Author 50 Český ráj

V sobotu 22.4.2006 se v Českém Ráji konalo jedno z prvních jarních maratónských protažení. Na místo startu, Branžež - kemp Peklo, jsem dorazila v osm hodin. Již na parkovišti jsem málem zajela partu nadšenců, která se důkladně a poctivě, avšak 3 hodiny před startem, rozjížděla! Prezentace běžela na plné obrátky, závodníci se postupně trousili ze všech stran a při pohledu na nebe bylo jasné, že krásný a teplý jarní den je před námi!

Závodníci vyrazili na poměrně nenáročnou padesátikilometrovou trať chráněnou oblastí Českého Ráje v 11 hodin. Sluníčko už příjemně hřálo na nebi ani mráček. Tisícihlavý dav se dal do pohybu! Projíždělo se pod hradem Kost, kulisou po celou dobu závodu byla osamoceným závodníkům i skupinkám zřícenina Trosky a po náročném výjezdu zámek Hrubá Skála rozjásal srdce snad každého unaveného bikera. Velice brzy, již někde kolem 5 kilometru, se od pelotonu odpoutal Jan Hruška (3 Molinos Resort), při jízdě pod Hradem Kost měl už několikavteřinový náskok, který postupně navýšil na konečné 3 minuty a 38 vteřin v cíli. Překonal také dosud platný rekord trati a zvítězil v čase 1 hodina 22 minut a 8 vteřin! O dalších na stupních vítězů rozhodoval závěrečný spurt skupinky pěti jezdců. Ten "překvapivě" vyhrál Jan Svorada (Grisoft XCR) před prvním z bikerů specialistů Martinem Horákem (Rock Machine - Cyklomax MTB) a týmovým kolegou Honzou Jobánkem (Grisoft XCR). Deset minut po vítězi mužské kategorie dorazila do cíle také nejrychlejší žena závodu Alena Dymlová (Giant).

Na všechny závodníky čekalo v cíli příjemné prostředí stinného kempu s občerstvením, velmi dobrým zázemím, hudbou a doprovodným programem! Snad jediným kazem na celé této poklidné a pořadateli velice dobře zvládnuté akci byla situace ohledně vyhlášení respektive zaznamenání výsledků. Věta komentátora týkající se měřícího zařízení "ono to spadlo" opravena na "ono jim to spadlo" a "běžte se přihlásit, jestli víte jak jste dojeli" mi přišla opravdu neuvěřitelná! Nevěřila jsem, že studování záběrů z cílové kamery se neprotáhne na několik dalších desítek minut a tak pár minut před čtvrtou hodinou usedám i já na kolo, a nechávám maratónské dění za svými zády. Cestou se mi honí myšlenky o závodnících.

Většina přijela překonat sama sebe, někteří přijeli zlepšit svůj loňský čas a pár nejlepších přijelo bojovat o příčky nejvyšší. Každý za těch padesát kilometrů našel svého soupeře! Věřím, že za rok většina spokojených závodníků opět na Branžež dorazí, protáhne a prohřeje po zimě svá těla!