Author 50 Bezděz – Václav Ježek zvítězil podruhé

Přesun ze třetí červnové soboty na předposlední květnovou neděli mu viditelně prospěl. Na start pátého ročníku se postavilo přes 600 závodnic a závodníků, což značilo nárůst o více než 200 lidí ve srovnání s loňskem.

Padesátka odehrávající se v okolí královského hradu Bezděz je takovou mladší a menší sestřičkou dubnového Českého ráje. Oba závody pořádají stejní organizátoři. Oproti předchozím rokům se však formálně změnila pořadatelská firma. Tedy místo Murdych s.r.o. je to nyní Klouček s.r.o. Neznamená to však nic jiného než předávání štafety, přestože vzájemná spolupráce pokračuje dál. O dnes již bývalém dlouholetém trenéru cyklokrosového nároďáku Petru Kloučkovi toho už bylo napsáno hodně, k Jiřímu Murdychovi se váže jedna zajímavost. Stal se vůbec prvním vítězem Československého poháru v cyklokrosu, a sice v sezoně 1969/70. I on později působil jako reprezentační trenér. Inu Mladoboleslavsko je cyklokrosu zaslíbené. Vždyť i vítězný Václav Ježek patřil svého času jedné z největších krosových stájí světa - Author Praha (spolu s Pospíšilem, Dlaskem, Trunschkou a Bínou). Kde ty loňské sněhy jsou…

Jak tedy Author 50 Bezděz vůbec vznikl, vysvětlil Petr Klouček:
„Tehdejší starosta pan Kuřátko a parta kolem pánů Palounka a Blechy se přijeli podívat na Author 50 Český ráj. Hodně se jim to líbilo a chtěli, abychom podobný závod uspořádali také u nich. Český ráj je samozřejmě větší akce, ale mně a většině lidí z našeho týmu se více líbí tady. Kvůli přírodě, zázemí i zabezpečení závodu. Není tu tolik silnic a aut na trati. Český ráj se rozprostírá přes tři kraje, tři okresy, takže těch povolení je třeba vyřídit podstatně více. Tady je to všechno majetek Vojenských lesů a statků, dále je třeba jednat už jen s CHKO a ochranáři. A ta komunikace probíhá dnes už dobře. My jen podáme žádosti a oni si to mezi sebou vyřídí.“

Paní starostka Věra Ambrožová dodává: „Já jsem velmi ráda, že tady ten Bezděz žije a takové věci se tu dějí. Mám radost, že se k nám lidi v tak hojném počtu vracejí. Organizátoři mají naší plnou podporu. Kromě cyklozávodu se tu koná ještě letní kulturní festival České hrady.cz 2010, letos 6. a 7. srpna. Všichni jsou srdečně zváni.“

Závodu přálo i počasí. Den předem sice lilo jako z konve, nedělní ráno bylo ještě pošmourné, ale po poledni se vyjasnilo a sluníčko ukázalo po dlouhé době svou sílu. Ustálená trasa s převýšením 465 metrů není obvykle nikterak náročná, ovšem vydatný déšť ji dosti poznamenal. „Připadá mi to tu jako na posledním svěťáku v Zolderu – samý písek a voda,“ charakterizoval cyklokrosový reprezentant Ondřej Bambula padesátikilometrový okruh vedoucí chráněným územím Dokeské pískovce a mokřady, kolem dominanty královského hradu Bezděz, Břehyňského rybníka, vrcholu Velká Buková a Králova stolce. Jarda Malý, majitel firmy Lawi a sám nadšený biker, ho doplnil: „Obvykle se tu dá krásně švihat. Bylo to těžší, než jsem myslel, strašně hodně bahna.“

