrže a libují si v naprosté nemasovosti tohoto vcelku náročného, a dovolím si říci i poměrně adrenalinového, sportu.

Se Švédskem se v tomto případě rozhodně nelze srovnávat, můžete tam totiž klidně vyrazit na několikadenní „icetrek“a denně ujet desítky (až stovku) kilometrů, abyste večer bivakovali v ubytovně, kterými jsou mnohá rozlehlá severská jezera lemována.

V případě, že se rozhodnete sbalit batůžek a vyrazit na český led, pečlivě vybírejte bezpečné vodní plochy, výborným pomocníkem je v našich končinách naprosto ojedinělá publikace s názvem Na bruslích Českou republikou od kolektivu autorů — Radka Mikuláše, Jana Stodoly a Tomáše Matouška, ve které naleznete nejen tipy na výlety, ale také mnoho praktických rad pro začátečníky i pokročilejší, které vám pomohou dobře a bezpečně si zajezdit.

A co vyzkoušet speciální brusle?
Máte-li vytipovanou již určitou lokalitu, lze samozřejmě vyrazit na normálních bruslích, ale počítejte s tím, že vám v nich bude pravděpodobně, vzhledem k jejich těsnosti, po delší jízdě zima, a nejspíš vás také budou po nějaké době tlačit. Dalším nedostatkem běžných bruslí je, že nože jsou příliš krátké — hůře drží směr a špatně se v nich překonávají případné nerovnosti. Navíc je na opravdu zajímavých „tratích“ občas nutné brusle sundat a nesjízdné místo obejít, což u klasických bruslí vyžaduje zvýšenou námahu, nebo boty na přezutí v batohu. Z těchto důvodů používají dálkoví bruslaři boty na běžky s jakousi připínací bruslí. Ta má délku zhruba 50 cm, k botě je připevněna pomocí vázání, jenž důvěrně známe z běžek (NNN a SNS). A tak vás už asi nepřekvapí ani volná pata! Bruslení je potom zajímavým mixem běhu na lyžích a klasického bruslení, možnosti různých “parádiček a piruetek“, jak je známe z kluzišť a rybníků, jsou ale vzhledem k odlišnosti obutí poněkud omezené. Nicméně bez skrupulí si lze vzít s sebou i hůlky s ostrou špicí.

Jelikož má dálkové bruslení na přírodních vodních plochách, a pro fajnšmekry i na řekách, svá specifika a klade velký důraz na bezpečnost (speciální záchranné hroty na krk, suché věci nepromokavě uložené v batůžku atd.), velmi doporučuji v začátcích příliš neexperimentovat a rozhodně si opatřit výše zmíněnou publikaci. Ukázky naleznete např. na www.dokoran.cz/ukazky/1133791789.pdf.

Foto: Stockxpert.com, Lipensko.org