Bart Brentjens: „Na Šelu se těším“

Nizozemský biker Bart Brentjens, historicky první olympijský vítěz v cross-country horských kol, navíc medailista z OH v Aténách, vítěz světového poháru v XC z roku 1994, mistr světa v XC z roku 1995 a trojnásobný medailista z mistrovství světa v maratonu je v České republice. Čtyřiačtyřicetiletý manažer týmu Brentjens Superior se ubytoval nedaleko středověkého hradu Helfštýna a jeho cílem je účast v úvodním závodu Českého poháru v maratonu horských kol. V sobotu 4. května se postaví v Lipníku nad Bečvou společně se stovkami dalších účastníků na start závodu na 91 kilometrů.

„Po Gary Fischerovi a Jaroslavu Kulhavém je to další živoucí legenda mountainbikingu na startu našeho maratonu,“ pochvaloval si ředitel závodu Aleš Procházka. Ten Nizozemce řadí mezi hlavní favority kategorie Masters. „Nepřijel jsem bojovat o vítězství, ale závod si chci užít. Slyšel jsem o něm, že má hezkou trať a výbornou sportovní úroveň,“ klidnil emoce sám ´Bartman´, který se i po ukončení vlastní kariéry udržuje ve výborné kondici.

Barte, vítejte v České republice. Dlouho jste tu nebyl, že?
Naposledy jsem tu byl na světovém poháru v Novém Městě na Moravě a pak při představování nové kolekce Superioru.

Přijel jste sám?
Ano, sám. Je to sem kus cesty a musel jsem si těch asi 1200 kilometrů i sám v autě odřídit, takže jsem raději přijel už ve čtvrtek. Ale z týmu tu bude startovat ještě Jirka Novák.

Už zítra jedete jeden z největších závodů v Česku, co od toho čekáte?
Moc od sebe nečekám. Jsem manažer týmu a občas závodím. Ale už tolik netrénuji, závodím pro radost. Když mě někdo pozve na závod, tak přijedu. Ale nečekám, že bych jel zítra s nejlepšími. Jestli se nemýlím, je to v Česku můj první maraton.

Organizátoři vás pasují na favorita v kategorii…
Ano, to možná. Tam bych se možná mohl umístit (smích).

Měl jste už čas se podívat na trať?
Dnes ráno jsem se jel podívat na start a k cíli na Helfštýn, ale jezdil jsem hlavně po asfaltu. Snažil jsem se najít nějaké traily, ale počasí moc nepřálo, tak jsem se vrátil na hotel.

Nechtěl jste si zašpinit kolo?
To také (smích). Ale je pravda, že jsem tu sám, bez mechanika, takže bych si ho musel pak i umýt. Což jsem vlastně i v hotelové koupelně pod sprchou udělal (smích).

Jde vidět, že déšť vám vrásky nedělá. Slyšel jste už něco o tom závodě?
Je to prý jeden z nejlépe zorganizovaných závodů a startuje tu prý hodně lidí. Jsou tu tři délky tratí, což je skvělé, protože tím cyklistiku přiblížíte všem výkonnostním skupinám cyklistů a amatéři se tu mohou srovnávat s profesionály. Máme podobný závod i u nás v Holandsku, který nese moje jméno.

Ale rozdíl je v profilu tratí, ne?
My ale máme taky kopce. Hlavně na severu země. Na nejdelší trati máme na 100 kilometrech asi 1800 metrů převýšení, což je skoro srovnatelné s Author Šela Marathonem. Jede se to v oblasti, kde se jezdí silniční Amstel Gold Race. Spíše kratší kopce, ale v součtu je to převýšení překvapivě vysoké.

Start dlouhé trasy je v devět hodin, aby byl v cíli na hradě vítěz hlavního závodu dřív než účastníci kratších variant. Zaslechl jsem, jak se pozastavujete nad tím, že je to brzy…
Ne, to je v pohodě. Jsou závody, na kterých se startuje i dřív. Na Salzkammergut Trophy se jede už v pět ráno, na Cape Epicu se startuje v sedm ráno a navíc den co den týden v kuse. S tím nemám problém. Vstanu prostě o hodinu dřív než jsem zvyklý, jinak v devět vyjíždím i normálně doma.

Coby majitel tří medailí z mistrovství světa v maratonu jste asi neuvažoval nad jinou než dlouhou tratí…
Nebylo nad čím přemýšlet. Mluvili jsme o tom s lidmi ze Superioru, ale když už sem jedu takovou dálku, tak přece nepojedu závod na dvě hodiny (smích). Volba byla jasná.

Znáte domácí závodníky?
Neviděl jsem soupisku, ale můj favorit je samozřejmě Jirka Novák. Vloni se mu tady dařilo, jel v první skupině a nakonec dojel pátý, takže mu věřím. Nevím, jestli se tu objeví třeba Škarnitzl nebo Kulhavý, které znám ze závodů světového poháru. Ale těm to asi moc nebude sedět do programu. A ostatní závodníky neznám.

