Bike tour 2022: Saalbach-Hinterglemm – otvíračka je tady!

Rakouský Saalbach-Hinterglemm je společně s italským Livignem možná nejčastější zahraniční volbou českých bikerů. Proč se sem bikeři často vydávají a často vrací? Na to jsme se mrkli koncem loňského léta a vy ostatní už si můžete začít balit bikerské nezbytnosti, protože sezóna tu s pár lanovkami odstartovala už včera, tj. 26.5.

Asi není českého bikera, který by nenavštívil nebo by neslyšel o rakouské lokalitě Saalbach-Hinterglemm, který už tak nějak „historicky“ těží ze svého jména. Při boomu trailového bikování potažmo trialových arén ale není jednoduché si svoje výhradní místo na výsluní udržet, neusnout na vavřínech a svoje bikové sekce neustále nejen udržovat, ale i vylepšovat.

Co se týká základních trailů a lajn, zorientujete se v trailové mapce poměrně brzy a snadno z ní vyčtete dvě nástupní místa vesničce Saalbach a ve vesničce Hinterglemm. Takovým nejjednodušším trailem na rozježdění vhodným i pro začátečníky je Panorama Trail, který startuje na kopci Kohlmaiskopf (1794 m), kam vás přímo ze Saalbachu vyveze kabinka. Trail díky svojí relativní vyhlazenosti a pozvolnějšímu klesání můžeme klidně označit za pohodový flowtrail, svojí šířkou pak trochu připomíná whistlerovskou A-Line, samozřejmě tu ale nehledejte obří skoky a vysoké klopenky, zkrátka místy je trail skoro až „dálničního“ charakteru.

Dostatečná šířka trailu hraje do karet hlavně začátečníkům, kteří mají v klopených zatáčkách dostatek prostoru i na spodní stopu, takže kdo si na klopenky nevěří, nemusí je vůbec vyjíždět. Fůra klopených zatáček je tu místy zpestřená o nějaký ten dvoják, co se dá v pohodě přejet a v prostřední části zkušení letci ocení sérii vysokých lavic, ovšem i tyhle méně zkušený biker v pohodě přejede. Zhruba v druhé polovině pak trail naváže na Monti-Trail (dříve Milka Line), nicméně kromě názvu se na téhle trati nic moc nezměnilo a my tu máme už tak nějak pravidelně „štěstí“ na rolety, takže než sjíždět až dolů do města, upřednostňujeme nastoupit v mezistanici na kabinku a dát si spíš víckrát Panorama-Trail.

Osobně mám v Saalbachu docela ráda X-Line, protože je příjemně rozmanitá a na své úctyhodné délce nabídne sektory různých charakterů, takže v rámci jednoho sjezdu si užijete hned několik povrchů, od vyhlazených klopenek přes technickou lesní pasáž až po sérii dřevěných dropů. Nejepičtější a nejfotogeničtější je hned úvodní pasáž, která se jako široký zakroucený had žene po bezlesé špičce hory Schattberg-Ostgipfel. Její horní nenáročnost dává čas kochat se výhledy, na druhou stranu může úvod leckoho zmást, že jde o jednoduchou lajnu, není tomu ale úplně tak.

Že to není zase až tak „s prstem“ v nose, o tom vás přesvědčí prostřední lesní část, která občas překvapí technickým terénem v kamenech a kořenech buď s poměrně prudkým sklonem nebo v nějaké zavřené zatáčce. Pro zkušeného bikera to ovšem není nic nejetelného, tlumiče na kole prověří ale tahle lajna každopádně poměrně důkladně. Tip na tuhle pasáž, jak se nikde nezaseknout? Pusťte brzdy a nechte kola jet, X-Line už je navede sama :-)

„Dominantou“ poslední třetiny X-Line je lávková část s dřevěnými klopenkami, kde se sice fotí prima fotky s výhledem na Saalbach, jakmile ale vjedete do lávkového tobogánu, už moc není cesty zpět a ani kde si zastavit, takže pauzu doporučujeme, ještě než začnou lávky.

