Někdejší specialistka na XCO postupně opouští cross - country scénu, od letošního roku je členkou enduro týmu UNNO...
Barboru Průdkovou znáte především z cross - country scény. Sedmadvacetiletá bikerka z Ostravy vždy patřila mezi opory české reprezentace a společně se svým bratrem Matějem vždy dosahovali skvělých úspěchů. Bára má na svém kontě například stříbrnou medaili z mistrovství Evropy v eliminatoru, je několikanásobnou českou šampionkou a v roce 2015 vybojovala s českým týmem bronz na ME ve štafetě. Báru ovšem v předchozích letech trápily zdravotní problémy, následný výsledkový útlum, přesto dokázala krizi překonat a dosáhla svého snu - stát se profesionální cyklistkou. Zakotvila ovšem v úplně jiné disciplíně, než o které celý život snila - v enduru. Od roku 2023 se stala členkou francouzského týmu UNNO.
Kdo Barboru nezná, měl by vědět, že vždy patřila mezi nejlepší techničky ve startovním poli, nejrychlejší sjezdařky a nejodvážnější závodnice, neboť si v závodech troufla na úseky, se kterými měli problémy i elitní muži. A právě této dovednosti hodlá v enduru využít naplno, přesto nadále plánuje v rámci přípravy v XCO závodech startovat.
Barboro, která disciplína je teď pro tebe jedničkou?
Místo cross - country jsem se zaměřila na enduro. I když se snažím v cross - country závodit a vydržet do olympiády v Paříži, dostala jsem možnost jezdit ve francouzském endurovém týmu na kolech UNNO, což je španělská značka z Barcelony. Je to exkluzivní značka, když jsem byla na závodech, každý kolo zkoumá a ptá se, co to je. Těch kol se vyrábí pouze sto kusů ročně. Snaží se už značku globalizovat a staví se tovární týmy. Do endura jsem ale šla s tím, že budu jezdit ve Francii a že se mám co naučit, protože v gravity disciplínách jsou Francouzi jedni z nejlepších na světě. Objela jsem s nimi už dva tréninkové kempy a je to fakt masakr, i jejich přístup k enduru a sjezdu je jiný, berou to jako profíci. Učí tě pracovat s kamerou, jezdí za tebou, člověk musí všechno znát na kole, je to zkrátka jinačí pohled, než máme v Česku. Já právě tohle potřebuju - naučit se o té disciplíně úplně všechno.
Jak ses do týmu dostala?
Volal mi manažer týmu UNNO Karim Amour, je to bývalý sjezdař a jezdil i four cross, je i mistr světa. Volal mi po závodě Světového poháru v Crans Montaně. Zajímal se o mě a nakonec jsem kývla, i když jsem ze začátku nebyla moc šťastná, protože jsem věděla, že budu muset obětovat trochu cross - country. Na druhou stranu v něm takové výsledky nemám a byla by to jen z nouze ctnost, takže jsem se zaměřila na enduro.
Jak je tým UNNO velký?
Zajímavý je celý příběh. Manažer Karim byl manažerem enduro BH Factory Teamu. Koncem listopadu se ale značka BH rozhodla, že se bude soustředit pouze na cross - country, ve kterém závodí Španěl David Valero Serrano, takže se španělská značka rozhodla stoprocentně podpořit španělského bikera a nic jiného nepodporovat. Enduro tým tak musel začít shánět nového dodavatele kol, a to v době, kdy jsem už měla vše dohodnuté a měla jsem podepisovat smlouvu. Tímto se to celkem zkomplikovalo, ale naštěstí to dopadlo dobře, i když jsem smlouvu podepsala až koncem ledna, takže jsem byla docela dlouho ze všeho ve stresu. Tím, že tým už nebyl BH Factory, většina jezdců odešla a tým vznikl v podstatě znovu. Máme v týmu jednoho Španěla, který teď přestupuje o kategorii výš, Belgičana, který byl prvním rokem v elitě a jezdí kolem 30. místa. Pak jsem tam já, takže bych měla být jedničkou týmu, protože jsem 14. ve světovém rankingu. Celkem jsme tedy tři a pak náš kouč, manažer a trenér v jedné osobě.
Manažer, trenér, poradce a bývalý sjezdař Karim Amour uprostřed, zprava a zleva jeho svěřenci
Máte na programu celý Světový pohár v enduru? (vybrané závody SP se budou konat ve stejných destinacích jako závody SP v XCO, pozn. red.)
Jo jo, máme. Teď je v plánu svěťák v Tasmánii, pojedu asi i Mega Avalanche, což je takový brutální sjezd z ledovce, na to se těším. Mám ale domluvené, že můžu startovat asi na sedmi závodech v cross - country, které se vlezou do programu. Asi pojedu nějaké České poháry a svěťák v Novém Městě na Moravě. Prioritou je ale enduro a především Světové poháry, kterých je dost.
Vleze se ti do programu i nějaký sjezd?
V týmu nechtějí, ať jezdím sjezdy, prioritou je enduro a sjezd je zbytečné riziko, aby se člověk nezranil a byl stoprocentně ready na enduro. Zakázali závodit ve sjezdu i mladému Španělovi, který je se mnou v týmu a já jsem musela strašně moc bojovat za to, abych mohla jezdit cross - country. Navíc mám docela striktní smlouvu, nemůžu propagovat žádnou jinou značku, takže kola na cross - country si platím sama a budu je mít přelepená páskami, aby nebyly vidět reklamy. Tým chce zkrátka čistě enduro, přeci jen to jsou těžké závody, je to šest hodin a fakt člověk dostane záhul. Není moc prostor na další závody. Enduro je něco nového, v Česku je zatím známé méně, ale myslím si, že to bude zajímavé, až se trošku zpopularizuje a připojí se ke Světovému poháru v cross - country. Nikdo teď neví, jak to bude vypadat, polovina pravidel je z UCI, polovina z Enduro World Series, takže letos je sezóna zmatená pro všechny a nikdo neví, jak to bude. De facto se vše připravuje až na příští rok, kdy má být v enduru první mistrovství světa a budou platit i všechna pravidla. Letošní rok je spíš testovací, i týmy se chystají. UNNO má zatím Factory tým ve sjezdu, enduro Factory tým chystá až na příští rok. My jsme teď jen taková zkouška.
