Atlas Attack aneb Gaspiho přejezd marockého pohoří

Stačí mít nápad, sbalit si věci a vyrazit. Ano, chce to být malinko dobrodružnější povahy, ale tu já tak nějak mám. Mrkněte na to, jak jsme si užili bikepacking v Maroku...

Autor: Richard Gasperotti
Foto: Miloš Štáfek
Atlas Attack aneb Gaspiho přejezd marockého pohoří


To je tak, když se jednoho dne probudíte a řeknete si - co asi dělá kámoš Pierre - Alain z Marakéše? Je pravda, že na poslední výlet do Maroka nemám zrovna super vzpomínky, protože jsem si odvezl pětinásobnou frakturu kotníku a nártu, ale už jsou to čtyři roky a Atlas je obrovské a krásné pohoří, které na mě působí jako magnet a už mě zase přitahuje, tentokrát s novou myšlenkou: co takhle skloubit bikepacking a freeriding při přejezdu Atlasu?

Na kole se dostanete do míst, kam auto nemá šanci docuknout, a objevíte novou dimenzi čistokrevného freeridingu v místech, kde před vámi ještě nikdo nikdy nejel. Ještě ten den kontaktuji Pierra, jestli je vůbec v Maroku a má čas.

Pierre - Alain Renfer je 57letý biker ze Švýcarska, který už víc jak třicet let pracuje jako profesionální průvodce. V Maroku funguje od roku 1992 a je vlastně průkopník, který zemi představil jako jednu z nejlepších destinací pro MTB. V současné době se zaměřuje především na e-bikové túry. Protože má neskutečnou fyzičku, přijal mou výzvu a stal se mým sparingpartnerem na přejezd Atlasu v plné polní. Díky tomu měl možnost zavzpomínat na staré časy, kdy působil ve švýcarské armádní jednotce na kolech.

Gaspi s kamarádem Pierrem-Alainem Renferem procestoval pohoří Atlas na kolech v plné polní. 16 let dělí Gaspiho a Pierra, tahouna, jenž Maroko zná jak svoje boty, ale na jižní straně nebyl už skoro 5 let...

Tohle všechno se mi musí vejít na kolo a na záda... uff,  bude to maso. Spacák do minus 17° C se do podsedlové brašny pěchuje fakt těžce. Trail bike Mondraker Foxy si bude připadat jak místní ověšená tažná mula...

Kasbach je název pro místní stavby připomínající hrad. Právě zde odpočívaly karavany putující z pouště. Jižní strana Atlasu je jimi poseta, avšak do některých se zakousl zub času a jsou z nich jen hliněná torza...

Každý den v úmorném horku, větru na otevřených pláních s vidinou nějaké vesnice, vody a jídla nás třeba hnala okolo tohoto monumentu hned dvakrát. Nakonec jsme zde i přenocovali...

Zastávka na porci místního jídla ‘tajine’ (tažín). Je to dokonalost. Ale nohy začínají tuhnout zimou a pot na zádech studit, takže jen rychle hodíme něco za žebro a frčíme dál. Nemáme čas vykecávat se s lokálama v kožichách...

Království marocké je pyšné na svého krále a svou vlajku, která vlaje skoro všude...

Na druhé straně se před námi otevřelo neuvěřitelné freeridové hřiště, vysoké kopce se zdály být bez větších kamenů a Pierre už tušil, že bude mít na chvíli pauzu. Já shodil brašny, nazul chrániče, nasadil velkou helmu a šel do stěny. Tohle mě baví pořád nejvíc - najít si panenský kopec, cestou nahoru ho očmuchat a dát ho dolů jednou ostrou jízdou. Real freeride!

Kdyby nám už docházelo sušené maso a chytali jsme křeče do svalů, tak si můžem líznout bílých solných fleků ve stěně - nikdo ale neví, jestli si tam před tím necvrnkla nějaká koza terénovka, takže se řídíme základním eskymáckých pravidlem “Nejez žlutý sníh!” a míříme na pivo do vesnice...

Ze sněhu zas hup do pouště. Maroko je země kontrastů barev od černé až po bílou. Vysoké kamenité hory se v dalším údolí promění v rudě zbarvenou poušť připomínající Utah. Tady se dá najít snad každý kousek světa...

Moje kolo Mondraker Foxy Carbon má normálně 14 kg a s plnou se ručička váhy zastavila až u 25 kg. A to nepočítám batohy na zádech. Pocit ovládání jak na motorce Honda Goldwing ;)

Vyřízenej, nedostatek spánku, dehydratace, přehřátí - ale atakoval jsem Atlas! #attackatlas

 

Je na nás přichystaný a těší se. Domlouvám kameramana Martyho a fotografa Miloše, kteří nás budou se svou těžkou technikou doprovázet na elektrokolech. I tak se budou muset trochu kousnout.

Po několika mezinárodních freeride kempech, simpleshow na závodech WTCC cars a media tripech s filmováním je to již má sedmá návštěva Maroka, takže vím, do čeho jdu, ale na jižní stranu Atlasu jsem se ještě nepodíval. Předpověď je příznivá, i když na vrcholcích přes 2 000 m vysokých hor napadalo nejvíc sněhu za poslední roky a otevřeny jsou jen hlavní tahy, jako je silnice na průsmyk Tichka.

Marakéš se strašně rychle mění v moderní město, místní kulturu bude v budoucnu připomínat snad je centrální Medina s historickým nádechem. Náš přejezd Atlasu přes opuštěné vesničky mimo hlavní tahy naší cestě dodalo nádech opravdového dobrodružství.

Posuďte sami, třeba se tam také rádi vydáte.

Přečteno - 4955x Tagy: maroko gaspi bike cestování bikepacking
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. OstatníNovojičínsko otevřelo nový bikový areál Cow Trail
    Novojičínsko otevřelo nový bikový areál Cow Trail
  2. Ostatní závodyBikepackingový závod Okolo republiky 2021 v protisměru a s trasami 1500 a 950 km
    Bikepackingový závod Okolo republiky 2021 v protisměru a s trasami 1500 a 950 km
  3. OstatníGaspi: Stoneman Taurista krásy hor ve vlastní šťávě
    Gaspi: Stoneman Taurista krásy hor ve vlastní šťávě
  4. OstatníMercedes Benz Bike Camp Schladming 2020
    Mercedes Benz Bike Camp Schladming 2020
  5. OstatníBike Tour 2020: Tanvaldský Špičák – flowtraily pro celou rodinu
    Bike Tour 2020:  Tanvaldský Špičák – flowtraily pro celou rodinu
  6. OstatníBike Tour 2020: St. Anton – malebná zákoutí v údolích a horské výšlapy
    Bike Tour 2020: St. Anton – malebná zákoutí v údolích a horské výšlapy

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.

redakční systém | ISSN 1803-5744