1000 Miles Adventure 2023

 
Den 1. – Míle odstartovány

Zatímco většina závodníků, která dorazila do Hranic u Aše již v sobotu, ještě načerpávala síly spánkem, organizátoři od časných ranních hodin připravovali vše pro hladký průběh startovního dne. Přesně v 8:00 se znovu otevřely brány registrace. Zpočátku se do hranické sokolovny trousili pouze jednotlivci. Okolo poledního už však byla zaregistrována většina z očekávaných 319 nadšenců tohoto sportu.

Počasí nám od rána přálo. Sluníčko sice svítilo, ale občasné mraky a mírný vítr stlačily teplotu na příjemných 23 stupňů. Zaregistrovaní závodníci postávali venku před sokolovnou a vyměňovali si cenné rady a zkušenosti. Čekaní na onu patnáctou hodinu odpolední, tj. čas startu, závodníkům zpříjemňoval také DJ Pavel Baláž a samozřejmě sortiment místní hospody.

Od časných ranních hodin to nevřelo pouze v sokolovně, ale také na hranickém náměstí. Část organizátorů se sem přesunula v průběhu dopoledne, aby připravila startovní koridor, kterému dominoval nafukovací oblouk, a podpisovou stěnu.

Ve 14 hodin již hranické náměstí zaplnily desítky mílařů, aby si vyslechly poslední pokyny k trase od ředitele závodu Martina Šími a zakladatele a účastníka v jedné osobě Jana Kopky. Téměř třem stům závodníkům dorazil popřát mnoho sil a energie také starosta města Hranice Daniel Mašlár. Nechyběla ani tradiční procedura podpisů účastníků na podpisovou tabuli. Poslední fotky, poslední slova loučení před startem.

Je tu 15. hodina a s výstřelem ze sportovní pistole vyráží přesně 299 závodníků na extrémní trať 13. ročníku 1000 Miles Adventure. Letos se nepovedlo pokořit onu hranici tří set účastníků, i když přihlášených bylo původně celkem 319 lidí. Bohužel vlivem různých zdravotních komplikací se počet nakonec snížil na oněch 299. Ale i to je boží!

První pomyslný kámen ze srdce organizátorů odpadl. Je odstartováno! Závodnici jsou na trati! Teď rychle zabalit a vyrazit na první „cépéčka“. Než jsme ale stihli opustit hranickou sokolovnu, dostala se k nám zpráva o prvním odstoupivším ze závodu. Okolo 21h dorazil zpět na start, a jak jsme se dozvěděli, přecenil své síly, když se vydal do závodu po předchozí týdenní nemoci. Zkrátka Míle jsou Míle a tam se každá drobnost počítá.

A ještě jedna informace závěrem. Je přesně 21:45 a závodník v čele má najeto již neuvěřitelných 111 km.

DEN 2. – Cesta na první CP

Pondělní ráno 3. července se náš tým z Hranic u Aše rozdělil na dvě skupiny, ostatně v tuto chvíli byli už i závodníci rozděleni na skupiny podle toho, zda jedou severní, či jižní trasou. První skupina vyrazila na sever do Jizerských hor a druhá směr jih, na Šumavu. V průběhu cesty zjišťujeme, že závodníci v čele jedou takovým tempem, že budeme muset i my přidat, abychom stihli CP1 připravit včas.

Zastavujeme jenom na doplnění potřebného „proviantu“, který bude na závodníky čekat na CP. Kofola a pivo Bernard (alko i nealko) přijde všem po náročné úvodní etapě určitě vhod. Od štábu kameramanů máme informaci, že první skupina závodníků vůbec nespala. Jede tedy už bezmála 24 hodin na jeden zátah. Alespoň malý odpočinek a posilnění bude nutné!

Zázemí v Jizerských horách nám tvoří malý srub u jezera, který se za dvě hodiny proměnil v plnohodnotné „cépéčko“. Stany k odpočinku pro závodníky, sezení, propagační bannery nesmějí chybět! Vládne tu příjemná atmosféra mísící se s očekáváním prvních závodníků. V průběhu večera dorazil také štáb kameramanů, od kterých se dozvídáme informace přímo z trati. Mimo jiné také lehce humornou příhodu o desinfekci zadních partií jednoho závodníka v potoce… no ono zkusme si jet celý den na kole v extrémním terénu. Věřte, že pokud nic, tak pro zadní partie vašeho těla to opravdu není nic příjemného. Fyzické vypětí hlásí nejen závodníci, ale také na organizačním týmu je znát, že první dny závodu „než si všechno sedne“ jsou velmi náročné.