Ke konci se ještě přidají nějaké přírodní zatáčky s kořeny zprava i zleva a vymletými dírami, takže taková „devětadváca“ vepředu tady není až tak k zahození. Když si ale očima vyberete stopu s co nejmenšími přírodními schody, dá se sekce poměrně bezproblémově sjet, opět si ale myslím, že pasáž bude po chuti spíš zkušenými bikerům. Na závěr si můžete otestovat svoje skokanské dovednosti na dvou různě velkých dřevěných dropech. Věřte, že jakmile dáte ten menší, dáte i ten větší. Ten největší přes cestu, na ten zatím nemám odvahu a netroufnu si říct, jestli ji někdy mít budu :-)

Taková zlatá střední cesta co se náročnosti týče, je trať Z-Line , která kombinuje prvky hravého trailu s klasickými bikeparkovými, jako je sem tam nějaká jednoduchá dřevěná lávka, dropík nebo wallride. Zatímco horní wallride je trochu na srdíčko, ten dolní, větší a delší se dá v pohodě zvládnout, přičemž na oko může působit ultimátně, ve skutečnosti je postavený velmi pěkně a fyzika tu všechno udělá za vás. 

Evergreenem a snad nejfrekventovanějším trailem Saalbach-Hinterglemmu je proslulý Hacklberg Trail, jehož sláva ho možná až trochu předchází. Teď bych nerada, aby mě příznivci tohoto trailu ukamenovali, určitě jde pořád o trail, který stojí za pozornost, mně osobně se z Hacklberg Trailu líbí nejvíc úvodní pasáž, která probíhá po takřka přírodním trailu, který je krásně jezdivý a proháníte se na něm po bezlesém úbočí hor. To je část, kde máte strašnou touhu udělat si fotku, ale nemáte ji, protože je vám líto přerušit „flow“ a zastavit si. Minimální náročnost tohoto trailu zve ke svezení ale širší škálu bikerů, takže o víkendu v sezóně tu bývá rušno.

Jak jsem psala, dech vám bere Hacklberg hlavně ve své úvodní pasáži, popravdě po té, co minu chatu Hacklbergeralm, už mě trail kvůli jeho „tuctovosti“ přestává tolik bavit – jde už hlavně jen o klopenky a terénní vlny v poměrně svižné rychlosti, ale co se týká nějakých zpestřujících prvků, těch už tu moc není.

Hacklberg Trail se v polovině kopce napojí na Buchegg Trail, který je sice v podobném gardu, tedy jde o vyhlazené klopenky a pár menších skoků, z nějakého důvodu mě ale tenhle trail docela baví. Dá se na něm získat solidní rychlost, klopenky hezky drží a skoky jsou velké akorát tak pro mě. Kdo si pamatuje ještě dojezd k lanovce po šotolinové cestě, tak ten má už nějaký ten pátek svojí alternativu v podobě klopenkové šněrovačky stylem pravá-levá, na trénink správného projetí klopenek je ovšem tenhle úsek jak dělaný.

Technickou náročností a pestrostí tu ale všechny traily převyšuje černý Bergstadl Trail, na který se dostanete po vyjetí z Hacklbergtrailu krátce po jeho úvodu – start Bergstadlu se snadno přehlédne, jízdu na něm si nicméně zapamatujete napořád :-) Hned úvodní sekce vás pozdraví prudkým sjezdem po „rozbombardované“ skále a vyselektuje ty, kteří sem odbočili omylem.

I když je prostřední část docela jezdivá, je pořád potřeba být stoprocentně zkoncentrovaný, protože sem tam nějaký ten větší kámen umí rozhodit přední kolo a v některých místech úplně není prostor na chybu. Technická náročnost trailu se zvyšuje i časem, protože zatímco dva roky dozadu jsem ho celý projížděla relativně plynule, letos mi díry hlavně ve spodní pasáži přišly větší a stačilo, aby trochu sprchlo a z kořenů se stal větší nepřítel než kdy dřív. Nebudu zastírat, že jsem si tu párkrát „vyšlápla“. Jinak ale samozřejmě platí, že při druhé nebo třetí jízdě už trail trochu nakoukáte a díky jeho pestrosti a akčnosti se posléze stane oblíbeným trailem  v Saalbachu nejednoho ostříleného bikera. 