Máš profesionální smlouvu i s finančním ohodnocením?
Ano, mám i peníze a k dispozici kola. Pojedu i mistrovství světa v e-biku v cross -country, uvidíme, co na to řekne reprezentační trenér. Už jsem mu psala e-mail, co všechno pro to můžu udělat. Snad to vyjde, v týmu to po mně vyžadují. Na tréninky dostanu e-bike, dvě kola na enduro a jsem spokojená, asi poprvé mám větší profesionální smlouvu.
Závodní stroj Barbory Průdkové
Kdo by to byl před pěti lety řekl, že budeš závodit zrovna v enduru...
No, ty jo, je to hustý... Je to taková směsice sjezdu a cross - country a já jsem vždycky byla magor ve sjezdech a vždycky jsem chtěla sjezdy zkusit. Návrat do cross - country je po pauze docela těžký a enduro je spojení těchto dvou disciplín, což je nejvíc pro mě, co může být. Využiju trénink na cross - country v přejezdech, dovednosti ve sjezdu. Je to zajímavé, pro mě je to disciplína na míru.
Co ti dělá v enduru největší problémy?
Skoky, to zatím neumím, musím se to učit hodně, ale naštěstí jich v enduru tolik není, hlavně těch extrémních, jako ve sjezdu. Pár se jich tam objeví, takových těch dvacetimetrových s nějakou dírou, a když musím, skočím je, když ale nemusím, neskáču.
Jaký byl dosavadní program?
Mám za sebou dva kempy, na konci ledna jsme byly ve Finale Ligure v Itálii, poznávali jsme se s týmem, dostali jsme nová kola a proběhlo i nějaké focení. V půlce února jsme jeli do Nice, kde je sídlo týmu a tady jsme měli týdenní kemp, kde jsme se učili jezdit z kopce. Za mnou vždycky jezdí manažer Karim, točí mě, říká, co mám dělat, že mám být rychlejší (smích, pozn. red.). Koukáme se pak na video a říká mi, kde se brzdí, kde ne, kde se využívá přední brzda a tak. Nikdo mi to nikdy takhle dopodrobna nevysvětloval a je to znát. Někdy do mě zezadu i nabourá, když jedu pomalu, ať jedu rychleji, je to sranda. Jsem hlavně ráda, že jsem ve francouzské Mekce gravity disciplín a můžu se fakt učit. Myslím si, že jestli se nějaké holky z Česka rozhodnou věnovat enduru, po této zkušenosti budu moct předávat ještě dlouho informace. Moc Čechů si zatím nedovede představit, jak to Francouzi berou.
Nemrzí tě odchod z cross - country scény?
Rozmýšlela jsem se, jestli nezůstaneme v týmu Multicraft s bráchou, ale nesehnali jsme dostatek financí, aby nás to mohlo nějak uživit a dělali bychom to napůl. Matěj odešel do týmu Jaroslava Žitného Cyklostar Pirelli a nemusí se o nic starat, já jsem využila této nabídky. Dostala jsem sice i jiné - z Haibiku, Ghost Factory i od Italů jezdit elektrokola, ale to se mi ještě nechtělo, i když byly slušné, byly dokonce lepší, než mám teď. Peníze jsou v e-bicích velké, hledají se jezdci a těch moc není, takže kdo je pro to nadšený, je velká šance si tím vydělávat. V e-bicích peníze neřeší, já si ale říkala, že na to ještě mám čas. I tu olympiádu v Paříži chci zkusit, bude to těžký, je nás tam asi pět. Za tři roky jsem si ale prošla tvrdým tréninkem, abych se nějak vrátila, takže letos už by to mohlo nějak vypadat. Jsem ráda, že mám povolených pár závodů a když mi cross - country nepůjde, příští rok budu dělat na 100 % enduro a pár závodů ne e-bicích. S cross - country už by to ale skloubit nešlo.
Americký Trek se letos rozhodl, že dá brouka do hlavy všem, kteří to se silniční cyklistikou myslí opravdu vážně. Po loňském představení nové aero silničky Madone tak letos přišla na řadu ještě…
Celý článek…Čeká vás především kvalitní horský trénink ve společnosti závodníků profi pelotonu. A také semináře, péče špičkových techniků, fyzioterapeutů a masérů, sauna, dobré a zdravé jídlo. Prostě top…
Celý článek…Jeden z nejnáročnějších a nejprestižnějších etapových závodů horských kol na světě – Cape Epic se... Příspěvek Jak se plní sny. Aneta Hovorková míří na Cape Epic pochází z Dámynakole.cz
Celý článek…Před pár dny byla při pietním aktu uctěna památka 18leté švýcarské cyklistky Muriel Furrer, která...…
Celý článek…Krásné a funkční. To je nový model Orbea Diem, s nímž budete ve městě za bohy...
Celý článek…Zcela nové Turbo Porto je více než jen nejužitečnější a nejvýkonnější nákladní elektrokolo ve své kategorii. Je pečlivě zpracováno tak, aby bylo nejvýkonnějším, nejpropracovanějším a nejkrásnějším…
Celý článek…