To, že Míle nejsou jen tak nějaký závod, potvrzují také SMS hlášení od závodníků. Z nich se dozvídáme o odstoupení dalších tří mílařů kvůli zdravotním problémům. Zlomený prst, bolavá záda a přecenění sil jim nedovolily v závodu nadále pokračovat. Nicméně přesuňme se zpátky do čela. Ve 23:38 s obdivem tleskáme prvnímu závodníkovi, který po 32 hodinách od startu zdolal 470 km extrémního terénu, 8 950 m převýšení a dorazil na CP1. Náš obdiv ještě zvýšil časový plán, který měl závodník připevněný na kole. Podle něho měl dorazit do Jizerských hor až následující den brzo ráno. Podařilo se mu tedy předběhnout svůj „plán“ o skoro 6 hodin. Neuvěřitelné! Na otázku; jak je to možné, jsme dostali jednoduchou odpověď „Je super počasí, takže jet na kole je radost!“. V podobném duchu se nesla rozprava také s dalšími třemi závodníky, kteří na CP1 dorazili pár minut po půlnoci.

Všichni se po posilnění odebrali ke spánku, protože ač se to nezdá, jsou poslední kilometry z Hrádku nad Nisou k „cépéčku“ velmi náročné a berou hodně sil. Podle plánu naspali první závodníci asi 5 hodin, během kterých dobily své trackery a potřebnou techniku. Obsluha CP pak vyřešila drobné technické problémy na kolech způsobené cestou v terénu. Ještě před svítáním vyrazili opět na trasu.

Další závodníci by podle systému měli na CP1 dorazit až ráno. O jejich dojmech se tedy dozvíte až zítra. Zatím ještě jedna důležitá informace na závěr. Naše reporty nemusíte pouze číst, ale můžete je také sledovat na našem Youtube kanále a samozřejmě našich sociálních sítích.

Ještě náš nesleduješ? Tak to rychle naprav a nech se pohltit světem mílařů.

Váš severní tým.

DEN 3. – CP1 jedou naplno

Začínáme třetí den závodu 1000 Miles Adventure. CP1 v Jizerských horách i na Šumavě se probouzí do poklidného rána, i když na severu je o dost rušněji než na jihu. Zatímco na severní CP1 registrují v průběhu dne už desítky závodníků, na jihu jsou to zatím jednotlivci. Místnímu osazenstvu „cépéčka“ to ale nevadí. Zábavu jim obstarává hromada kolem rostoucích jahod a také chřástal. Kdyby někdo nevěděl, jedná se chráněného polního ptáka, který má „lehce“ pronikavější hlas, než bychom si přáli, a hlavně v noci to není úplně příjemné… díky hnízdění chřástala nemohou být ani posekány louky v okolí CP, což především pro alergiky není úplně ideální. No chřástal je chřástal a tomu se musí ustoupit :D

Méně humorný je příběh prvního závodníka Jakuba Stejskala, který dorazil na jižní CP1 s krásným časem v brzkých ranních hodinách. Při příjezdu si stěžoval na bolest ruky. Organizační tým ho ošetřil, ale i přesto bolest neustala, musel navštívit nemocnici a na nakonec ze závodu odstupuje. Je to velká škoda, ale co se dá dělat. Odstoupit ze zdravotních důvodů musel také další účastník v čele jižní trasy. Pořadí je tedy velmi proměnlivé a kdo ví, jak se vyvine v následujících hodinách.

Těší nás nadšení závodníků jedoucích severní trasu ze zdolání tzv. Nord Cupu. Ze severního CP1 máme hlášeno, že účastníci sem dojíždí sice vyčerpaní, ale nadšení a odhodlaní k další cestě vedoucí až na nejvýchodnější bod Slovenska. Na druhou stranu máme hlášené i první výtky od závodníků. Vedoucí skupinky jsou rozladěny, že cestu lemují nějaká „cépéčka“, na kterých musejí zastavovat a dobíjet trackery. Nejraději by v tak krásném počasí jeli naplno bez jakékoli zastávky… začínáme se malinko obávat o jejich duševní zdraví :D

Díky nevídané rychlosti závodníků v čele závodu, která je zapříčiněna nejen hezkým a stabilním počasím, ale také nasbíranými zkušenostmi z předešlých let, se musel už dnes přesunout hlavní štáb na CP2 do Františkova. Přesun hlavního štábu z Jizerských hor urychlily také problémy s připojením k internetu, bez něhož nelze závodníky plnohodnotně sledovat. Snad k nám bude signál ve Františkově přívětivější!

Na závěr dnešního reportu bychom se s vámi chtěli podělit o dva příběhy. Protože Míle nejsou jenom o tom, kdo vyhraje, ale také o příbězích, které píše sám život.

O první příběh se s námi podělili dva závodníci ze severní trasy. Na louce nad Albertami se setkali s malým klukem, který si smutně kráčel cestou. Závodníci se s ním dali ho řeči a zjistili, že se ztratil rodičům. S pomocí horské služby, kterou závodníci zavolali, se podařilo chlapce v pořádku předat zpět rodičům.