Díky propojovacím šotolinám mezi jednotlivými lanovkami se dá v Saalbachu udělat i pěkný výlet dál do kopců, kdo chce, tak klidně i bez použití lanovky. My ovšem nabídkou „lana“ zpravidla nepohrdneme, takže jsme se nechali vyvézt kabinkou na Kohlmaiskopf, dali si úvodní část Panorama Trailu a po chvíli jsme odbočili doprava na šotolinovou cestu směřující převážně z kopce k chatě Spielberghaus. Kdo nemá chuť na následný výšlap, může si to od Spielberghaus střihnout rovnou do údolí po hravém lesním trailu Höllentrail.

My jsme se rozhodli trochu potrápit nohy a pokračovali jsme dál do pořádně táhlého kopce na Luisalm (1550 m) a následně jsme se po houpavé šotolině dostali na start přírodního trailu Wetterkreuz-Trail, který začíná příjemnou flow sekcí, pak ale překvapí několika krátkými, ale poměrně prudkými výjezdy, takže vás tahle sympatická přírodní pěšina docela pohoupe. Cíl trailu je u chaty Reiteralm, odkud je to už jen pár minut jízdy převážně po vrstevnici na start bikeparku v Hinterglemmu, na start tratí Blue-Line a Pro-Line.

Zatímco Pro-Line je echtovní sjezdová trať, modrá Blue-Line je jednoduchý netechnický sjezd, kde je asi největším zpestřením velká dřevěná klopenka. Tyhle dvě trasy většinou v Saalbachu vynecháváme, tentokrát jsme ale Blue-Line využili ke sjetí dolů do údolí, odkud je to po cyklostezce do Saalbachu už jen co by kamenem dohodil. Na dojezdu zmíněných tratí se dá ovšem na slušnou dobu zabavit skokem do duchny s dopadem, takže se do ní nezapíchnete, ale krásně z ní odjedete.

V drtivé většině ubytování v Saalbachu dostanete pobytovou kartu Joker Card, díky které můžete zdarma nebo se slevou využívat i další okolní aktivity. Pěší turisti mají s Joker Card zdarma všechny lanovky, bikeři pak můžou 2x z den využít lanovky zdarma, jinak získají 30% slevu na celodenní bikepas do celé oblasti, tedy včetně Leogangu a Fieberbrunnu. V kartě máte dále zdarma například i vstup do vodního komplexu Käpt´n Hook, do Skimuzea, zdarma můžete využívat tenisová hřiště nebo minigolf.

Co se týká občerstvení, najdete prakticky na každém okolním vrcholu horskou restauraci převážně s tradiční rakouskou gastronomií. Takovou nejstylovější a nejvíc „instagram-friendly“ restauraci najdete na vrcholu Kohlmaiskopf u výstupu kabinky, naopak romantickou komorní atmosféru hledejte v útulné hospůdce Pfefferalm zhruba v horní třetině trati B-Line v Hinterglemmu a příjemné posezení na venkovní terase s výhledem a dětským hřištěm najdete v restauraci Winkler Alm v mezistanici lanovky Zwölferkogelbahn.

Saalbach je fajn tip, pokud chcete spojit například rodinnou dovolenou s bikováním, protože díky okolnímu vyžití pro děti, jako je vodní svět, dětská hřiště nebo zábavně-naučné stezky jetelné i s kočárem dostatečně zabaví zbytek rodiny, který třeba trailům vyloženě neholduje. Zatímco rodinu vyšlete do lanového centra do Talschluss, vy si můžete dát známou bikovou výzvu „BIG 5“, díky které zavítáte i do vedlejšího Leogangu.

V Saalbach-Hinterglemmu jsme reportovali v helmách a brýlích značky SMITH.