Nemůžeme se nezeptat na spolupráci týmu, který vedete, se Superiorem. Ten je partnerem týmu už druhým rokem, jak tu spolupráci hodnotíte?
Myslím, že funguje na výbornou a pořád se to zlepšuje. V továrně nám vycházejí vstříc a můžeme se podílet i na vývoji, což nás těší a je to zajímavé.

Jak Váš podíl na vývoji vypadá?
Zpočátku to bylo těžké, protože když chcete vylepšit úplně nové kolo, které ještě neznáte, obtížně se to definuje. Teď už ale pracujeme s rámy, které známe, a dokážeme odlišit jednotlivé detaily. Už pracujeme na konkrétnějších věcech a dokážeme lépe říct, co chceme vylepšit. Zpětnou vazbu dáváme vývojářům Superioru všichni. Petr Lavička, šéf firmy, byl s námi na tréninkovém kempu a mluvil s jezdci i mechaniky o jízdních vlastnostech kol i jejich představách. A lidé v Superioru pak s těmi informacemi pracují dále.

Můžete prozradit, co konkrétně jste třeba pomohli Superioru přepracovat?
Vytipovali jsme více než deset věcí, na které jsme se zaměřili. Délka sedlové trubky, úhly a geometrie, to jsou věci, které mohou zásadně ovlivnit jízdní vlastnosti celého kola. My jsme ale řešili i takové drobnosti, jako je vzdálenost klik od rámu, prostor pro přehazovačku, rozměr hlavové trubky, vnitřní vedení lanek útrobami rámu, použití různých os a podobně. Ale řešili jsme třeba i úplné detaily, jako je úhel, pod kterým jdou lanka řazení do rámu.

V tu chvíli do rozhovoru přispívá Martin Haman, šéf projektů značky Superior: „I já si myslím, že je to pro nás výborná spolupráce. Rozvíjíme prototypy na základě informací jak od Barta, tak od Marka Konwy a dalších jezdců. Ten proces návrhu nového rámu i s úpravami zabere i rok, ale tady ty drobnosti jsme schopni během dvou měsíců zapracovat do podoby nového produktu,“ doplnil Haman slova Barta Brentjense.

Budete používat jen hardtaily Superior, nebo sáhnete i po celoodpružených strojích?
Kenta Gallagher, jeden z našich mladíků a nových posil v týmu, zrovna teď testuje 26“ fulla, ale směřujeme k vývoji celoodpruženého biku na 27,5“ kolech. Ten by snad měl být za pár měsíců k dispozici na testování. Musíme si na něj ještě počkat.

Novou posilou týmu Brentjens Superior je ale i český biker Jiří Novák…
Ano a myslím, že se zabydlel výborně. Ze začátku byl možná nervózní, třeba ohledně organizace týmu a toho, jak to u nás chodí, ale po týmovém kempu už se rozkoukal. Je to dobrý kluk, dobře se s ním pracuje a myslím, že se může ještě hodně zlepšovat.

Co od něj očekáváte?
Už vloni měl skvělé výsledky, jako v Novém Městě na Moravě (21. místo – poznámka redakce) nebo na mistrovství světa v maratonu, kde byl pátý. Je hodně silný. Pozoroval jsem ho na soustředění a jede jako mašina. Myslím, že když se změní pár věcí v tréninku, poskočí výkonnostně ještě výše. Podle mě trénuje až moc.

Berou si jezdci rady olympijského vítěze Barta Brentjense k srdci?
Já ale nejsem trenér, jsem týmový manažer, vedu organizační věci okolo týmu. Já můžu říct, co vidím a co si myslím, ale změnit cokoliv v přípravě musí závodník s trenérem. Ten má hlavní slovo v přípravě závodníka.

Jaká máte očekávání od celého týmu v letošní sezoně?
Myslím, že Kenta Gallagher bude dobrý ve sprintech. Jinak jsou závody světového poháru, hlavně ty první v sezoně, hodně nervózní. Když budou Jirka s Markem jezdit ve svěťácích mezi 20. a 30. místem a Hans Becking v top50, tak budu s kluky spokojený. Můžou poskočit i dopředu, ale zatím nečekám, že by dojeli hned v top10.

Zpět k Vašemu závodění – bude Author Šela Marathon posledním maratonem, který v Česku pojedete? Určitě budete s týmem v Novém Městě na Moravě, tam se jede taky maraton…
Vážně? To ani nevím. Ale spíš nepočítám s tím, že bych tu ještě závodil. Znovu říkám, že jsem týmový manažer a ne závodník, to už mám za sebou. Čeká mě ale ještě na konci května etapový závod Alpentour Trophy v Rakousku a pak Salzkammergut Trophy, kde zkusím 210 kilometrů dlouhou trať, a domácí závod u nás v Nizozemí.

Děkujeme za rozhovor.

Foto: Jan Němec