Druhý příběh je vlastně taková detektivka. Tentokrát se musíme přesunout na jih, konkrétně do Železné Rudy, kde se jeden ze závodníků zastavil v místní zastavárně, aby si pořídil nový telefon, protože svůj původní po cestě rozbil. Záhy se ovšem zjistilo, že je zakoupený telefon kradený. Původní majitelka ho prostřednictvím GPS zaměřila a vydala se do Železné Rudy. Zde se potkala s dalšími našimi závodníky, kteří ji navedli na stopu „nového majitele“ telefonu. Jak pátrání dopadne? Dozvíte se zase zítra.

DEN 4. – UŽ V TOM ZASE LÍTÁME…

Říká se, že čtvrtý/pátý den bývá krizový… už jsme si zvykli, že na Mílích je všechno jinak, a proto si troufáme říci, že ani toto nepsané pravidlo neplatí. Nebo alespoň určitě neplatí u závodníků na čele severní i jižní trasy. Na severní CP2 Františkov se musel hlavní štáb přesunout už o den dříve oproti plánu, protože první závodníci se nebezpečně blížili do Jeseníků. Stavění CP2 nám trošku komplikovaly dešťové přeháňky, které se střídaly se sluncem. Možná i to závodníky nakonec alespoň trošku zbrzdilo a první dorazil do Františkova okolo 17h odpoledne. První otázka byla jasná; co déšť? Podle zabláceného kola, sportovních dresů i obličeje závodníků nám bylo jasné, že se s ním po cestě museli poprat. Odpověď? Trať sice rozmokla, ale alespoň je to konečně pořádná zábava… co k tomu dodat. Ještěže mají ve Františkově k dispozici pračku i se sušičkou :D

V Jeseníkách čekalo na některé závodníky také překvapení v podobně jejich rodiny, která je přijela na CP podpořit. Jak nám později při rozhovoru vypověděli; přijeli své závodníky podpořit hlavně psychicky a také je chtěli vidět, protože se jim v průběhu závodu neozývají a mohou je akorát sledovat skrz Onisystém. Návštěva rodin závodníků potěšila všechny, protože s nimi přijely i výborné domácí koláče a melouny. Snad dorazí i na další „cépéčka“ :D

Ne všichni ovšem uhání trasou závodu bez větších problémů tak jako jeho čelo. Z SMS zpráv víme, že vyčerpání je u mnohých už hodně znatelné. Hlášené máme hlavně bolavé nohy, záda, hlad, a když k tomu přidáme psychický nápor, je jasné, že někteří to neustojí. Závodníků, kteří odstoupí, každý den přibývá. Uvidíme, jak to půjde dále.

Teď se pojďme přesunout na jižní trasu, konkrétně na CP1 Šumava. První závodníci vyrazili za rozbřesku, těsně před 4. hodinou, další jen pár hodin poté. V průběhu dne pak přijížděli závodníci v pravidelných intervalech, celkem 24 kolařů a také první žena, první koloběžkář a hlavně PRVNÍ chodec. Ten se zastavil jen na chvilku, občerstvil hrdlo i nohy (v kýblu) a šel zvesela dál, vyprovozen hudbou a zpěvem jako všichni. Uvítací píseň „Tak v tom zase lítáme…“ se setkává s velkým úspěchem u závodníků, kterým zpříjemňuje závěrečných pár metrů do cíle CP1. Jistě ji už mají všichni vrytou do hluboké paměti, zejména pak dobrovolníci :D

Počasí je stále příznivé. Po většinu dne zatím bez deště, i když v noci se má něco přihnat.

Navečer už plápolá oheň, který jako maják na kopci slibuje odpočinek a pohodu těm, kteří dorazí již po setmění. Těch bude dnes patrně ještě docela hodně.

No a jak vlastně dopadl ten detektivní příběh s telefonem? Objasnil nám to Sherlock Veselý, který nejen že záhadu vyřešil, ale de fakto patrně nechtěně způsobil. V restauraci Na Rovině ho oslovila vyvoněná, hezky oděná majitelka telefonu, která se ho zeptala, jaký má telefon. Sama prý pomocí nového telefonu přesně sleduje trasu kradeného telefonu. Podle trasy padlo podezření, že si ho přivlastnil nějaký cyklista. Podezřelý cyklista se ovšem pohyboval velmi rychle, a proto Sherlocka napadlo, že pachatel asi jede na elektrokole. Jaké pak bylo jeho překvapení, když se v hlubokém šumavském lese ze zatáčky v protisměru vyřítil muž právě na elektrokole, bez helmy, v teplákách a se zlatými brýlemi Dolce & Gabbana. Prý jel tak rychle, že detektiv nestačil ani slovo utrousit, natož ho chytit. Zbytek případu už je nutno přenechat bezpečnostním složkám, kteří ovšem nebyli v inkriminované chvíli na pracovišti.

 
Více informací najdete zde: www.1000miles.cz