Start proběhl na louce pod hradem v 11:00 a po zhruba hodině a půl se v cíli na stejném místě jako první objevil Václav Ježek (Alpine Pro – Author Team). Ten, stejně jako Petr Klouček, bydlí v nedalekých Čejeticích u Mladé Boleslavi. Závod zhodnotil takto: „Průběh závodu je každý rok víceméně stejný. Trať vede většinou po rovině. Hned po startu se v prvním kopci vytvoří skupinka a ta vydrží pohromadě až do cíle. Bínič (Martin Bína;pozn.red.) píchnul asi po sedmi kilometrech, takže jsme pokračovali už jen ve třech – s týmovým kolegou Honzou Strožem a Bambecem. Střídali jsme se pravidelně a čekalo se na poslední kopec. Ten taky rozhodl. Asi dva tři kiláky před cílem jsem nastoupil a dojeli jsme po jednom. Týmová spolupráce nebyla, na takovémto závodě nemá cenu hrát nějaké habaďúry. Každý ví, že na závěr čeká stoupání, které je spravedlivé a je těžké i pro nás. Účastnil jsem se podruhé. Přede dvěma lety jsem vyhrál, vloni jsem nestartoval. Znalost prostředí tady podstatnou roli nehrála. Samozřejmě to tu znám, trénuju tady. Pocitově to možná pomohlo, protože se jede takříkajíc ve svým. Trať mi nějak náročná nepřipadá, obtížnou ji dělaly louže, člověk nikdy nevěděl, jak je to hluboké.“

Druhý Ondřej Bambula (CT Budvar Tábor) přidává svůj pohled na věc: „Hned po startu nám v kopci ke hradu odjeli Ježa se Strožem. Bínič potom na špici mistrně projel ten technický blátivý úsek a my si je dojeli. Ani nevím kudy, ale povedlo se. Když Bínič skončil kvůli defektu, tak mi oba chvíli zkoušeli nastoupit a já musel zahájit defenzivní taktiku. Potom jsme ale spolupracovali. V závěru Strožíkovi seklo a tak jsme si to rozdali s Vencou mezi sebou. Bohužel jsem zaváhal v jednom písčitém úseku na začátku táhlého stoupání asi tři kilometry před cílem, chytil jsem pár metrů a už se mi nepodařilo ho docvaknout. No a ten úplný závěr si jel každý tak, aby ho vůbec dojel.“

Největší drama však předvedly ženy. Do cílové rovinky se jako první doslova vydrápala Michaela Procházková (Mladá Boleslav), ovšem těsně následovaná Janou Martínkovou (Cyklotrenink.com), která ze sebe taktéž ždímala poslední zbytky sil. „Do pr*ele,“ byla první slova poté, co se po projetí cílem tato jinak křehká dáma poroučela vysílená k zemi, aby posléze svou myšlenku dokončila: „Dva závody ve dvou dnech už nikdy v životě nejedu. Do toho kopce jsem musela tlačit. Celou dobu jsem jela vepředu sama, ale v závěru mě Jana skoro sjela.“

Author 50 Bezděz byl třetí zastávkou série Author Maraton Tour, de facto největšího seriálu závodů horských kol v České republice. Ten neboduje v pořadí z hlediska výše marketingových výdajů, ovšem podle počtu účastníků ano. Authorácká karavanu se teď přesouvá na jih. Bikery čeká v sobotu 29. května opravdový král – Král Šumavy.

P.S.: Autor těchto řádek chtěl původně psát svou reportáž z pohledu účastníka. To by ovšem nesměl pár dní předtím navštívit svého ortopeda, který mu aktivní sport na delší dobu zakázal. Z dosud mladické nerozvážnosti jsem závod strávil v SUV 4x4 pořadatele Petra Kloučka, který působil v roli předvoje. Z dob, kdy jsem jako reportér a fotograf doprovázel cyklokrosovou reprezentaci na závody do Belgie vím, co to znamená dívat se na místě spolujezdce při rychlostech kolem 220 km/h smrti zpříma do očí. Po sobotním alkoholickém opojení následkem vítězství českých hokejistů nad Švédskem jsem však asi ztratil paměť a tak trochu i pud sebezáchovy. Vůbec nechápu, jak jsme bez újmy přežili rallye mezi stromy v permanentním smyku všech čtyř kol. Přestože ateista, v duchu jsem se po celou dobu modlil, a uměl jsem to! Pro příští rok tak mám obrovskou motivaci dát si kolena do pořádku a raději se projet kolem Bezdězu na biku. I kdyby měly z oblohy padat trakaře.

Více na: www.50bezdez.cz

Text a foto: Martin Bali-Jenčík