Mitas 4 Islands podruhé: #1 Legrace na úvod

Nakonec přeci jen jedeme. Necelé dva týdny před začátkem pětidenního etapáku se to upeklo. Nebudeme sice mít komfortní spaní v lodi, která tě hezky doveze na start etapy, místo toho si budeme muset všechno hledat a vymýšlet sami. Na druhou stranu nám to dává určitou nezávislost.

S Petrem Velíškem, jehož jsem poznal vloni na Masivu, kde jakožto solitér (v první etapě se mu parťák skoro zmrzačil) proháněl nejen nás, ale i o něco silnější týmy, se plánovalo docela snadno. Tedy snadno, počet možností variant přesunů mezi 4 ostrovy a ubytování na nich roste množinou ovlivněnou faktory, jako je počasí, možnost se dobře vyspat, dojezdová vzdálenost na kole atd.

To jsme my: Kuba a Petr
 

Volíme variantu, kdy tři dny zůstaneme v jednom domečku poblíž přístavu, dvě etapy vedoucí po ostrově Krk snad nějak zvládneme s pomocí auta. Na Rab nám hezky jede trajekt, a co se bude dít v dalších dnech, rozhodne nějaký ze zmiňovaných faktorů. Spát máme dvě noci v letovisku Mali Lošinj.

Tato nutnost si vytvořit ucelený přehled o lokalitě mi přinesla několik překvapivých poznatků. Dozvěděl jsem se, kde leží třeba takový Merag – startovní místo třetí etapy, kór když na něj teď z plážičky koukám.  Také vidím, že z Krku na ostrov Rab je to i rychlým trajektem pořádná štreka, kdežto autem po silnici dojedeme z cíle třetí etapy v Osoru na start čtvrté v Lošinji za slabých 20 minut. Loďkou jsme se vezli tři hodiny.

V pondělí vyrážíme Passatem, jenž letos slaví 20. výročí svého vzniku, na úmornou cestu do 900 kilometrů vzdálené Bašky. Volím netradičně trasu přes Linec, Graz, Lublaň a Rijeku, navíc se vyhýbáme placeným úsekům. Je to sice dál, ale zato horší cesta. V osm večer zastavuje Petr u hotelu v Bašce, kde si jen převezmeme tašky. A tak ne, musíme zaplatit ještě pokutu 5 euro, že jsme si nevytiskli jakýsi formulář, naštěstí díky našemu sympatickému vzezření stačí jisté Josipě 20 kun. Ubytování ve vesnici Pineziči nacházíme bez velkých komplikací, jen majitel přestavěné garáže není doma, tak nám klíče předává jeho přítelkyně. Po zaplacení psal jakési zprávy, že cena je moc nízká, že chce víc. To jsem samozřejmě ignoroval pod záminkou, že jsem zapomněl své heslo ke službě poskytující ubytování. Teď se ozval, ať se ozveme, až se vrátíme z pláže. Safra.

V „kutlochu“ se důmyslně zabydlujeme, Petr poručil, ať uvaříme půl kila špaget. Plechovka rajčatové směsi zasyčí na rozpálené pánvi jako smažené nudle ve velké thajské závodní jídelně.  Petr před závody nejí maso, což znamená, že asi pojede po celý pobyt vegetariánskou dietu, nicméně kukořízek, který přidáváme ke špagetám, hodnotíme jako velice zdařilý produkt.

Ráno si můžeme dovolit spát do osmi, sedat do vozu chceme v devět. Daří se to s drobným zpožděním a v Bašce jsme díky Petrově sportovní jízdě v předpokládaný čas. Chceme si 13kilometrový prolog ještě projet. Petr zjišťuje, že si zapomněl startovní číslo s čipem. Asi nejhorší možný scénář. Údajně by nás neklasifikovali, tak sprintuje v tretrách do auta a jede 30 kilometrů pro číslo. Měli bychom to těsně stihnout. Já mu mezitím dávám kolo do depa a jdu se trochu zašpinit na trať, daří se mi projet zhruba její tři čtvrtiny, kdy docházím k názoru, že to zase tak velká švanda není - zejména po technické stránce. Pěšinky pěkně kloužou.

Trať prologu...

Petr skutečně v 11 přibíhá, a tak můžeme v 11:23 slavnostně odstartovat z rampy. Úvodních pět kilometrů neznám, na ty ostatní se snažím dávat instrukce, ty ale ani nebudou potřeba. První kilometr je Žert. Absurdní drama. Boříme se do hlubokých oblázků na pláži jako do čerstvého prašanu, místy je rychlejší běžet. Nelze určit, jaká stopa bude nejrychlejší, závodníci celý opalovací pás dokonale rozorali. Konečně normální trail. Mezi skalkami má cesta charakter jako někde na Sahaře. Letos sedím na bajku de facto poprvé, tak mi technika fakt moc nejde a pouštím svého parťáka před sebe. Jede výtečně, až na efektní pád přes řidítka na vrcholu dropu. Prý se mu spojily v hlavě dvě myšlenky. Jak to ve sportu bývá – přichází chyba. Dost hluboký polet, navíc precizně nafilmovaný kameramanem. Alespoň si mohu trochu odpočinout před další částí, neboť Petr ještě dorovnává rodla.

Druhé delší stoupání se už snažím hlavně nezdržovat, do kopce musím jet nadoraz, v trailech jsem pak rád, když držím přijatelný směr. Petr jede fakt dobře. Já jedu, co je v mých silách, a tak mě to asi nejvíce baví. Jakž takž držím krok. I závěrečné roviny jsou spíše pod jeho taktovkou, říkám si, že takový šrot po rovině jsem už fakt dlouho nejel. V cíli jsme lehce zahlcení za 37 minut. Nejrychlejší ženy nám daly osm sekund. Kurnik. Spoustu českých kolegů jsme však zařízli, nutno ale zmínit, že dost těsně.

Výsledky prolog 13 km / 300 m

Po vyjetí a spíše symbolickém obědu jedeme ještě pro pohledy, Petr pořizuje na pláži fotky pro své sponzory a neopomine se ani podívat do obytných lodí za účelem rozdání letáků svého neodmítnutelného produktu. Letos mají lodičkáři i soukromý servis. 
Konečně se můžeme jít projít od našeho kutlochu, do něhož by se passat možná i těsně vešel, k pláži. Máme to pět minut pěšky. Petr si bere neopren a dává si ještě plavecký trénink. Moc objemu ale nezvládl, vynořuje se lehce prokřehlý po 700 metrech.

Zítra už čas na takové srandičky nebude, startujeme v 10 opět z Bašky do dost náročné etapy. Psychiku už ladíme na jízdu v celodennímu deštíku. Přežijí zítřek naše brzdové destičky?