Africký den s Jaroslavem Kulhavým

Nevyužít příležitosti strávit den s nejlepším českým bikerem v okolí Stellenbosche by byl po čertech hřích. Vloni jsme tady v Jihoafrické republice měli možnost prožít pár dnů s týmem Scott Sram, což byl rovněž velký zážitek. Tohle ale bylo jiné, přeci jen osobnější.

Jára, který se plně věnuje přípravě na osmidenní Cape Epic, dal zapomenout neuspokojivému výsledku ze sobotního závodu Světového poháru XCO ve Stellenboschi. "Bylo to lepší, než na co jsem se cítil před začátkem závodu,” oznámil po závodě, do kterého šel s vědomím, že na olympijské cross country nemá ještě v tuto chvíli vyladěno. Přesto dojel z českých borců nejlépe na 29. příčce.

V neděli si dal svižnější trénink a na včerejší den si naplánoval volnější vyjížďku. Budíček na 7:30, lehká snídaně a strečing, takové je ráno českého šampiona. Už v 10 hodin jsme měli s Járou a jeho dvěma věrnýma kámošema - fotografem Michalem Červeným a fyzioterapeutem Petrem Vláškem - sraz u vstupnu do přírodní rezervace Jonkershoek. Nádherný horský masiv s otevřeným údolím nabízí několik desítek kilometrů bikových trailů, kam měli pánové namířeno. 

Michal Červený, Jaroslav Kulhavý a Petr Vlášek

“Nene, oni mají zavřeno?” hlásil Jára, když přijížděl k bráně. “Ne, rezervace je otevřená, jen v kavárně mají bohužel jen pondělky jak na potvoru zavřeno,” odpověděl jsem, protože u espressa jsme chtěli začít náš den. Ano, Jára se řadí mezi ty cyklisty, kteří vyhledávají dobrý šálek kávy. No nedá se nic dělat, Jára měl v plánu max. 2 hodiny volnějším tempem na kole, a tak kluci začali hned plánovat, který trail vyzkouší a kde bych je teoreticky mohl potkat a udělat alespoň jednu fotku. Rozumějte, já jsem tam byl autem, což mělo dva důvody: za prvé bych si to s nima na kole asi vůbec neužil, mám letos cca 150 km v sedle, a za druhé jsem neměl k dispozici kolo :-)

Petr Vlášek, dvorní fyzioterapeut Jaroslava Kulhavého

Nakonec se nám podařilo v jednom místě se potkat a nastřílet alespoň 5 fotek. A co traily? “Hezký výhledy, ale já myslím, že u nás jsou lepší,” okomentoval krátce Jára a už přemýšlel nad kávou. “Ride In?” nabízíme jednohlasně s Michalem malou, ale věhlasnou kavárničku po cestě zpět do Stellenbosche. “Cajk”.

V kavárně jsem nejdříve vyrazil hrnek z ruky Albanu Lakatovi, o kus dál u stolu seděli borci z BMC. Asi dobrej podnik. “On to tady provozuje kluk, kterej dřív dělal maséra v Garminu, teď tu každoročně bydlí celej Canyon," podal na vysvětlenou Míša.

V útulném prostředí, kde na vás z každého detailu dýchalo něco z cyklistiky, jsme si poručili kávy a cyklisti i něco sladkého na zub. Jára neustále sázel historky a vtípky. "Já měl kluci průměr tepů 130, co vy?" smál se Jára po své volnější vyjížďce a Míša po prostudování údajů z Garminu prohlásil. "Já jel na 93 %"

Jára už vyzkoušel nový dres, ve kterém pojedou s Howardem Grottsem Cape Epic

Zpátky na hotel uprostřed Stellenbosche, oběd - hodně zeleniny. A nezbytný odpočinek. Ale ne nijak dlouhý, následovala totiž lehká fáze cvičení a posilování a už v půl čtvrté jsme byli nastoupeni u auta. Čekal nás výlet na pláž. Jára se chtěl koupat.

Rozhodnutí padlo na surfařské městečko Muizenberg, které proslavily barevné převlékací kabinky. Čtyři chlapi namačkaní v nejprodávanějším českém voze Hyundai i20. Raději bez zapnuté klimatizace. “No trošku mě škrábe v krku…” hlásil Jára. Pak jsme projeli největším slumem u Cape Townu. “Myslíš, že bych to tady dal skz na zlatým Epicu?” nebo “Michale, my ti zastavíme a běž to vyfotit…” dával Jára vtípky k dobru.

V Muizenbergu padlo definitivní rozhodnutí, že se do vody nejde. Dost foukal vítr a oceán byl studený. “Odhaduju to na 17 stupňů, tam nejdu, to by nedopadlo dobře,” zklamaně říkal Jára stojíc po kolena ve vodě. Koupání jsme tak vyměnili za špacír podél podél pláže, Jára sem tam sebral nějakou škebli, sem tam udělal nějakou fotku. Stejně jako my. Rozruch nastal u tabule informující o posledním výskytu žraloků na pláži. 12.3. v 10:45. Takže dnes dopoledne. Na stožáru vlála černá vlajka s vyobrazeným dravcem. “Docela odvážlivci ti lidi ve vodě, že?” komentoval Jára slušný počet surfařů mezi vlnami.

Míša, Jára a Vláša na surfařské pláži Muizenberg

Večeře. Chvíli jsme museli hledat místo, kde se usadíme, protože Jára měl jasnou představu o tom, co by si dal a námi chtěný burger či fish&chips ho nenadchlo. Těstoviny a salát. Nakonec jsme uspěli a kromě toho, že nás dvakrát přesouvali od stolu ke stolu, to bylo parádní. Bylo zajímavé sledovat, jak se Jára v jídle hlídá! Takže kdybyste někdy zavítali do Muizenbergu, rozhodně si dopřejte dobré kuchyně v restauraci Primi.

Járova šichta se pomalu chýlila ke konci. Zbývala už jen masáž. O Járovo tělo se po této stránce už několik let stará Petr Vlášek. Jeho kamarád z dětství. “Chodili jsme spolu už do školky a do školy, známe se fakt dlouho. Pak jsem ho seznámil s jeho ženou :-)))” smál se Jára. Vlášovi, jak se masérovi přezdívá, ale ztuhnul úsměv na tváři. “Ty vole my máme dneska výročí 2 roky….” Což spustilo další vlnu fórů. “Nejzajímavější na tom je, že si vzal Kulhavou. Ale ta nemá s naší rodinou vůbec nic společnýho….” prozradil Jára, který od zítřka bude pomalu ladit tréninky i se svým parťákem Howardem Grottsem a zítra také oba nastoupí na závod ChampionsRace zdejším slumem. A Cape Epic se blíží, startuje už za 5 dnů.

Více fotografií